Premiér Kosova v maléru. Skončí za masakry před zvláštním tribunálem?

Především Evropská unie chce, aby tato zvláštní soudní instituce definitivně odborně projednala zločiny, z jejichž spáchání je obviňována někdejší povstalecká Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK). Tato organizace vedla ozbrojený boj za odtržení Kosova od Srbska.

Rozsáhlá operace srbské armády a policie proti vzbouřencům byla provázena četnými zločiny spáchanými i na civilním obyvatelstvu a vyústila v exodus statisíců Albánců. Srbská strana ale z řady zločinů obviňuje i vzbouřence a jejich velitele, kteří dnes v Kosovu zastávají vysoké funkce.

Zdroje prištinského deníku Express uvádí, že v dokumentech, které by měly být použity před soudem, bude 120 jmen bývalých velitelů Kosovské osvobozenecké armády. Je pravděpodobné, že s jejich zadržením se čeká jen na to, než se podaří zvláštní tribunál ustavit. Zřejmě budou obžalováni ze zmizení 320 lidí, většinou Srbů z okresů Orahovce, Drenice a z oblasti zvané Metohija v západním Kosovu, píše Rozhlas.cz.

List Bota Sot dnes napsal, že by se na lavici obžalovaných mohl jako první objevit předseda vlády Thaçi. Vedle něj se tam prý ocitnou i místopředseda parlamentu Xhavit Haliti, bývalý šéf tajné služby Kadri Veseli a nynější poslanec a bývalý náčelník hlavního štábu UÇK Azem Syla.

Nástup Slobodana Miloševiće do čela Srbska ve druhé polovině 80. let ukončil období kosovské autonomie garantované jugoslávskou ústavou z roku 1974. Během devadesátých let zůstalo Kosovo součástí Srbska s tím, že správa regionu byla téměř výlučně vyhrazena Srbům. Kosovští Albánci, kteří představovali většinu místního obyvatelstva, v reakci na ztrátu autonomie vyhlásili samostatnou Republiku Kosovo v čele s prezidentem Ibrahimem Rugovou.

Tento novinář, spisovatel a politik byl vedoucím představitelem nenásilné opozice vůči Bělehradu. Jeho úsilí však nepřineslo nezávislost; frustrace kosovských Albánců z nenásilné politiky, která nevedla k úspěchu v době Daytonské dohody v Bosně a Hercegovině, byla značná, a zejména mladí radikálové se rozhodli k použití metod ozbrojeného boje. Mezi lety 1996 až 1998 postupně přebírala otěže vývoje Kosova do svých rukou paramilitární guerilla Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK).

Reakce Bělehradu na první aktivity UÇK se dostavila záhy a následné boje vyvolaly první vlnu přibližně 300 000 převážně kosovsko-albánských uprchlíků. Po několikaměsíčním příměří, dojednaném a monitorovaném Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), se boje znovu rozhořely naplno v únoru 1999. Následné mírové rozhovory ve francouzském Rambouillet pak skončily bez výsledku.

I přes absenci schválení Radou bezpečnosti Organizace spojených národů (OSN) se členské státy Severoatlantické organizace (NATO) rozhodly učinit přítrž násilnostem, které mezitím vyhnaly na 800 000 obyvatel Kosova do sousední Makedonie, Albánie a Černé Hory. Alianční 78 dní dlouhá letecká kampaň dodnes vyvolává řadu otázek, pokud jde o počet civilních obětí v důsledku použité taktiky výškového bombardování i pokud jde o soulad s mezinárodním právem, informuje mzv.cz. Faktem zůstává, že Srbsko v červnu 1999 kapitulovalo.