Nacisté ji nikdy nenašli. Zraněné vojáky vozili do nemocnice s páskou přes oči

Po okupaci Československa 15.března 1939 začala dne 1. září 1939 druhá světová válka. Nacisté přepadli Polsko a krátce poté volné sdružení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho bývalých kolonií společně s Francií vyhlásili Německu válku. Poblíž obce Dolenji Novaki v blízkosti Cerkna v západním Slovinsku byla ukryta tajná nemocnice provozovaná od roku 1943 slovinskými partyzány. Fungovala až do konce války. Nemocnice byla strategicky ukryta v rokli a kolem dokola byly skály. Okupační síly Wehrmachtu se pokoušely nemocnici najít, ale bezúspěšně.

Partyzánská nemocnice Franja byla pojmenována po její velitelce Franje Bidovecové, která patřila mezi 20 lékařek v odboji. Během jejího provozu bylo ošetřeno přes 600 vojáků, a to nejen partyzáni a spojenci. Lékařka přijala všechny vojáky, dokonce i vojáky fašistické Osy, uskupení nacistického Německa, Itálie a Japonska. „Když to bylo možné, pomáhali úplně každému. Nejmladší pacient byl 17měsíční chlapec z nedaleké vesnice,“ řekla pro BBC historička Milojka Magajneová.

Nemocnice byla postavena v odlehlé rokli Pasica. Aby zachovala své utajení, pacienti byli převáženi do nemocnice hlavně v noci a se zavázanýma očima. Podle slov historičky je před vstupem do rokle naložili na nosítka, aby zmátli jejich orientaci. Nemocnici chránily nejen skály, ale také protékající voda, přes kterou byl přinášen materiál a zranění vojáci. Pokud se v okolí objevily okupační síly Wehrmachtu, mosty byly odstraněny. Díky hustému lesnímu porostu nebyla nemocnice viditelná ani vzdušnými silami. „Ve skalách byly jeskyně, které sloužily jako kulometná hnízda. Kulomety byly namířené na vchod do nemocnice a když přišla zvěst, že se blíží útok, pacienti se přenesli do těchto jeskyní,“ vysvětluje syn velitelky Milan Bidovec.

Nemocnice byla plně vybavena. Nacházely se zde operační sály, rentgen, izolace, kuchyně, koupelna, prádelna, společenská místnost, dům pro lidi se zdravotním postižením a dokonce i elektrárna . Jednou kvůli své záchraně byla nemocnice nucena založit požár. Podle slovinské historičky Magajneové je napadla myšlenka, že budou šířit zprávy o tom, že nemocnice se zde opravdu nacházela, ale němečtí vojáci ji našli a zlikvidovali. Franja Bidovecová nerozlišovala, jestli se jedná o koaliční vojáky nebo o vojáky z Německa nebo Itálie. „Šířila kolem sebe dobro,“ poznamenal její syn a dodal, že chtěla zachránit všechny životy bez rozdílu.

Každý rok se lidé scházeli u nemocnice a křičeli třikrát hurá pro statečnou lékařku, která patřila do široce organizovaného hnutí odporu proti nacistickým okupačním silám. „Nerozuměli jsme, proč křičeli hurá pro mou matku, a ne pro našeho otce, protože oba byli partyzáni,“ vzpomíná syn. Později mu s jeho bratrem došlo, jak moc je jeho matka populární a co za války obětovala. Franja Bidovecová se po konci války živila jako gynekoložka.

V roce 2007 byla nemocnice poškozena přívalovými dešti a v roce 2010 se znovu otevřela pro návštěvníky. V roce 2015 byla partyzánská nemocnice zahrnuta do Evropského dědictví a stále čeká na zařazení do světového dědictví UNESCO.