Populismus nikam nezmizel, varuje konzultant. Rozebral situaci v Evropě

Populisté mají podstatnou podporu

Jako příklad dává Olsen poslední volby v Německu a Nizozemsku, kde sice vládnoucí politici obhájili posty, ale pravicově populistické strany si vedly rovněž dobře.

V německých spolkových zemích Porýní-Falc a Bádensko-Württembersko se volilo minulou neděli, přičemž Svobodní voliči - konzervativní strana vymezující se proti establishmentu - získali 3 % hlasů, což dorovnalo ztráty větší nacionalisticko-populistické Alternativy pro Německo, nastiňuje autor komentáře.

Ve středečních nizozemských volbách pak tři pravicově populistické strany - Strana pro svobodu, Fórum pro demokracii a JA21 - dohromady získaly 29 ze 150 křesel v poslanecké sněmovně, poukazuje konzultant. Vyvozuje z toho, že navzdory celkovým výsledkům v Nizozemsku i dvou německých spolkových zemích mají populistické hlasy nadále podstatnou podporu.

"Důkazy o trvající síle populistů jsou ještě silnější jinde v Evropě," píše Olsen. Poukazuje, že dvěma italským pravicově populistickým stranám, protipřistěhovalecké Lize a sociálně konzervativním Bratrům Itálie, poslední průzkumy dohromady přisuzují průměrně 41 % hlasů. Spolu s tím, jak se kdysi dominantní italská politická pravicová strana, Forza Italia expremiéra Silvia Berlusconiho, propadla na 7 %, okupují dnes část politického spektra napravo od středu téměř výhradně populisté, dodává komentátor.

Ve Finsku populistická Strana Finů dohnala v průzkumech vládnoucí sociální demokracii a vykazuje podporu 21 %, ve Španělsku se ultranacionalistická strana Vox během pěti let vyhoupla v průzkumech z méně než 0,25 % na průměrných 18 %, upozorňuje konzultant. Zmiňuje i belgickou protipřistěhovaleckou stranu Vlámské zájmy, která podporuje vlámskou nezávislost a vévodí volebním průzkumům v zemi.

Dobře si v průzkumech vedou i nacionalistické strany ve Švédsku, Portugalsku a Rakousku, konstatuje Olsen. Dodává, že bez ohledu na to, zda jsou uvedené strany na vzestupu, či si pouze drží vysokou podporu, sotva lze mluvit o ústupu pravicově orientovaného populismu.

Populistická témata ovlivňují veřejnou politiku i v zemích, kde dominují politické strany hlavního proudu, upozorňuje autor komentáře. Připomíná, že vládnoucí Lidová strana v Rakousku v roce 2017 v průzkumech zaostávala, než do svého čela dosadila třicetiletého Sebastiana Kurze, který se proslavil protipřistěhovaleckými prohlášeními, načež se strana téměř přes noc vyhoupla do čela, přebrala hlasy ostře populistickým Svobodným, v roce 2019 vyhrála volby a nyní pohodlně vévodí průzkumům.   

"Dánští sociální demokraté vytáhli stejný trik v roce 2019, kdy podpořili imigrační opatření Dánské lidové strany ve snaze získat podporu pracující třídy," pokračuje Olsen. Konstatuje, že taktika zafungovala a populisté mezi lety 2015 a 2019 oslabili z 21  na pouhých 9 %, navíc sociální demokraté pokračují v protiimigrační politice i ve vládě, když nedávno navrhli zavést limity na podíl "nezápadních" přistěhovalců v lokalitách na 30 %, které má podle konzervativního komentátora Petera Franklina bojovat s "apartheidem naruby".

Johnsonova učebnice

Za nejznámějšího politika hlavního proudu, který se uchyluje k populismu, označuje konzultant britského premiéra Borise Johnsona. Připomíná, že rázná podpora brexitu a kontrole přistěhovalectví mu vynesla přesvědčivé vítězství ve volbách před dvěma lety. "(Johnson) podobně jako Trump získal velký počet hlasů v dříve jasně labouristických dělnických obvodech, které angličtí experti označují a 'rudou zeď'," uvádí Olsen. Vysvětluje, že Konzervativní strana, která tradičně oslovovala vyšší vrstvy, má nyní podporu anglických a waleských pracujících, což je zvrat křivky, která charakterizovala britskou politiku více než století.

Vše uvedené považuje autor komentáře za důkazy, že populistické hodnoty nadále oslovují téměř všude velkou část populace, jelikož původní obyvatelé bez vysokoškolského vzdělání a kvalifikace chtějí nacionalistická opatření omezující migraci, stejně jako zajistit, že ekonomický růst pocítí všechny sociální skupiny a regiony. Sociálně konzervativní a nábožensky orientovaní voliči se navíc domnívají, že jejich hodnoty, které kdysi na Západě dominovaly, lze takto uchránit před šířícím se liberalismem, poukazuje Olsen. Dodává, že daná demografická skupina v žádné z velkých zemí netvoří většinu, ale je dost vytrvalá a velká, než aby byla snadno upozaděna.

To je také poučení pro obě velké strany ve Spojených státech, deklaruje konzultant: pro republikány zní, že jakákoliv úspěšná velká strana musí zmíněná témata artikulovat, podobně jako činí Kurz a Johnson, zatímco demokraté si musejí uvědomit, že takové názory nelze zcela ignorovat, aniž by strana byla vnímána jako od lidu odtržená elita. Američtí demokraté nemusí jít tak daleko jako dánská sociálně demokratická premiérka Mette Frederiksenová, ale například uvolnění protiimigračních opatření, které vytváří krizi na jižních hranicích USA, je zajisté oslabí, míní Olsen.

"Navzdory pandemii žijeme nadále v populistické éře," tvrdí autor komentáře. Soudí, že přežijí ti politici, kteří si to uvědomí, zatímco ostatním se dařit nebude.