Proč se první vlna východu Evropy vyhnula a druhá ho drtí? Experti mají odpověď

Někteří tvrdí, že důvod byl ekonomický a že východoevropské země zavedly brzký lockdown v obavách, že si tamní hospodářství nedokáže poradit s velkým množstvím nemocných, uvádějí odborníci. Dodávají, že dle jiných názorů mimořádný úspěch vysvětluje východoevropská kultura, především z komunistické éry pramenící mentalita strachu a ochota dodržovat přísná pravidla.

"Ale pokud tyto faktory sehrály roli v první vlně, nemají stejný efekt v té druhé," upozorňují autoři komentáře. Konstatují, že podzimní zkušenost východní Evropy se dramaticky liší a všechny země v regionu vykazují zásadní růst případů i mrtvých, pro což předkládají následující vysvětlení.

Náskok z první vlny    

Za jednoznačné Popicová a Moise považují, že východní Evropa vyšla z první vlny na konci června mnohem lépe než Evropa západní a v poměru k velikosti populace vykazovala mnohem nižší počty nakažených a mrtvých.

Lze srovnat, jak restriktivní přístup západní a východní Evropa během první vlny volily, a to na základě metodiky Ofxordské univerzity (OxCGRT), která měří přísnost snah kontrolovat šíření koronaviru na stupnici 0-100, přičemž 100 značí nejvíce restriktivní přístup, poukazují experti. Deklarují, že oba regiony ale na jaře zaváděly přibližně stejně přísná opatření.

Ze statistik smrtnosti je přitom zjevné, že východoevropské země zaváděly restrikce v době, kdy ve srovnání se západní Evropou zaznamenávaly mnohem méně nákaz i úmrtí, podotýkají autoři komentáře. Za nejprostší vysvětlení, proč si východní Evropa zpočátku vedla mnohem lépe, tak považují její náskok - tamní země zavedly přísná opatření ve chvíli, kdy byly jen mírně zasažené, zatímco západní země až za nepříznivé situace.

Promrhání jarního náskoku

"To ukazuje, že východoevropské země využily příležitost jednat rychle," píšou akademici. S nástupem druhé vlny v září se podle nich nabízí jiná otázka: Proč východoevropské země nereagovaly, navzdory rapidnímu růstu nakažených a mrtvých?

Počty úmrtí ve východní Evropě předběhly ty v západní části kontinentu na začátku října, ale v té době restriktivní opatření v regionu - která se po první vlně rozvolnila - zaostávala za těmi na západě, upozorňují Moise a Popicová. Vysvětlují, že mezi dvěma vlnami nákaz východní část Evropy rozvolnila opatření více než západní, navíc byla méně ochotná obnovit je.

"Východní Evropa promrhala svůj jarní náskok a následně zopakovala chyby západu z jara: čekání se zaváděním opatření než se případy a úmrtí vymknou kontrole," pokračují experti. Za odpověď na otázku, co vysvětluje toto váhání, považují možnost, že východoevropské země se staly obětí vlastního úspěchu a koronavirus na jaře zastavily tak úspěšně, že nezažily děsivé scény známé z nemocnic v severní Itálii.

To mohlo vést ke skepsi o závažnosti pandemii, naznačují Popicová a Moise. Dodávají, že únava z pandemie je sice přítomná v celé Evropě, ale na východě může být silnější, jelikož část tamních obyvatel má pocti, že lockdown přišel naprosto zbytečně.     

Rozdíly existují

Za důležité odborníci považují, že mezi východoevropskými státy existují rozdíly, až do začátku listopadu připadal vzestup úmrtí především na Českou republiku a ani nyní nejsou počty nakažených a mrtvých v regionu rovnoměrně rozloženy.

To platí i o přísnosti opatření v jednotlivých zemích, uvádějí akademici. Připomínají, že Česka republika reagovala velmi pozdě a přísná opatření zavedla až na konci října, po měsíci vzestupu počtu nakažených a mrtvých, zatímco sousední Slovensko zavedlo přísná opatření jen při mírném nárůstu.

"Zdá se, že alespoň některé země v regionu se poučily," pokračují Moise a Popicová. Přiznávají však, že pochopit, proč východoevropské země reagují v druhé vlně odlišně, je složité. Rozdíly v ekonomické síle by mohly vysvětlovat, proč například relativně bohatá Česká republika čekala s opětovným zavedením restrikcí - předpokládajíc, že se dokáže vypořádat s vysokým počtem nákaz -, naznačují autoři komentáře. Tážou se ale, proč stejně postupovalo i relativně chudé Rumunsko.

Vodítkem může být politická situace, uvádějí politologové. Podotýkají, že v České republice se v říjnu konaly regionální volby a komunální volby proběhly o měsíc dříve i v Rumunsku, přičemž zemi brzy čekají i volby parlamentní. "Volební politika může vysvětlit neochotu těchto dvou zemí vstoupit do další karantény - kterou politici vidí jako nepopulární opatření, které by také vedlo k odkladu voleb," píšou odborníci.

Za jedno z vysvětlení pak Popicová s Moisem považují kulturu ve východoevropských zemích -  i tam, kde vlády v říjnu vyhlásily relativně přísné restrikce, například ve Slovinsku a v Litvě, totiž zůstávají počty nakažených a mrtvých vysoké. To podle autorů komentáře ukazuje nízkou ochotu obyvatel dodržovat pravidla.