Změní koronavirus ekonomii od základů? Ekonom z Cambridge nabádá k akci

Navýšit výdaje nestačí

Již před pandemií koronaviru čelila světová ekonomika mnoha prohlubujícím se krizím, varuje ekonom. Označuje za ně klimatické změny, extrémní nerovnosti či hluboké narušení pracovního prostředí, kde lidi nahrazují roboti a uměla inteligence.  

"Co je horší, ekonomie nás vede jemným, zákeřným způsobem k přijetí souboru hodnot a náhledu na svět, které nám brání si vůbec představit různé formy radikální změny," píše akademik. Soudí, že z důvodu silné zakořeněnosti ortodoxní ekonomie v našem myšlení nestačí k jejímu opuštění pouze navýšit veřejné výdaje, které zamezí bezprostřednímu hospodářskému kolapsu.

Ačkoliv takové opatření považuje Aldred za klíčové, zároveň je podle něj nutné odkrýt hlubší kořeny ekonomických problémů, ve kterých se nacházíme, a položit si otázku, co chceme od postkoronavirové ekonomie.

Ekonomie hlavního proudu nás učí, že jediným racionálním přístupem k nejisté budoucnosti je její kvantifikace na základě zvážení pravděpodobností všech možných scénářů, nastiňuje odborník. Deklaruje, že i ty nejlepší expertizy se ale často mýlí, nezřídka máme problém předvídat nejpravděpodobnější vývoj a co je horší, dochází k událostem, s nimiž vůbec nepočítáme, které si nikdo nepředstavil, jak ostatně ukazuje stávající pandemie.   

Rámování budoucnosti skrze pravděpodobnost nám poskytuje iluzi znalosti a kontroly, která je mimořádně svůdná a pyšná, upozorňuje expert. Připomíná, že před vypuknutím finanční krize v roce 2007 se bankéři chlubili svými modely, aby v srpnu toho roku finanční ředitel investiční společnosti Goldman Sachs přiznal, že během jednoho týdne došlo k množství takových výkyvů na finančních trzích, jejichž pravděpodobnost měla být menší než 21 výher v řadě v celostátní loterii.

"Světové dění si občas žádá pokoru," pokračuje Aldred. Podotýká, že existuje například jasné poučení, jak přistoupit například ke klimatické změně: namísto zaměření se na průměrné dopady klimatu vycházející z matematických modelů založených na pravděpodobnosti, které čerpají ze značně nespolehlivých znalostí, je nutné zabývat se nejhorším možným scénářem a snažit se mu zabránit. Ortodoxní ekonomie nás ovšem od takové preventivní obezřetnosti odrazuje, protože jejím klíčovým cílem a principem je efektivita, vysvětluje akademik.

Odolnost namísto efektivity    

Efektivita znamená získat co největší užitek z každého utraceného centu, uvádí ekonom. Dodává, že cokoliv jiného je podle ekonomie hlavního proudu plýtvání, ale jeho eliminace vede k eliminaci nadbytku, přičemž důsledky nemusejí být vždy pozitivní - jak se nyní ukazuje například ve zdravotnictví po celém světě - a posedlost efektivitou, která vede mimo jiné k zanedbávání plánů pro řešení pandemií či klimatické změny, může stát životy.

Namísto efektivity by měla být prioritou odolnost, tedy budování odolných systémů a ekonomik, které jsou explicitně stavěné na nejhorší scénáře a dokážou čelit i nepředstavitelným pohromám, míní Aldred. Za hlavní problém ortodoxní ekonomie považuje způsob, jakým třídí hodnoty a priority - tedy že rozhodnutí musí být vždy obchod, zvážení nákladů proti přínosům, ideálně pomocí tržní ceny.

"Pokud bychom brali naši neznalost budoucnosti vážně, kalkul náklady-přínos by neměl vůbec začít. Protože to, že náklady převažují přínosy, je stará výmluva pro odmítnutí opatrnosti a je receptem na katastrofu, pokud jsou přínosy, nebo náklady nečinnosti rozsáhle podhodnocovány," píše ekonom. Podotýká, že uvažování v rámci náklady-přínos nás vedou k myšlence, že veškerou hodnotu lze vyjádřit penězi.

Mnoho politiků a byznysmenů se například upíná k tvrzení, že vzestup průměrné teploty o 2°C sníží HDP o 2 %, jakoby pokles HDP byl skutečnou cenou za klimatickou změnu, kritizuje expert. V praxi podle něj takové myšlení znamená, že hodnota všeho je poměřována tím, kolik jsou lidé ochotni zaplatit, ale protože bohatý je vždy ochoten zaplatit víc než chudý, priority se sbližují s přáními bohatých a vzdalují přáním chudých.

Více peněz se kupříkladu utrácí za výzkum krémů proti vráskám než léků na malárii a velké farmakologické firmy se relativně nezajímají o vývoj vakcín, protože vakcinační programy fungují pouze při zapojení chudých, což limituje výslednou cenu, kterou si výrobce vakcíny může účtovat, poukazuje ekonom. Pocit, že svět se "probudil" a bohaté země zaplatí cokoliv za zvládnutí pandemie, označuje za pouze zdánlivý, protože vývoj vakcíny proti covidu-19 i další lékařské výzkumy, které mohou z dlouhodobého hlediska zachránit mnoho životů, vyžadují spolehlivé, konstantní financování po dlouhé roky.

Pokud ale trh spatří větší profit jinde, finance budou omezeny, výzkumníci buď ukončí činnost, nebo se přesunou k jinému problému a jejich znalost bude ztracena, obává se Aldred. Podotýká, že ortodoxní ekonomie tak podporuje tvrzení, že současná pandemie je unikátní katastrofou, na kterou se nikdo nemohl připravit, a tudíž z ní neplynou žádná ekonomická a politická poučení.

"Takový výklad sice prospívá některým světovým miliardářům, ale není pravdivý," deklaruje autor komentáře. Alternativa podle něj existuje a pandemie poskytuje důkaz, že řešení klimatických změn, nerovnosti a jakékoliv další krize si žádá přehodnocení ekonomie od základů.