Jak přistoupit k Evropské unii? Balkán se blíží, Norové to neřeší, pro Švýcary je žádost o členství bezcenný kus papíru

Musí mít funkční tržní ekonomiku a kapacitu se vyrovnat s tržními silami napříč EU. Dále kritéria po adeptech na členství vyžadují efektivní vykonávání povinnosti, které jim členství ukládá, včetně oddanosti cílům EU v ohledech politické, ekonomické a monetární unie.

Podmínky ale nejsou jednostranné, protože samotná Evropská unie na své rozšíření musí být připravena a schopná takový krok učinit.

Masivní východní rozšíření z roku 2004 o deset nových zemí, zejména z bývalého sovětského východního bloku, vyžadovalo velmi komplikované vstupní procesy. Oproti tomuto bylo například rozšíření z roku 1995 o Rakousko, Švédsko a Finsko jednoduché.

Tomuto rozšíření předcházela Amsterodamská smlouva z roku 1996, která zjednodušila postup spolurozhodování a rozšířil rozsah působnosti EU. Parlament tehdy dostal pravomoc jmenovat předsedu Komise.

Amsterodam doplnila Niceská smlouva platná od 1. února 2003. Cílem signatářů byla reforma institucionálního uspořádání EU, aby bylo připraveno na výzvy spojené s rozšířením o nové členské státy. Vzrostly legislativní a kontrolní pravomoci Evropského parlamentu a hlasování kvalifikovanou většinou se rozšířilo na další oblasti.

Speciální kritéria pro západní Balkán

Pro státy západního Balkánu vznikl set kritérií navíc. Většinou odkazují na regionální spolupráci a dobré vztahy se sousedními státy. Jde o důsledek války v Jugoslávii, jelikož je velmi náročné jednat například se Srbskem a Albánií zároveň. Panuje mezi nimi stále nepříliš přátelský vztah.

Například Albánie má největší míru korupce na úřednických postech v regionu. S odvoláním na průzkum Leadershipu jihovýchodní Evropy pro rozvoj a integraci server Euractiv v prosinci uvedl, že 57 % Albánců někdo nabídl úplatek. Dokonce 47 % Albánců přímo přiznalo přijetí takové transakce.

Poměrově nejméně lidí dostalo nabídku k úplatku v Srbsku. Kosovo zase má nejmenší míru občanů, kteří se do ilegálních transakcí zapojili – konkrétně 20 %.

Konkrétně případ Srbska je specifický. Země požádala o členství v prosinci 2009 a v březnu Bělehrad získal status kandidátské země. Jednání o přístupu zahájili zástupci EU a Srbska v lednu 2014.

Podle Evropské komise má zásadní význam na tempo jednání pokrok v oblasti právního státu a základních práv a normalizace vztahů Srbska s Kosovem. Uvedla to ve výročním hodnocení pokroku za rok 2022.

Srbsko dle zprávy komise musí zlepšit nezávislost a účinnost soudnictví, navíc instituce opakovaně vyjádřila znepokojení nad nedostatečným pokrokem při zlepšování svobody projevu a nezávislosti sdělovacích prostředků.

Kosovo je pro Srby při vstupních jednáních problém. Pokud chce stát vstoupit do Evropské unie, musí prokazovat územní celistvost. Technicky totiž Srbsko tuto zemi od roku 2008 neuznalo. To znamená, že své území nemá kompletně pod kontrolou.

Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) popisuje Kosovo jako potenciálního kandidáta na členství v EU. Evropské delegace se s kosovskými úřady pravidelně scházejí od vyhlášení nezávislosti státu a v dubnu 2016 EU s Kosovem podepsala Stabilizační a asociační dohodu.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová loni apelovala na obyvatele Bosny, že mají místo v srdci Evropské unie. Řekla to při říjnové návštěvě Sarajeva a udělila Bosně a Hercegovině status kandidáta na členství.

Projev spojila také s otevřením přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií, udělení kandidátského statusu Ukrajině a Moldavsku, a uznáním evropské perspektivy Gruzie. Dodala, že se jí to ještě před několika měsíci zdálo nemožné.

Od obyvatel Bosny vyžaduje jednotu. Vedení země má učinit kroky vstříc posílení právního státu, boje proti korupci a organizované trestné činnosti, řízení migrace a základních práv.

V případě Severní Makedonie jde o urychlené vyřešení neshod s Bulharskem. Bulharský parlament dokonce v posledních dnech podle serveru Balkan Insight označil makedonské útoky proti bulharským aktivistům jako „anti-bulharskou kampaň“. Bulhaři jsou v Severní Makedonii významnou menšinou.

Sofie také upozornila, že chování Makedonců může ohrozit proces začlenění Bulharů do ústavy země. „Mohlo by to ohrozit připojení Severní Makedonie k EU a sloužit zájmům třetím stran,“ uvedli bulharští zákonodárci.

Evropská rada vyzvala jak Ukrajinu a Moldavsko, tak západní Balkán, k urychlení procesu přistoupení ve své zprávě o vývoji v jednotlivých zemích z loňského června. Týž krok mají učinit další evropské instituce.

Proč je EU bez Norů a Švýcarů?

Švýcarsko roku 2016 stáhlo svou žádost o členství v Evropské unii, kterou podalo roku 1992. Mezitím uzavřelo s evropským blokem bilaterální smlouvu o podílu na evropském vnitřním trhu. Podle serveru E15, který získal informace od ČTK, švýcarští politici pohlíželi na žádost o členství coby bezpředmětný dokument.

Ekonomika alpské země sice utrpěla covidem-19 – její HDP roku 2020 kleslo o 2,5 %. Od té doby se pozvedlo a teď je na evropské špici v inflaci. Meziročně v prosinci loňského roku dosáhla na pouhých 2,8 %.

Podle serveru Kurzy.cz se Švýcarsko drží velice dobře hlavně díky své digitální suverenitě, což znamená výjimečnou schopnost vývozu znalostí v oblastech informatiky a služeb s ní spojenými. Švýcarsko je navíc velice příznivé pro podnikání. Spolu s politickou stabilitou, dobře placenou pracovní silou a kvalitní infrastrukturou z něj je důležitý partner Evropské unie. Vyznačuje se i silným strojírenským průmyslem, vývoz z tohoto odvětví tvořil roku 2020 27 % celkového exportu.

Norsko odmítlo členství v EU dokonce ve dvou referendech. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) skandinávský stát vyzdvihla pro úspěšně zvládnutou pandemii covidu-19. Jeho HDP v pandemickém roce 2020 kleslo o 0,7 % a hned další rok se ekonomice dařilo natolik, že vzrostlo o 3,9 %. Ve srovnání se Švýcary Norové v růstu HDP za rok 2021 zaostávali pouze o 0,3 %.

Druhý případ zamítavého referenda se udál roku 1994 – proti členství se vyslovilo 52,2 % občanů za účasti 89 %. Jelikož se referendum konalo ve stejném roce jako ve Švédsku a Finsku, vláda rozhodla o jeho uskutečnění až po těchto dvou zemích, aby lidé měli možnost se případně „nechat ovlivnit“ jeho příznivými výsledky. Vstup do EU od té doby není na pořadu dne, přesto je Norsko součástí Schengenského prostoru a následuje celou řadu unijních směrnic.