Merzova sázka na nejistotu: Lídr německé pravice rozděluje voliče koketováním s krajní AfD

Na malém tržišti ve městě Schkeuditz v Sasku, nedaleko Lipska, se René Bochmann, poslanec AfD, nestačil divit. Lidé přicházeli k jeho stánku a opakovali stále totéž: migrace. Od chvíle, kdy Merz naznačil, že není zcela proti podpoře AfD v otázkách migrace, vzrostl mezi voliči dojem, že jediné skutečné řešení přinese až krajní pravice.

Merzova strategie je jasná: chce zastavit únik voličů k AfD tím, že převezme jejich rétoriku o „nekompromisní“ migrační politice. Proto se v parlamentu spojil s AfD při hlasování o rezoluci o posílení hranic. Jenže efekt byl opačný, než očekával. Hlavní politické strany tento krok odsoudily jako rozbití poválečného konsenzu, zatímco AfD slavila svůj nově nabytý politický vliv. Dva dny nato se Merzovi nepodařilo prosadit přísnější imigrační zákon kvůli rebelii uvnitř vlastní strany.

Podle posledních průzkumů neměla Merzova kontroverzní taktika žádný zásadní vliv na volební preference. CDU/CSU se stále drží na prvním místě s přibližně 30 %, zatímco AfD stabilně osciluje kolem 20 %. Místo toho se ale debata stočila k otázce, zda je Německo vůbec ještě schopné stabilní vlády.

Německý týdeník Der Spiegel ve svém posledním vydání klade otázku: „Po prolomení tabu: Je Německo stále vládnutelné?“ Podle průzkumu agentury YouGov se čtyři z pěti Němců obávají, co Merzovo lavírování kolem AfD znamená pro budoucí koaliční jednání.

V městečku Schkeuditz se na trhu živě debatuje. Sedmdesátidvouletý Bernd Ullrich, bývalý volič CDU, nyní podporuje AfD. „Po znovusjednocení Německa jsme byli hrdí na to, co jsme dokázali, ale teď se všechno hroutí. A může za to Merkelová a její otevření hranic v roce 2015,“ tvrdí. Podle něj se Merz nakonec stejně spojí s levicí, protože jedinou alternativou k tomu by bylo partnerství s AfD, které ale výslovně odmítl.

Naopak padesátiletá volička Zelených Grit E. se obává, že politický chaos a Merzovy koketérie s AfD mohou vést k normalizaci krajní pravice. „Všechno je tak chaotické. Mám strach, kam to povede,“ říká a dodává, že její dcera se bojí veřejně vystupovat proti krajní pravici, protože reakce v jejich komunitě jsou čím dál ostřejší.

Německá politická kultura byla dlouho formována historickou pamětí na hrůzy nacismu, a právě proto se hlavní politické strany vždy striktně distancovaly od krajní pravice. Tento princip se nyní otřásá v základech.

Když Merz na začátku týdne obhajoval svou taktiku na sjezdu CDU, sklidil od spolustraníků ovace. Tvrdil, že Němci chtějí rozhodnější přístup k migraci, zejména po nedávných útocích v Aschaffenburgu a Magdeburgu, které spáchali žadatelé o azyl. Statistiky ale ukazují, že počet žádostí o azyl v Německu loni klesl o 34 %.

Navzdory těmto údajům Merzovi vzrostla osobní popularita o čtyři procentní body. Jenže jeho strategie otevřela hluboké rány v německé společnosti. Protesty proti CDU se odehrály v celém Německu – v Berlíně vyšly do ulic desítky tisíc lidí, v Braniborsku aktivisté vyvěsili transparent „Refugees welcome“.

Jednatřicetiletá učitelka Cassandra Hölscher varuje: „Merz hraje s ohněm a nemá žádný plán, jak ochránit demokracii. Oslabil středovou politiku a posílil extrémisty. To je přesně to, co vedlo k pádu Výmarské republiky.“

Padesátiletá lékařka Kerstin přirovnává současnou situaci k poválečnému období. „Viděli jsme to po druhé světové válce. Vojáci, kteří se vrátili z fronty, trpěli psychickými traumaty a páchali násilí. Dnes vidíme totéž u migrantů, kteří si nesou válečné zážitky a kterým neposkytujeme potřebnou péči,“ říká.

Merzův politický hazard se setkal s tvrdou kritikou nejen od jeho levicových protivníků, ale i od jeho předchůdkyně Angely Merkelové. Kancléř Olaf Scholz varoval, že „hrátky s AfD ohrožují samotné základy německé demokracie“.

Někteří pozorovatelé se ale domnívají, že Merz jen zkouší přetáhnout zpět konzervativní voliče, aniž by měl v úmyslu s AfD skutečně spolupracovat. Náboženský učitel Christoph Noack doufá, že CDU se poučí: „Merz udělal chybu, která se mu vymstila. Teď by měl jasně říct, že CDU nebude nikdy spolupracovat s AfD, a sjednotit demokratické síly proti extremismu.“

Blížící se volby 23. února tak mohou být nejen referendem o migrační politice, ale i klíčovým momentem pro budoucí směřování německé demokracie. Podaří se Merzovi udržet CDU na čele a přitom nezničit její poválečné dědictví? Nebo jeho riskantní hra na přebírání rétoriky krajní pravice skončí neúspěchem a ještě více posílí AfD?