Na Slovensku není pevná politická ideologie. Je hůře pochopitelné než jeho sousedé z Maďarska i Česka

Volby do Národní rady Slovenské republiky se kvapem blíží. Chybí už sotva deset dní. Strana SMER-SD bývalého premiéra Roberta Fica vede v průzkumech před stranou Progresívne Slovensko. 

O slovenských volbách napsal server National Interest s tím, že „by si jich měli všímat i Američané“. „Výsledek by mohl předznamenat chování válkou unavených a ekonomicky zatížených obyvatel před prezidentskými volbami v příštím roce,“ píše server. 

Autoři příspěvku Pétér Szitás a Michael O’Shea kritizují západní média za tendence prezentovat události na Slovensku zkreslenou optikou. „Předpokládají, že úspěšný výsledek Fica a SMERU by znamenal sblížení se sousedním Maďarskem a Polskem, které jsou často v rozporu s bruselským politickým establishmentem,“ pokračují autoři.

„Fico má ve skutečnosti za sebou napjaté vztahy s Maďarskem a maďarskou menšinou na Slovensku. Na slovenské voliče také přenášejí přehnané zaměření na Rusko. Ani jedno z toho není přesné a nepomáhá k pochopení země,“ uvádějí dále Szitás a O’Shea. 

National Interest upozorňuje, že slovenské voliče zajímá zejména to, co se děje v jejich zemi a nejbližším okolí. „Pokud válka u sousedů ovlivňuje chování voličů, je to v drtivé většině prostřednictvím jejích ekonomických důsledků.“

Právě ekonomické hledisko je pro Slováky problém. Z hlediska hrubého domácího produktu a parity kupní síly zaostávají za Českem, Maďarskem i Polskem. Hospodářský dokonce i za Rumunskem. „Slováci vnímají nejen to, že již ekonomicky nedohánějí Západ, ale že ve skutečnosti ještě více zaostávají,“ podotýkají autoři. 

Nezvolená vláda Ľudovíta Ódora současně pokračuje v dodávkách zbraní a humanitární pomoci na Ukrajinu, zatímco běžní lidé pociťují nouzi, a tato opatření jsou tak poměrně nepopulární. „Veřejnost se rozhořčila poté, co vláda darovala Ukrajině více než tucet vojenských letadel, ale neposkytla přímou leteckou záchranu Slovákům, kteří během letních požárů uvízli v Řecku. Propast mezi současnou politickou mocí a lidmi je citelná.“

Slovensko rovněž jinak vzpomíná na časy komunismu. Zatímco se české, maďarské a polské elity komunistické éry změnily v levicový establishment a dohlížely na vstup do Evropské unie a Severoatlantické aliance, Slovensku chyběla „dlouholetá zkušenost s národností“. Lidé tak mají komunismus spíše spojený s industrializací a modernizací, zatímco sousedé vzpomínají přinejlepším na stagnaci. 

Komunistické zločiny zde nerezonují tolik jako v Budapešti, Praze či Varšavě, kde v letech 1956, 1968 a 1980 umírali lidé. Nacionalisté a křesťanští demokraté se v zemi politicky nesjednotili. „Výsledkem jsou roztříštěná politická hnutí, která mají prvky levice i pravice a obvykle se jim nedaří získat v parlamentu většinu blížící se absolutní většině. To ztěžuje vládnutí, ale umožňuje to Slovensku vyhnout se zjednodušující ideologické rétorice západních pozorovatelů. Pokud slovenští voliči nabízejí vyjádření k válce, nelze se na ně dívat standardní ideologickou optikou,“ uzavírají Szitás a O’Shea.