PŮVODNÍ ZPRÁVA | Reportáž z města, které ukazuje národní hrdost Ukrajiny. Mostyska se tváří jako její srdce

Město Mostyska leží zhruba patnáct kilometrů od hranice mezi Polskem a Ukrajinou. Ze Lvova se zde přijíždí po hlavní silnici M-11, po níž se přes hraniční přechod lze dostat do polské Przemyśle a dále pohodlně po dálnici až do České republiky.

Hned na východním okraji města návštěvníka přivítá světle modrá pravoslavná kaple, kolem níž se nachází bohatá zelená výzdoba, a památník hrdinům padlým ve válce. Není na něm upřesněno, o které války přesně jde, lze na něm ale vidět ukrajinský vojenský popěvek „Slava Ukraini. Gerojam Slava.“

Nedaleko nabízí své služby supermarket ATB. Na Ukrajině není výjimkou, že jsou obchody otevřené nonstop, což zejména řidiči rozhodně uvítají.

Nejzajímavější atmosféru ale nabízí centrum města, které je od supermarketu a pomníku vzdáleno něco málo přes dva kilometry. Je plné malých obchodů se všemožným zbožím. Úsměv na tváři vytvoří staré ženy, které sedí podél cestičky v tradičních šátcích na hlavě a nabízejí produkty přímo ze svých zahrádek. Přímo před vstupem do této zóny město se nachází majestátní socha slavného ukrajinského spisovatele Tarase Ševčenka.

Centrum je plné lidí všech generací. Procházejí uličkami, mladí lidé se baví s vrstevníky, ti starší jsou zase klidnější, věnují se hlavně nákupům a povídání. Na člověka s fotoaparátem se sice dívají s jistou dávkou nedůvěry, avšak postarší prodejkyně vojenského oblečení se nechala vyrušit se zapáleného hovoru s konkurentkou a velice ochotně zapózovala.

O kousek dál měl pro změnu starší pán otevřený na první pohled vzhledově nepříliš lákavý krámek a servisoval jízdní kola. Podle počtu bicyklů v jeho okolí ale rozhodně o zákazníky nouzi neměl.

Co nejvíce potěší milovníky psů je fakt, že se ve městech nachází množství zbloudilých němých tváří, o které nikdo nemá starost a zjevně jsou volně „k mání“. „Jestli chcete, tak si je vezměte,“ zvolal na mě místní prodejce obuvi, když viděl, že hladím velkého labradora a jeho menšího štěněcího kousavého parťáka. Vzhledem k tomu, že jsem mířil k hraničnímu přechodu, nic takového bych psovi neudělal. Za jiných okolností by mi teď při sepisování této reportáže podle všeho ležel pod nohama. Vlastně oba.

Oku návštěvníka jistě neunikne ani národní hrdost, jakou se Ukrajinci pyšní. Jejich vlajka se zde totiž nachází na každém rohu, ať už ve výloze nebo jako podklad pro ruční práci. Výjimkou nejsou ani auta či dodávky s nálepkou ukrajinského trojzubce. Zkrátka – na symboly této válkou sužované země je těžké spíše nenarazit.

Významu svého tržiště jsou si očividně vědomy i tamní úřady, které nechaly na plot poblíž lávky přes místní potok Sičnja vylepit nápis „Ja ljublju Mostyska“, přičemž slovo „miluji“ je zaměněno za srdce, jeho význam je ale jasný.