PŮVODNÍ ZPRÁVA | Rozpad Bašárova režimu je reálná alternativa. Turkům jde i o likvidaci životaschopné Sýrie, míní expert

Současná ofenziva, kterou zahájila koalice známá jako „Vojenské operační velení“, zahrnuje mix islamistických frakcí a umírněných skupin, přičemž vůdčí úlohu má Hayat Tahrir al-Sham (HTS). Tato skupina, dříve spojená s al-Káidou, se stala de facto vládnoucí silou v Idlibu a má spojence jak mezi tureckými podporovanými frakcemi, tak mezi skupinami, které byly dříve podporovány USA. Situace je dále komplikována tím, že SDF (Syrské demokratické síly), vedené Kurdy, má napjaté vztahy s Tureckem.

Ofenziva začala v době, kdy Asadova vláda čelí problémům na několika frontách. Rusko, hlavní vojenský partner Sýrie, je stále zapojeno do války na Ukrajině, což oslabuje jeho schopnost pomoci Asadovi. Írán čelí útokům od Izraele, které zasáhly Hizballáh, což je důležitý íránský spojenec v Sýrii. Tyto faktory umožnily rebelům podniknout jejich útok s relativní volností.

Bezpečnostní expert Josef Kraus z brněnské Masarykovy univerzity považuje rozpad Bašárova režimu za reálnou alternativu. „Na druhou stranu, toto se predikovali již v roce 2011 a nakonec se syrský prezident udržel u moci. Zdali je současná situace pro něj vážnější či nikoli, to v tuto chvíli nelze adekvátně posoudit. V Sýrii panuje obrovský chaos, nikdo pořádně neví, co se tam kde děje a jaké to bude mít důsledky,“ shrnul pro EuroZprávy.cz.

Expert na blízkovýchodní politiku Gokhan Bacik z olomoucké Univerzity Palackého rovněž vidí rozpuštění režimu jako možné. „Rozpuštění je možné, ale pouze v případě, že Írán a Rusko neobnoví syrský režim. Dosud režim přežíval především díky podpoře Íránu, Hizballáhu a Ruska. Budeme si muset počkat, zda Rusko a Írán plně zmobilizují své zdroje na podporu Asada,“ vysvětlil pro EuroZprávy.cz.

„Pokud se taková podpora dlouhodobě neuskuteční, mohli bychom začít vážně diskutovat o možnosti rozpadu režimu,“ doplnil Bacik.

Kraus zdůraznil, s jakou dynamikou vývoj v Sýrii probíhá. „Ta dynamika je strašlivě vysoká, když syrská armáda dokázala v podstatě během pár hodin ztratit kontrolu nad druhým největším městem v zemi (Aleppo). Bude hodně záležet na tom, jakou míru podpory Bašár Asad od svých spojenců dostane. Těmi jsou především Írán a Rusko,“ popsal.

„Oba tito aktéři se ale delší dobu soustředí na paralelní konflikty, které je stojí velké množství koncentrace a energie. V případě Ruska se jedná o válku na Ukrajině, v případě Íránu o konflikt mezi Hizballáhem a Izraelem. Je proto velkou neznámou, jaké mají ještě k dispozici kapacity a vůli Asada udržet u moci,“ dodal.

Kraus ani neodmítl, že by se na scénu mohl vrátit Islámský stát. „ISIS se samozřejmě také může vrátit na scénu, vyloučené to není. Ovšem v tuto chvíli jsou aktivní zejména skupiny, které jsou historicky a strukturálně navázány na Al-Káidu, tedy do určité míry konkurenční sunnitská extremistické uskupení,“ pokračoval.

Během tohoto konfliktu je naprosto klíčová role Ankary. „Vzhledem k tomu, že se jedná o skupiny napojené a dlouhodobě podporované Tureckem, tak je třeba zde sledovat tureckou politiku a národní zájem v oblasti. Turkům jde v prvé řadě dlouhodobě o likvidaci režimu Bašára Asada a oslabení Sýrie, případně vůbec likvidaci tohoto státu jako životaschopné entity,“ shrnul Kraus.

„V tom jim ale systematicky brání Íránci a Rusové. Ti mají ale nyní jiné starosti, a to je důvod, proč se Turci prostřednictvím těchto skupin rozhodli jednat právě teď. Zamýšleným výsledkem může klidně být další zábor syrského teritoria pro Turecko a faktická, nikoli de iure teritoriální expanze Turků, oslabení či svržení Bašára Asada, ale také mocenské vystrnadění Rusů a Íránců, důležitých regionálních rivalů Turecka, ze země,“ vysvětlil brněnský bezpečnostní expert.

Bacik útočící skupiny nepovažuje za nic nového. „Domnívám se, že tyto skupiny nepředstavují nic zásadně nového, ale spíše další fázi probíhající syrské krize, která trvá již téměř 15 let. Od roku 2011 jsme byli svědky podobných výkyvů situace v Sýrii,“ přiblížil.

Expert z olomoucké univerzity potvrdil Krausova slova o roli Turecka. „Tentokrát se zdá, že cílem povstalců je ukončit kontrolu syrského režimu na severu země. Tato strategie je v souladu se zájmy Turecka a pro Západ by mohla být potenciálně formulována jako snaha o oslabení íránského a ruského vlivu v Sýrii. Ještě však není jasné, jak to zapadne do širšího mezinárodního kontextu,“ nastínil Bacik.

„Ačkoli jsou tyto skupiny některými západními mocnostmi do jisté míry vítány kvůli jejich symbolickému zpochybnění upadající role Ruska a Íránu, jiné je zároveň uznávají jako teroristické organizace. To vytváří velmi složitou a nejistou situaci,“ podotkl. „Pokud toto hnutí přetrvá, může to mít významné důsledky. Především může posílit vliv Turecka v severní Sýrii a dále zkomplikovat již tak nestabilní regionální dynamiku,“ upozornil Bacik.

„No a jako bonus si zde Turci určitě začnou vyřizovat (účty) s kurdskými bojovníky, s nimiž mají dlouhodobé spory nejen v Sýrii, ale také v Iráku a na vlastním území,“ uzavřel Kraus.

Syrská občanská válka začala v roce 2011 v rámci širších protestů Arabského jara, kdy demonstranti požadovali svržení prezidenta Bašára Asada. Syrská vláda reagovala násilím, což vedlo k vzniku různých rebelantských skupin, které byly podporovány zahraničními mocnostmi s protichůdnými zájmy.

Spojené státy, Turecko, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty podporovaly opoziční frakce, zatímco Rusko a Írán stáli za Asadovým režimem. V průběhu času se do konfliktu zapojily také extremistické skupiny jako ISIS a al-Káida, což situaci ještě více komplikovalo.