Scholzova vláda je u konce. O novém německém kancléři už je jasno

Průzkumy veřejného mínění téměř jednoznačně ukazují, že konzervativní unie CDU/CSU získá nejvíce hlasů. To ale v německém politickém systému automaticky neznamená, že bude moci vládnout sama. Vzhledem k rozložení sil v parlamentu bude téměř jistě nutné vytvořit koaliční vládu, ale její složení zůstává velkou neznámou.

Merzova středopravá aliance – složená z Křesťanskodemokratické unie (CDU) a její bavorské sesterské strany Křesťanskosociální unie (CSU) – se aktuálně pohybuje kolem 30 procent podpory, což je značný náskok před ostatními stranami. Sociální demokracie (SPD) a Zelení dosahují přibližně 16, respektive 13 procent.

Na druhém místě se přitom drží krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) s více než 20 procenty hlasů. S touto stranou však všechny ostatní politické subjekty odmítají spolupracovat, což omezuje možnosti jejího politického vlivu.

Podle členů Merzovy CDU/CSU je nejméně žádoucím scénářem vláda složená ze tří stran, protože by vedla k vleklým sporům uvnitř koalice. Tuto obavu potvrzuje i zkušenost s dosavadní vládou sociálních demokratů, liberálů z FDP a Zelených, která se kvůli hlubokým rozporům rozpadla v prosinci loňského roku, což vedlo k vypsání předčasných voleb.

Vzhledem k výsledkům voleb se nabízí několik možných variant vládního uspořádání:

1) Velká koalice: návrat k osvědčenému modelu?

Jestliže obě tradiční strany – CDU/CSU a SPD – dosáhnou slušného výsledku, mohlo by Německo opět skončit s takzvanou „GroKo“, tedy „velkou koalicí“. Tento model vlády je v německé historii poměrně častý a země byla tímto způsobem spravována již čtyřikrát, z toho třikrát pod vedením Angely Merkelové.

Tentokrát by však vyjednávání byla složitější. CDU/CSU se pod vedením Merze posunula více doprava, což by mohlo ztížit hledání kompromisů se sociálními demokraty.

Merz se zatím nevyjádřil, zda by v případné koalici preferoval SPD, nebo Zelené. Odkázal však na zkušenost Borise Rheina, premiéra spolkové země Hesensko, který po volbách v roce 2023 dokázal postavit SPD a Zelené proti sobě a nakonec se rozhodl vládnout se sociálními demokraty. Podobná strategie by mohla fungovat i na celonárodní úrovni.

Pokud by CDU/CSU skutečně uzavřela dohodu s SPD, znamenalo by to pravděpodobně vnitrostranické změny u sociálních demokratů. Kancléř Olaf Scholz už dal jasně najevo, že nebude součástí vlády vedené Merzem. Do popředí by se tak dostali umírnění politici SPD, jako je ministr obrany Boris Pistorius nebo předseda strany Lars Klingbeil.

2) Koalice s Zelenými: novinka na celostátní úrovni

Pokud by Zelení dosáhli lepšího výsledku než SPD, mohla by vzniknout takzvaná „Kiwi koalice“ – tedy spojení CDU/CSU se Zelenými. Tento model již funguje na úrovni několika spolkových zemí, ale na celostátní úrovni by byl novinkou.

Obě strany se shodují v oblasti zahraniční politiky a obranných výdajů, přičemž obě kritizovaly Olafa Scholze za váhavý postoj k podpoře Ukrajiny. Naopak zásadní neshody panují v otázce migrace. Merz chce už první den ve funkci výrazně omezit přistěhovalectví, což Zelení považují za právně neobhajitelné.

Napětí mezi konzervativci a Zelenými se ještě prohloubilo poté, co Merz oznámil, že by byl ochoten hlasovat o zpřísnění migrační politiky i s podporou AfD. Tento krok vyvolal ostrou reakci a znovu otevřel debatu o tom, nakolik je německá demokracie ochotna tolerovat spolupráci s krajní pravicí.

Další překážkou je Markus Söder, lídr bavorské CSU, který dlouhodobě odmítá spolupráci se Zelenými. I když je tato varianta teoreticky možná, spíše poslouží CDU/CSU jako nástroj nátlaku při jednáních se sociálními demokraty.

3) Třístranná koalice: nechtěná, ale možná nevyhnutelná

Ačkoliv Německo nemá dlouhou tradici vícečetných koalic, současná fragmentace politické scény naznačuje, že dvoustranná koalice nemusí být možná.

Pokud se do parlamentu dostanou dvě ze tří menších stran – Zelení, FDP a Levice – mohla by vzniknout jedna z následujících variant:

Německá koalice (CDU/CSU + SPD + FDP)
Keňská koalice (CDU/CSU + SPD + Zelení)

Obě možnosti jsou krajním řešením, které by si politici zřejmě přáli vyhnout. Důvodem je, že taková vláda by byla stejně rozhádaná jako ta předchozí.

Ať už volby dopadnou jakkoliv, jedno je jisté: Německo čeká komplikované koaliční vyjednávání. CDU/CSU se bude snažit prosadit svůj program co nejvýrazněji, ale bez silného partnera to nepůjde.

Pokud se potvrdí předpoklad, že Merz bude příštím kancléřem, jeho největší výzvou nebude jen sestavení vlády, ale také udržení stability koalice v době, kdy je německá politika stále polarizovanější.

Konečný výsledek však bude záviset na tom, jak dopadnou menší strany a zda se CDU/CSU podaří vyjednat co nejpřijatelnější spojenectví.