Smrtící past uprostřed léta: Největší zákaz pití kohoutkové vody v historii je hrozbou pro celou Evropu

Tento incident je největším zákazem pití kohoutkové vody v historii Francie – a podle odborníků jde pouze o začátek širší evropské krize. Od ledna 2026 začnou v celé EU platit přísné limity na přítomnost PFAS v pitné vodě a tisíce lokalit po celé Evropě tato pravidla nesplňují. Obyvatelé Saint-Louis jsou tak jen prvními, kdo čelí důsledkům desítky let trvající chemické kontaminace.

Sandra Wiedemann, matka kojící šestiměsíčního syna, se o kontaminaci dozvěděla náhodně z televizních zpráv. „Je to děsivé. I když přestaneme tu vodu pít, pořád se jí vystavujeme – ve sprše, při vaření, mytí zeleniny,“ říká. Druhý den s obavami zamířila do supermarketu, ale teprve o několik dní později, kdy lidé obdrželi oficiální dopis se zákazem pití vody, začala panika a regály s balenou vodou se začaly vyprazdňovat.

Zákaz se týká dětí do dvou let, těhotných a kojících žen a osob s oslabenou imunitou. Přesto si většina lidí přestala vodu brát jako samozřejmost. „I když nejsme zranitelní, máme strach. Bez vody přece nemůžeme žít,“ říká jedna ze starších obyvatelek.

Supermarkety zaznamenaly bezprecedentní nárůst prodeje vody – místo obvyklých 63 palet týdně nyní zaměstnanci skládají více než 120. „Takový nápor jsme za 30 let nezažili,“ říká prodavač Clément Luake.

Zdroj kontaminace sahá až do 60. let, kdy se na letišti používaly pěny na hašení kerosinu obsahující PFAS. Tyto látky se vsakují do půdy a pronikají do podzemních vod, kde přetrvávají po celá desetiletí. Pod novým letištním terminálem se nachází právě ta vrstva, odkud se voda čerpá.

Ekologický aktivista Bruno Wollenschneider, který žije v blízkosti letiště, nechal nezávisle otestovat krev členů svého spolku. Výsledky ukázaly, že většina z nich patří mezi 10 % nejvíce kontaminovaných lidí ve Francii. „Stát nás měl chránit. Místo toho jsme pili toxickou vodu celé roky,“ říká rozhořčeně.

Obyvatelé se nyní obracejí proti letišti. Náklady na instalaci filtračního systému činí 20 milionů eur, roční provoz pak 600 tisíc. Voda bude od roku 2026 zřejmě výrazně dražší. Wollenschneider požaduje, aby náklady neslo letiště – a případ se tak mohl stát precedentem pro další případy napříč Evropou.

Vědci varují, že PFAS se už nyní nachází v krvi téměř každého člověka na planetě. Používají se v pánvích, oblečení, elektronice i obalech. Nejenže se v přírodě nerozkládají, ale kumulují se v tělech živočichů, což devastuje celá ekosystémy.

V USA trpí aligátoři nehojícími se ranami, v Arktidě mají tuleni poruchy štítné žlázy, a dokonce i v Evropě už stovky lokalit vykazují alarmující hladiny těchto látek. V samotné Francii je 34 obcí, kde voda překračuje nové unijní limity. V oblasti Lyonu pije kontaminovanou vodu 160 tisíc lidí, v italském Benátsku až 350 tisíc. V Belgii zase polovina obyvatel v okolí továrny 3M má zvýšené hodnoty PFAS v krvi.

Evropská unie nastavila nový limit – 0,1 mikrogramu PFAS na litr vody – který začne platit od ledna 2026. Mnohé vlády však zatím nereagují dostatečně rychle a informace zůstávají často utajené. Ve Francii například byly údaje o vysoké hladině PFAS u Saint-Louis známy už v roce 2017, ale k veřejnosti se dostaly až o šest let později.

Obyvatelé se cítí podvedeni. „Ve Francii jsme věřili, že voda je bezpečná. Teď je ta důvěra pryč,“ říká Wollenschneider. Společně s dalšími aktivisty volá po odpovědnosti znečišťovatelů, transparentnosti státu a důsledném zavádění regulačních opatření.

To, co se nyní děje v Saint-Louis, není izolovaná událost. Je to předzvěst toho, co čeká mnohé další oblasti. Boj o čistou vodu se tak v příštích letech stane jedním z hlavních ekologických a společenských témat v Evropě. Jak říká jeden z místních: „Bez vody není život. A když nám stát tuto jistotu nevezme, kdo jiný ji má chránit?“