Už nechce být jen peněženkou Evropy. Zbrojení Německa mění poměr sil, stává se dominantní mocností

Německo s největší armádou v Evropě vybavenou špičkovými tanky, raketami a letouny je velkým kontrastem oproti dříve kritizovanému Bundeswehru se špatnou morálkou a zastaralým vybavením. Tato vojenská síla je úzce spjata s ekonomickým a politickým vlivem, a Evropa se bude muset této dominanci přizpůsobit.

Očekává se, že Německo do roku 2029 vynaloží na obranu 153 miliard eur ročně, což představuje asi 3,5 % HDP. Jedná se o nejambicióznější vojenskou expanzi země od znovusjednocení. Pro srovnání, Francie plánuje dosáhnout do roku 2030 výdajů kolem 80 miliard eur. Polsko míří letos na 186 miliard zlotých (44 miliard eur), což odpovídá 4,7 % HDP, a jde o nejvyšší úroveň v NATO. Polsko navíc plánuje mít jednu z největších a nejlépe vybavených armád v Evropě.

Posun v německém vojenském potenciálu označil jeden z úředníků EU jako „telurický“ neboli zemětřesný. Další diplomat to vyjádřil přímo: „Je to nejdůležitější věc, která se právě teď na úrovni EU děje.“ Pro diplomaty v Bruselu tato změna vyvolává otázky nejen ohledně rozpočtu, ale také o tom, kdo by měl v budoucnu evropskou bezpečnost zajišťovat.

Německo přitom zůstává hluboce ochranářské, co se týče národních vojenských výsad. Odolává silnějšímu zapojení Evropské komise do nákupu zbraní a plánuje se silně spoléhat na národní rámce, včetně nového zákona, který bude systematicky využívat článek 346 Smlouvy o EU, umožňující obcházet pravidla hospodářské soutěže ve prospěch domácích zakázek.

Z interních dokumentů, které má k dispozici POLITICO, vyplývá, že Berlín připravuje schválení obranných smluv v hodnotě 83 miliard eur do konce roku 2026. Jedná se o bezprecedentní nárůst, který se dotkne všech oblastí ozbrojených sil. Kromě toho existuje mnohem větší „seznam přání“ Bundeswehru v hodnotě 377 miliard eur, což je dlouhodobý plán pokrývající více než 320 nových zbrojních programů. Podle plánů má přitom méně než 10 % nových smluv připadnout americkým dodavatelům. Téměř zbytek zůstane v Evropě, a velká část v německém obranném průmyslu. To znamená, že ekonomický motor EU se stává i jejím vojensko-průmyslovým motorem.

Tento posun vyvolává v Paříži skepticismus a znepokojení. Německá převaha je pociťována jako obtížná. Jeden francouzský obranný úředník žertem poznamenal, že Německo nebude muset „napadnout Alsasko a Moselu, může je prostě koupit“. Francouzští a evropští představitelé se také ptají, jakou geopolitickou roli hodlá Berlín pod vedením kancléře Friedricha Merze hrát.

Nejistotu prohlubují i spory kolem projektu stíhacího letounu nové generace FCAS (Future Combat Air System). Francie, pro kterou je projekt úzce spjat s jejím jaderným odstrašováním, se obává ztráty své centrální role v evropské obranné architektuře, pokud by Berlín spolupracoval hlavně se severskými a východními spojenci.

V Polsku je na zbrojení Německa nahlíženo jako na nutné a opožděné. Marek Magierowski, bývalý polský velvyslanec, řekl, že pokud Polsku jde o kolektivní obranu, „nemůžeme stále říkat: ‚Prosím, všichni utrácejte víc za obranu. Ale ty ne, Německo.‘“ Avšak stín dávné historie a také nedávné pro-ruské politiky bývalé kancléřky Angely Merkelové zůstává. Pawel Zalewski, náměstek polského ministra obrany, zdůraznil, že modernizační plány Bundeswehru je nutné brát v kontextu.

Upozornil, že nárůst německé vojenské síly je přirozenou reakcí na signály Washingtonu o snižování jeho evropské přítomnosti. „Hlavními zeměmi bránícími východní křídlo budou Polsko a Německo,“ řekl. Polští představitelé jsou ale znepokojeni i proruskými postoji v německé krajně pravicové straně AfD, která je druhou nejsilnější stranou v zemi.

Celkově rychlé posilování Německa a smíšené reakce jeho partnerů ukazují, že se těžiště Evropy posouvá na východ. Hospodářská velmoc kontinentu se mění ve vojensko-průmyslovou, zatímco Francie se drží své jaderné karty a Polsko se stává konvenční silou na východním křídle NATO. V Bruselu tato změna představuje zkoušku, zda se podaří tento impuls nasměrovat do společných struktur, nebo zda dojde k prohloubení obranné fragmentace bloku.