PŮVODNÍ ZPRÁVA | Válka asi potrvá ještě roky, varuje Svoboda. Evropa a USA jsou dva vyděšení v letadle, jímž zmítají turbulence

Téma důvěryhodnosti bezpečnostních garancí, které Ukrajina očekává od Západu, se znovu dostává do popředí v souvislosti s vágními vyjádřeními amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten sice připustil možnou americkou účast na budoucím systému záruk, nicméně nezabíhal do detailů. Kreml mezitím nadále kategoricky odmítá jakoukoli přítomnost jednotek NATO na ukrajinském území.

„Víra Ukrajinců se upíná k nezlomnosti jejich ducha a ozbrojených sil. Skeptickým mementem, které provází všechny mírové iniciativy posledních dní, je pro ně ‚Budapešť‘ jako symbol klamavých garancí, jako tomu bylo v roce 1994,“ uvedl Svoboda s odkazem na Budapešťské memorandum, v němž se Kyjev vzdal jaderných zbraní výměnou za závazek respektování své územní celistvosti ze strany Ruské federace, Spojených států a Velké Británie.

Potvrdil zároveň, že Trump mluvil o zárukách nejasně. „Jedna věc však bije do očí: zcela nově připustil americký podíl na nich, což Spojené státy zatahuje do víru dění. Americká vojska na Ukrajině? Dosud nemyslitelné – pro Trumpa i pro Rusy. Ti ostatně stěží strpí přítomnost kontingentu, jenž by se skládal z členských států NATO,“ poznamenal.

Taková přítomnost by podle něj popírala i původní rétoriku Moskvy. „Budou přinejmenším naléhat na účast Číny, možná Indie a dalších zemí, čímž bude celý proces chaotizován a zpomalen,“ upozornil.

Za problematické označil Svoboda i samotné nastavení garancí. „Trump nenadále přijal základní Putinovo hledisko, podle nějž nemá cenu usilovat o příměří, ale dosáhnout trvalého mírového narovnání. To ovšem agresor podmiňuje vyřešením tzv. prvotních příčin války, které souvisejí – nemylme se – s existencí Ukrajiny a jejího hlavního étosu jako svéprávných subjektů,“ řekl.

„Trumpův obrat tedy obnáší dvě věci, které jdou proti sobě: maximalistickou snahu vyřešit problém jednou provždy a nezdržovat se ‚pouhým‘ příměřím, a přitom zas přitakání americké vojenské účasti na garancích,“ doplnil.

Podle něj nelze počítat s tím, že by spojenecké jednotky mohly být nasazeny dříve, než dojde alespoň k příměří. „A umlčení zbraní se zas nedobereme, nebude-li na Rusy zesílen sankční tlak i tlak prostřednictvím všestranné a důsledné podpory Ukrajiny. Tomuto se však Bílý dům vyhýbá, ba naopak na jaře dočasně pozastavil Ukrajincům zbrojní dodávky,“ upozornil. Připomněl také technické omezení pomoci ze strany Elona Muska, jenž dočasně přerušil provoz satelitní sítě Starlink.

Ani samotné postoje Kremlu se podle Svobody nezměnily. „Cesta k jejich naplnění může vést i přes jeho klamavé manévrování, které mu umožní předstírat dočasný ústup, aby mohlo vydechnout a přezbrojit,“ varoval.

V souvislosti s Trumpovým zasedáním se Zelenským a evropskými lídry dodal: „Trump společným zasedáním získal oddech po výstředních líbánkách s Putinem na Aljašce, které mu reputačně neprospěly. Prezident se nyní snaží tuto blamáž vyvážit rolí konstruktivního hostitele, který nepodléhá jedné straně a na srdci mu leží jen a pouze mír. Nobelova cena by se, dejme tomu, taky hodila.“

Evropu a Spojené státy Svoboda přirovnal k „dvěma vyděšeným, do sebe zaklesnutým cestujícím v letadle, kterým zmítají turbulence“. „Pravda, Evropa je tím vyděšenějším, protože ukrajinská tragédie ji přímo ohrožuje; Amerika si může umýt ruce,“ podotkl.

Trumpovu nevyzpytatelnost a jeho trvalou náklonnost k Rusku označil za faktor, který může „při jednáních obnažit, ba dokonce zostřit antagonismus obou stran Atlantiku“. Podle něj stále není známo, co přesně se probíralo na Aljašce ani jaké konkrétní výsledky přinesla následná jednání ve Washingtonu.

Možnost ukončení rusko-ukrajinské války prostřednictvím mírové dohody a případných územních ústupků zůstává krajně sporná. Konflikt, který v roce 2022 začal plnohodnotnou invazí, se během let přetavil ve vysoce brutální a hluboce ideologicky vedené střetnutí. Vedle geopolitických kalkulací do něj čím dál více vstupuje i vzájemné přesvědčení o existenčním ohrožení, které podkopává důvěru v jakoukoli trvalou dohodu.

Zásadní komplikací je také samotná dynamika vztahů mezi oběma národy. Nenávist mezi Ruskem a Ukrajinou sahá hluboko pod povrch vojenských linií – a zřejmě přetrvá i v případě, že se podaří dosáhnout příměří. Otázkou proto zůstává, zda případná dohoda, která by předpokládala ústupky ze strany Kyjeva, může vůbec přinést stabilní mír, nebo jen oddálí další, možná ještě ničivější fázi konfliktu.

„Územní ústupky jsou zde protimluv, neboť poškozeno by v takovém případě bylo mezinárodní právo, nemluvě o samotné ústavě Ukrajiny. Mírová dohoda je za daných okolností zastarale džentlmenským pojmem, o jehož naplňování se nakonec nedbalo ani v minulosti stále ještě nedávné – vzpomeňme zrádnost míru mezi Severním a Jižním Vietnamem v roce 1973,“ uvedl Svoboda.

Válka podle něj navíc rozhodně neskončila – a žádné známky ústupků ze strany Moskvy se zatím neobjevují. „Potrvá zřejmě léta. Neuplatňoval bych tu ale při charakterizování probíhající tragédie slovo nenávist. Nenávist může přetrvat, ale nemusí zabíjet. Tím, co zabíjí, je přetrvávající existence ruského impéria jako diktatury s jaderným arzenálem. Současná válka může být počátkem jeho konce – budeme-li zmužilí tak jako Ukrajina,“ uzavřel.