Svět před výbuchem? Podmínky nahrávají velkému konfliktu, varuje analytik

"Poslouchá však někdo? Skutečně (někdo) poslouchá?" ptá Bishara. Odpovídá, že zajisté neposlouchá brazilský prezident Jair Bolsonaro, který nejprve zlehčoval vážnost situace a následně neúprosně přešel k obviňování nevládních organizací ze zakládání požárů, zatímco jeho stoupenci odsuzovali západní pobouření jako imperialistické zasahování do brazilských záležitostí.

Bolsonaro dokonce odmítl skromnou nabídku zemí G7 poskytnout na pomoc s hašením požárů 20 milionů dolarů (zhruba 450 milionů korun), konstatuje analytik. Soudí však, že Matka Země neřeší pouze Brazílii, ale vysílá zprávu celému světu, která je hlasitá a jasná: "Přestaňte drancovat přírodu a začněte žít v harmonii."

Globální oteplování

Požáry byly vždy součást života a čas od času někde na Zemi hoří, přiznává Bishara. Připouští také, že klimatičtí aktivisté až příliš často bijí na poplach. Podotýká, že poslední požáry v Evropě, Asii, Africe a Americe však nejsou pouze přírodní, ale také způsobené člověkem v důsledku politické a ekonomické nezodpovědnosti.

"Navzdory obavám o Amazonský prales politici nejbohatších liberálních demokracií zatím nedělají dost pro řešení globálního oteplování," kritizuje analytik. Deklaruje, že situaci zhoršuje to, že nejbohatší z těchto demokracií, Spojené státy, odstoupily od Pařížské dohody o ochraně klimatu a na posledním summitu G7 americký prezident Donald Trump dokonce navrhl přeskočit debatu o klimatické změně, ačkoliv jeho země - spolu s Čínou a Indií - vypouští polovinu všech uhlíkových emisí.

Neschopnost řešit klimatickou změnu je projevem většího problému, obává se Bishara. Připomíná, že Trumpova administrativa odstupuje také od obchodních, jaderných a dalších mezinárodních dohod, zakládá nové precedenty a dává špatný příklad ostatním zemím, které mají chuť vyvázat se ze svých závazků a mezinárodních pravidel a norem.

Ohnivý trojúhelník

Nejen požáry, ale také konflikty provázejí lidstvo od jeho počátků, poukazuje analytik. Tvrdí, že nové konflikty, podobně jako poslední požáry, vyvolává "ohnivý trojúhelník".

V případě požárů tvoří vrcholy tohoto pomyslného trojúhelníku sucho, horko a vítr, v případě konfliktů jde o nerovnosti, etnické a náboženské spory a globalizaci, míní Bishara. Odkazuje na knihu profesorky Amy Chuaové "Svět v ohni" z roku 2003, která vysvětluje, jak šíření volného trhu a demokracie vyvolává etnickou nenávist a globální nestabilitu a že globalizace je navzdory obecné představě rušivou a destabilizující silou.

Chuaová podle analytika ovšem opomenula míru s jakou globalizace vytváří nestabilitu také v liberálních demokraciích, kde působí nové sociální trhliny a vede k vzestupu nové populistické pravice. "Žijeme ve velmi hluboké krizi demokracie," cituje Bishara slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona pronesená před posledním summitem G7.

Hrozící konflikty

Etnické a náboženské spory ani nerovnost sice existovaly před globalizací, která ve skutečnosti pomohla bezpočtu lidí z chudoby a propojila svět jako nikdy předtím, připouští analytik. Podotýká, že globalizace však nerovnosti - místní i mezinárodní - odhalila jasněji než cokoliv předtím.

Na posledním summitu G7 sice politici označili boj s vnitrostátními i mezinárodními nerovnostmi za prioritu, ale nedokázali se shodnout na žádné konkrétní strategii, připomíná Bishara. Dodává, že také vyhrocené sektářství a populistický nacionalismus jsou mnohem starší než moderní globalizace, ale především populistický nacionalismus vede k posilování nových místních i mezinárodních identit.  

Napětí uvnitř G7 ohledně americké zahraniční politiky, Ruska, globální bezpečnosti, Číny a obchodu pouze podtrhuje absenci kolektivní reakce na regionální konflikty, chudobu a klimatickou změnu, tvrdí analytik. Poukazuje, že navzdory diplomatickým piruetám nedošlo na posledním summitu k uzavření jakékoliv dohody ohledně hlavních výzev, kterým svět čelí.

"Dokonce i chvályhodný francouzský pokus o zprostředkovatelství mezi USA a Íránem se může ukázat jako pouhé cvičení v krizovém managementu, které nepřinese žádné trvalejší řešení," obává se Bishara. Konstatuje, že ve skutečnosti údajně podobně orientované liberální demokracie zůstávají hluboce rozdělené a postrádají společný jazyk, aby mohly řešit globální výzvy, což se projevilo i v neschopnosti dohodnout se na závěrečném komuniké. "Pouze se shodli, že se neshodnou," dodává.

Svět na tom stále není tak špatně jako například v roce 2003 během války v Iráku, neřkuli během velkých válek ve 20. století, přiznává analytik. Varuje ovšem, že ekonomické a strategické podmínky pro konflikt se hromadí podobně jako před těmito děsivými událostmi.

Při paralýze G7 a dalších mezinárodních institucí se přední světové mocnosti - Čína, Rusko a Spojené státy - zřejmě uchylují k bláznivé představě, že s ohněm se dá nejlépe bojovat ohněm a bezohledně soupeří o moc, konstatuje Bishara. Obává se, že pokud se tomuto jednání nikdo nepostaví, mocnosti skutečně zapálí svět.