Za nejpřísnějšími opatřeními proti imigraci v Evropě stojí země, kde vládne levice. Příběh Dánska a jeho nečekaně tvrdé politiky

Dánsko se podle ředitelky Centra pro migrační studia (AMIS) na Kodaňské univerzitě Marie Sandbergové stalo „průkopníkem restriktivní migrační politiky“ v Evropě, což vyvolává debaty o tom, jak daleko je stát ochoten zajít v regulaci přistěhovalectví.

Podíl obyvatel s migračním původem vzrostl od roku 1985 více než pětinásobně, což vyvolalo rozsáhlé diskuse o dopadech na sociální systém a integraci. Zásadní zlom přišel v roce 2015 během migrační krize, kdy více než milion migrantů zamířil do Evropy. Mnozí z nich směřovali do Švédska, Německa a právě Dánska.

V reakci na tento vývoj Kodaň schválila řadu opatření, která odborníci hodnotí jako mimořádně přísná. K nejvíce diskutovaným patří možnost úřadů zabavovat žadatelům o azyl šperky a jiné cennosti. „Dánské úřady záměrně vytvořily nepřátelské prostředí pro migranty,“ konstatoval analytik Alberto Horst Neidhardt z Evropského politického centra. Tento přístup měl podle dánské vlády zajistit, že žadatelé o azyl přispějí na náklady svého pobytu.

Od roku 2021 mohou dánské úřady vyřídit žádost o azyl a následně přesídlit uprchlíky do partnerských států, například do Rwandy. Podle britské stanice BBC došlo také ke zpřísnění pravidel pro slučování rodin, což bylo dosud považováno za základní právo uprchlíků. Dánský zákon navíc stanovuje, že pobyt všech uprchlíků je pouze dočasný, a to bez ohledu na individuální ochranné potřeby.

Protiimigrační politika Dánska se projevila i mezinárodně. Dánské úřady například umístily do libanonských novin inzeráty varující před tvrdou migrační politikou. „Cílem bylo omezit všechny pobídky k příchodu do Dánska. Dánové zašli dál než většina evropských vlád. A přesto před uprchlickou krizí v roce 2015 panoval stereotyp, že severské země jsou velmi internacionalistické a mají vstřícnou kulturu vůči žadatelům o azyl,“ popsala analytička Susi Dennisonová z Evropské rady pro zahraniční vztahy.

Zvlášť překvapivé je, že tuto politiku vede levicová vláda premiérky Mette Frederiksenové. Sama Frederiksenová připustila, že její sociální demokraté „měli naslouchat“ Dánské lidové straně, která je vnímána jako krajně pravicová a nacionalistická. Tento krok vyvolal u části veřejnosti i politické opozice otázky, zda vláda nepřevzala rétoriku a politiku svých odpůrců.

Nelze přehlédnout, že dánští občané platí jedny z nejvyšších daní v Evropě, a proto mají vysoká očekávání od veřejných služeb. Frederiksenová zdůraznila, že migrace je zásadní výzvou pro sociální soudržnost a bezpečnost země. „Migrace ohrožuje sociální soudržnost a sociální zabezpečení, přičemž nejvíce ztrácejí nejchudší Dánové,“ uvedla. Podle odborníků tak Dánsko demonstruje, že ani levicová vláda není imunní vůči tlaku veřejnosti a složitým otázkám integrace a bezpečnosti.