ANALÝZA | Ficův boj s Ukrajinou je politický, nejde mu o ekonomické blaho. Většina zemí EU se zvládá od ruského plynu oprostit

Fico začátkem týdne pohrozil snížením finanční podpory pro více než 130 tisíc ukrajinských uprchlíků v reakci na rostoucí sport s Ukrajinou ohledně dodávek ruského plynu. Slovenský premiér označil rozhodnutí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského k uzavření plynovodu za „sabotáž“. Slovensko dosud bylo hlavním vstupním bodem pro dodávky ruského plynu do regionu, po uzavření plynovodu ztratí zhruba 500 milionů eur ročně.

Jak uprchlíci pomáhají?

Ukrajinští uprchlíci přitom představují významnou injekci do státního rozpočtu, je to pozorovatelné i v České republice. Podle informací Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) se poměr výdajů a příjmů týkajících se Ukrajinců změnil a od třetího čtvrtletí roku 2023 představují pro Česko čistý zisk.

„Data nám jasně ukazují, že hlavně díky velkému zapojení na pracovní trh začínají uprchlíci vyrovnávat celkovou bilanci. Ta se v loňském roce téměř srovnala, protože výrazně posílily příjmy, zejména pak z odvodů na pojistné. Nyní uprchlíci přinášejí do systému více, než z něj dostávají,“ shrnul začátkem loňského roku šéf resortu práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

V roce 2022 tedy Ukrajinci pro státní rozpočet skutečně znamenali zátěž, nicméně od poloviny roku 2023 se situace vyrovnala a sociální odvody ukrajinských občanů přispívaly na české důchody.

Ficův boj je politický

Z dostupných dat je zřejmé, že integrace ukrajinských uprchlíků do státního systému může pomoct. Opačný pól ale znamená případ, kdy se ze Slovenska stala jedna z nejdůležitějších tranzitních stanic ruského plynu a tamní vláda pod vedením strany Smer-SD se této pozice odmítala pustit.

Využívá původní skepse některých předních evropských lídrů. „Evropa záměrně vyňala dodávky energie z Ruska ze sankcí. V současné době nelze dodávky energie pro výrobu tepla, mobilitu, zásobování elektřinou a průmysl v Evropě zajistit jiným způsobem,“ prohlásil nedlouho po začátku invaze německý kancléř Olaf Scholz podle serveru DW.

Jenže sankce na plyn nepřišly nikdy, ačkoli invaze začala už téměř před třemi lety a zemím se ve většině případů podařilo své dodávky diverzifikovat. „Nikdy to nebyla sankce. Bylo to dobrovolné a chytré rozhodnutí zemí diverzifikovat dodávky a nebýt nadále vydíratelný Ruskem,“ uvedl Benjamin Hilgenstock z Kyjevské ekonomické školy.

Podle Fica ale bude mít ukončení dohody drastické důsledky pro země EU, a ne pro Rusko. Následně pohrozil Kyjevu ukončením dodávek elektřiny. „Fico zatahuje Slovensko do pokusů Ruska způsobit Ukrajincům další utrpení,“ reagoval na jeho slova ukrajinský prezident podle britské BBC.

Proti slovenskému přístupu stojí ale i Poláci, kteří se nabídli, že slovenské dodávky elektřiny na Ukrajinu případně nahradí. „Existují alternativní trasy dodávek plynu z mezinárodních trhů, jako je terminál v Chorvatsku a spojení z Německa a Polska. Tyto trasy by měly být prozkoumány, aby Rusko nevydělávalo na prodeji ropy a plynu do Evropské unie,“ popsal šéf polské diplomacie Radoslaw Sikorski.

Nicméně na začátku letošního roku vypršela pětiletá smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou, v níž Moskva souhlasila, že bude do Evropy posílat stanovené množství plynu ukrajinským plynovodním systémem. Tím pádem na dodávkách vydělává ruská státní energetická společnost Gazprom a Ukrajina inkasovala tranzitní poplatky.

Evropská unie aktuálně má plán na úplné ukončení dovozu ruských fosilních paliv do roku 2027, jenže pokrok v tomto směru není rovnoměrný. Například Rakousko za poslední dva roky zvýšilo dovoz ruského plynu z 80 na 98 %.

Částečně ruský plyn nahradily dodávky z USA, Norska, Ázerbájdžánu a Turecka, nicméně ani tato snaha dost dobře nefunguje. „Ruský plyn se pere přes Ázerbájdžán a Turecko, aby uspokojil přetrvávající vysokou evropskou poptávku. Politická realita je taková, že pro evropské země je nesmírně obtížné plně diverzifikovat své dodávky energie, když se mnohé z nich již potýkají s vysokou inflací a krizí životních nákladů,“ vysvětlila Armida van Rijdová, vedoucí výzkumná pracovnice Královského institutu pro mezinárodní záležitosti v Londýně.