ROZHOVOR | Politici neumí zacházet s muslimskými menšinami, útoky ve Španělsku mířily proti Západu, říká Šándor

Jde o první teroristický čin ve Španělsku, ke kterému se hlásí Islámský stát. Proč by islámští radikálové útočili ve Španělsku?

Dovolím si vás opravit, určitě nejde o první teroristický útok islamistů, v roce 2008 se katalánské policii podařilo zlikvidovat připravovaný útok na barcelonské metro a v roce 2004 došlo k útoku islamistů na příměstské dráhy u Madridu, útočníci se tehdy inspirovali Al-kájdou. Tehdy tento útok měl podle mého soudu jasné napojení na zahraničně-politickou orientaci španělské vlády, bylo krátce před volbami, kdy Aznar (lídr Lidové strany ve Španělsku, pozn. red.) poté volby prohrál. Jednak kvůli tomu, že se nešťastně vyjádřil k útoku a zároveň cílem útoku bylo, aby španělská vláda stáhla svůj vojenský kontingent z Iráku, což se také stalo. Od té doby pokusy o útok byly, ale vždy se Španělům podařilo je odvrátit. Je důležité si říci, že nejméně dva roky už platí 4. stupeň ohrožení. Islámský stát se k tomu teď hlásí, to neznamená, že to nutně musel spáchat. Je otázkou, do jaké míry byli útočníci řízeni z nějaké centrály IS, to ukáže vyšetřování.

Co bylo cílem útočníků?

La Rambla je velmi populární ulice, která vede až k moři, je tam plno obchodů, kaváren, restaurací. Jde o oblíbené místo jak turistů, tak místních. Je to zjevný útok proti západnímu světu, navíc IS a islamisté vždy považovali Španělsko za svou doménu už z hlediska historického, vždyť tam byl islám na velkém území řadu století. Ve Španělsku navíc žije řada Arabů, kteří pocházejí nebo se narodili v marockých enklávách a v severní Africe. Stačilo tak, aby byli dostatečně zradikalizovaní džihádistickou filosofií. Zdá se, že útok byl navíc koordinován a měl být na více místech.

Je pravděpodobné, že mezi útokem v Barceloně a ve městě Cambrils je spojitost? Je možné, že útoky byly koordinované?

Vyloučit se to nedá, protože způsob byl evidentně stejný, i načasování bylo podobné. Cambrils je od Barcelony vzdálené jen asi 120 kilometrů, opět se jedná o přímořské letovisko, které turisté hojně navštěvují. Spojitost tady tedy být může. To, že se druhý útok udál s časovým odstupem je pochopitelné, ono se to sekvenčně plánuje tak, aby se systém rozbalancoval, systém nikdy nemá tolik sil a prostředků, aby to zvládal všechno. Ukazuje to na plánovanou akci, která měla jasný cíl.

Řidič dodávky z Barcelony je údajně stále na útěku (jeden zastřelený dokonce údajně neměl s útokem nic spolčeného), jak byste zhodnotil chování španělských ozbrojených složek – druhý útok v Cambrils policisté dokázali minimalizovat poměrně rychle. 

Útok na La Rambla bych nikomu nevyčítal. To, že dojde k najetí náklaďáku do lidí na rušné ulici, že si útočníci půjčí nebo ukradnou auto a nemohou být tak předem podezřelí, to nemůžeme policii vyčítat. To, že ji uniká řidič, je ale zvláštní. Je to už nějaká doba a po zkušenostech z jiných zemí víme, že pachatelé byli v tuto dobu minimálně lokalizovaní. Je však dost dobře možné, že útočník měl připravenou únikovou trasu. Je ale otázka času, kdy bude dopaden, nebo kdy spáchá sebevraždu. Pokud jde o Cambrils, tak je pochopitelné, že pokud nejprve dojde k útoku v druhém největším městě v zemi, tak uvedete celý systém do pohotovosti. Poté už protiteroristická jednotka je připravená a reakce je úplně jiná, protože předvídá, že se něco může dít. Navíc Španělé mají zkušenosti s baskickou ETOU, která za dobu své působnosti zabila na 1 500 lidí. Policii bych nepodceňoval, schopnost preventivně zabránit takovým útokům je velmi nízká.

Španělsko platí za jednu z turisticky nejnavštěvovanějších zemí Evropy, budou mít útoky psychologický dopad na potencionální turisty mířící do země?

Je zajímavé, že Španělsko navštíví asi 70 milionů turistů ročně a Španělé se teď poměrně negativně staví k turismu – na druhou stranu z toho ale mají velké příjmy. Útoky ovlivní turisty, otázkou je ale na jak dlouho. Bezpečnostní situace v Egyptě také neovlivnila Čechy, aby jezdili do Egypta. Zásadně to turistický průmysl ve Španělsku z dlouhodobého hlediska neovlivní.

Mnoho lidí si v diskuzích a na sociálních sítích stěžuje na chování politiků, kteří při každém útoku vyjádří smutek a lítost a vyzvou k boji proti terorismu – co by ale v takovou chvíli měli dělat jinak?

Oni musí říkat floskule o tom, jak se budou spojovat a jak budou bojovat. Zatím ale bohužel vidíme více rétoriky než skutečných skutků. Politici se ve svých zemích nejsou schopni shodnout a nastartovat programy, které by zlepšily postavení muslimských menšin, které by maximálně minimalizovaly to, že se budou muslimové  ve druhé a třetí generaci radikalizovat. Když slyším vyjádření různých ministrů vnitra, že už konečně musí začít pořádná zpravodajská a policejní spolupráce, tak se musím smát. Slyším to už roky a nic se neděje. Buď si tedy zpravodajské služby nemají co vyměňovat, nebo nejsou ochotné. Ale to je věcí politiků. Zaráží mě, že v letech 2016, 2017 se uchylují k takovýmto prohlášením – máme to už šestnáct let od 11. září 2001, teroristické útoky v Evropě tu však byly i předtím.