ROZHOVOR | Rozhovor: Civilizační bloky v pohybu. Co Putin chce?

V CEVRO Institutu jste garantem „Bezpečnostních studií". Co všechno tento obor zahrnuje?

Obor bezpečnostních studií se zabývá krizemi, konflikty a válkami v celém jejich průběhu. Nejen typologicky, nýbrž i v souvislostech a ovlivňujících trendech. Studovat lze hned ve třech směrech. Buď pregraduální nástavbové magisterské studium bezpečnosti v kombinované i denní formě s mojí garancí, dalším jsou postgraduální programy „MPA-bezpečnostní a krizový management" přizpůsobený pro práci ve veřejné sféře pod vedením armádního generála v. v. Jiřího Šedivého a novým hitem je studium MBA-management a kybernetická bezpečnost vedené emeritním náměstkem Ministerstva Zahraničních Věcí a bývalým velvyslancem v Izraeli Tomášem Pojarem.

Momentálně probíhá ve světě několik vážných konfliktů, často se mluví o „druhé studené válce" či dokonce o počínající „třetí světové válce". Je bezpečnostní situace v současnosti opravdu tak zlá?

Jsme svědky hledání nové rovnováhy mezi civilizačními bloky. Na jedné straně bývalý globální hegemon, tedy západní civilizace (kam se dnes řadíme), se vyvléká z role světového četníka. Bezpečnostní vakuum nikdy netrvá dlouho a ostatní civilizace jej rychle vyplní svou přítomností. To samozřejmě vytváří stav, kdy se naše vojska jen brání, i když jsou řádově silnější. Vzhledem k dlouhodobě nastaveným trendům, můžeme očekávat fázi rozpínání nezápadních civilizací klidně i celou jednu generaci. A je nutné si uvědomit, že posun civilizační hranice vždy znamená konflikt ve společnosti, ve vystupňovaném případě i válku.

Je v silách USA a spojenců porazit Islámský stát?

Ano, USA a koaličních partneři jsou dostatečně silní, aby sami porazili armádu Islámského státu. Ale čeho by tím dosáhli? Jen by utratili lidské životy a peníze za vyčištění prostoru, do kterého by mohla vstoupit jiná protichůdná síla. Dnešní pojetí vojenského zasazení je velmi chytré a využívá celé generace zkušeností bývalých koloniálních mocností, jakými jsou například Velká Británie a Francie. Místní vládě poskytnete technologie, zdroje a výcvik dostatečný k tomu, aby si své území dobyla sama. Pokud takové vládě položíte k nohám území dobyté Vašimi silami, pak je zde velká pravděpodobnost, že se najde za pár měsíců či let někdo jiný, kdo se pokusí o totéž.

A jelikož udržování jednotek v zahraničí je velmi drahé, nejde o žádoucí variantu, se kterou by náš daňový poplatník mohl souhlasit. Tedy, levnější způsob adekvátního vycvičení a vyzbrojení místní armády vede k dobytí a dlouhodobému udržení místního území místními silami, což zvyšuje i stabilitu daného státu. Lze tedy shrnout, že současná asistence koaličních sil irácké armádě je velmi chytrou, levnou a zodpovědnou variantou vůči našim občanům a plátcům daní.

Má Islámský stát kapacitu, aby vedl proti Evropě otevřenou válku?

Zatím nemá. Ale je zde ono velké ZATÍM. Území Sýrie a severního Iráku oplývá ropou. A na pobřeží Středozemního moře to z daných vrtů není tak daleko. Pokud je dnes již publikovaným faktem, že Assadova administrativa chce v příštím roce začít stavět ropovod jdoucí z Iránu, přes severní Irák až na syrské pobřeží, pak se jedná o významnou porci zdrojů, za kterou si můžete nakoupit nepřehlédnutelnou vojenskou sílu.

Pokud si toto uvědomíte, pak je Vám jasné, proč na straně Assadových sil bojují iránské Revoluční gardy. Nejenom proto, že jsou také šíité.Všechny strany chtějí zisk z prodeje ropy.

Izrael a Írán jsou odvěcí nepřátelé na Blízkém východě. Jak by případná válka mezi nimi vypadala?

Izrael a Irán jsou představitelé jiných civilizačních bloků. Navzdory neveřejné spolupráci udržující rovnováhu mezi Izraelem a arabsko-muslimskými státy v minulosti, dnes Irán oficiálně zastává proti-izraelské stanovisko a jeho jaderný program je budoucí hrozbou číslo jedna pro stát Izrael. A je nutno dodat, že iránského jaderného programu se nebojí jen stát Izrael, nýbrž i třeba Saudská Arábie ležící na druhé straně Perského zálivu. Již před asi deseti lety jsme zaznamenali snahu Saudů o rozvoj v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení.

Pro řadového čtenáře je nutné uvést, že byť je Irán sídlem nejvyššího šíitského muslimského duchovního, ajatolláha, řevnivost mezi araby a peršany se táhne celá milénia. Proto měl například Saddám Hussein podporu řady arabských států při iránsko-irácké válce v 80. letech 20. století. Tu pak ztratil, když ohrozil i je vpádem do Kuvajtu v roce 1990.

Jsou ve světě regiony/státy, kde doutná velký konflikt a příliš se o tom nehovoří?

Jsou. Lidská povaha je již taková, že se strýcové občas nepohodnou a někdy i pobijí. I v té poslední vesnici najdete hromadu domnělých i skutečných křivd. Spíš se dívejme, zda ona křivda není záminkou pro soupeření o zdroje a z nich vyplývající zisky nebo že na daném území soupeří dvě odlišné síly o moc. S trochou představivosti si můžeme představit konflikt v libovolném státě na světě.

Ale nikdo z nás si válku nepřeje, protože zmar a utrpení s sebou přinášející je příliš děsivé a vyrovnání s nimi trvá generace. Jen se podívejte například na Německo. Dnes je to již 3 generace od konce 2. Světové války, dnešní německá společnost je velmi mírumilovná až pacifistická a přesto se dodnes koukáme na tento národ optikou poslední velké války. A je to škoda pro nás i pro ně.

Když se vrátíme do Evropy, zeptám se na rovinu. Bude válka NATO-Rusko?

Už 7 let trvá. Jen ne ta klasická. Dnešní válka začala anexí severní Gruzie v roce 2008. Anexe Krymu a východní Ukrajiny je jen další kapitolou v dosud nedopsaném díle. Je to válka nástrojů měkké síly, jakými jsou diplomatické, ekonomické, mediální a jiné akce a podpora. Vlastní konvenční konflikt probíhá mezi vládními vojáky i separatisty podporovanými z center svých civilizací. V novinách si můžete přečíst o ruské podpoře separatistům na východní Ukrajině i o naší podpoře vládním silám Ukrajiny.

Na druhou stranu, ptáte-li se přímo na konvenční válku mezi NATO a Ruskou Federací, musíte si uvědomit, že NATO je obrannou aliancí, která je plně reagující v případě napadení území některého z jejích členů. Myslím, že není v zájmu ani jedné ze stran spustit válku se všemi dostupnými zbraněmi i zdroji. To by se vymstilo i vítězům. Lidé chtějí lepší život, nikoliv válku, proto by hledali lepší společenský systém a to bez současných elit.

O co Putinovi na Donbasu vlastně jde?

Protože se o tomto s námi pan Putin nebaví, můžeme jen spekulovat nad mapou východní Evropy. A přemítám jako soukromá osoba a přednášející vysoké školy.

Moskva vnímá území Ukrajiny jako nárazníkovou zónu případného konfliktu mezi východem a západem. Proto nechce připustit zařazení Ukrajiny do EU, tedy do západního civilizačního bloku. Navíc, ruské síly se nachází i západně od Kyjeva. Na severu je to území Ruské Federace v kaliningradské oblasti, která komunikuje s ostatním teritoriem Ruské Federace pomocí vlakového koridoru přes Litvu. Na jihu si pak Ruská Federace udržuje svůj vliv v Podněsterské oblasti. A je nutno dodat, že každý vládce chce mít své území jednolité. Proto můžeme spekulovat, že akce pana Putina povedou v první fázi k propojení Poddněsterské oblasti se zbytkem Ruské Federace, posléze se pokusí destabilizovat pobaltské státy tak, aby měl jednolité území. Nelze zapomínat třeba i na litevské pobřeží, kde končí dálnice, jež byla v 80. letech minulého století naplánována v Moskvě jako strategická tepna zdrojů z Baltu do Moskvy.

Každý velký stát se snaží mít co nejvíce přístupů ke všem mořím, neboť námořní přeprava je nejlevnější a dodává dané společnosti ekonomickou výhodu. Pokud pan Putin spojí své severní i jižní provincie, pak už zbývá jen zmáčknout pomyslné kleště nad zbytkem Ukrajiny. Všechny akce má naplánovány od nejmenšího porušení mezinárodních pravidel až po ta do očí bijící. Myslím, že zkouší, co mu zbytek světa dovolí. Poslední informace o snížení finanční podpory Poddněstří z Moskvy mohou znamenat, že celý konflikt může být prozatímně zmražen v současné bojové linii. Dříve se takovému furiantskému postupu říkalo průzkum bojem. A znovu dodávám, toto je soukromá spekulace.

NATO v poslední době často mluví o propagační válce, kterou vede Rusko proti Západu. Předpokládám, že věc je tedy vážná...

Mediální rozměr je pouze jednou s forem celého konfliktu, i když viditelnou. Nejde jen o dobytí území, jde o získání srdcí lidí, kteří v daném prostoru žijí. Pokud jsou obyvatelé proti Vám, nemůžete efektivně vládnout.

V internetových diskuzích to od vypuknutí ukrajinské krize vře. Sledujete názory Čechů na internetu?

Přiznám se, že mne výlevy v diskuzích nechávají klidným. Je totiž rozdíl mezi pasivní agresivitou za klávesnicí počítače a tou aktivní se zbraní v ruce při ohrožení vlastního zdraví a života. Důležité je hledisko, zda jsou lidé ochotní za svůj názor nasadit a položit život. A protože opakovaně studentům tuto otázku kladu (Za jakou hodnotu jste ochotní nasadit a položit život?), dostávám od nich také odpovědi. Asi nikoho nepřekvapí, že právě na Filozofické fakultě jsem zaznamenal nejvyšší ochotu bránit naše hodnoty, u 3 lidí asi z 50. Jinak sleduji asi 3-5% procentní incidenci této ochoty.

To není dobrá vizitka naší konzumní společnosti. Ale co jsme si nadrobili, to máme. Snad budoucí opatření vedoucí k rozkvětu aktivních záloh, zavedení odvodů či možná i nějaké dosud diskutované formy základní vojenské služby, povede k nárůstu uvědomění zodpovědnosti za budoucnost naší země.

Který světový konflikt představuje pro Česko momentálně největší hrozbu?

Mám trochu jiný náhled. Když posoudíme riziko hrozby na životy, zdraví a majetek občanů, nutnost síly, kterou je nutné vynaložit na její neutralizaci, pak se logicky musíme koukat na ukrajinský a syrský konflikt. Ukrajinský konflikt je závažnější v rozdílnosti hodnot. Tímto státem probíhá odvěká civilizační hranice mezi tak zvanou západní a východní civilizací. Jen se podívejte, kde se nachází katolické či protestantské kostely a kde pravoslavné. A pak nahlédněte na volební preference v jednotlivých ukrajinských krajích. Ukrajina je dnes rozdělenou zemí.

Na druhé straně Islámský Stát sice vede střet uvnitř arabsko-muslimského civilizačního celku, nicméně jeho agresivita by také neměla nechat na pochybách, že jde o nepřátelské uskupení.

A pokud někdo napadne společný bezpečnostní prostor Aliance, ať to budou pobaltské státy nebo Turecko, pak to bude neblahý krok aktivující článek 5 Washingtonské smlouvy, kterou hlava České republiky podepsala v roce 1999. Rozhodnutí je samozřejmě na Severoatlantické Radě, ale je to článek 5, díky kterému jsou naši občané už 16 let v bezpečí více, než kdy jindy. Pokud bude někdy v budoucnu některý alianční člen napaden, je povinností i ČR pomoci, jak to jen bude možné. O síle odpovědi si můžete přečíst v Obranné strategii ČR.

Jste mimo jiné velitelem „tajné" nemocnice v Těchoníně, která se dostala do povědomí veřejnosti kvůli ebole. Na jaké další nemoci a situace je toto zařízení připravené?

Specializovaná infekční nemocnice už dávno není tou „tajnou". Jde o registrované zdravotnické zařízení tvořící systémovou pojistku proti infekcím, před nimiž není léčby ni jednoduché ochrany. Nejde jen o ebolu. Jde o systém ochrany proti těm nejhorším infekcím. A pokud jste připraveni na jednu, jste připraveni i na ostatní. My připraveni jsme. Navíc, musíme si uvědomit, že jde o těleso, které tvoří důležitou kapacitu Aliance. K výstavbě této nemocnice se český stát přihlásil na pražském summitu NATO v roce 2002. Jde tedy o náš domácí úkol, který jsme budovali nejen pro sebe, ale také pro zbytek Aliance.

Šéfujete Vojenskému zdravotnímu ústavu, do jehož gesce spadá i „obranný biologický výzkum". Co si pod tím mám jako laik představit?

Zní to sice honosně, ale je to prostá práce. Byť k této práci musíte mít dva doktoráty. Jde o zkoumání vlastností původců nejsmrtelnějších infekcí. Získané vědomosti jsou pak využity v lepším zjišťování přítomnosti (detekci) těchto původců a ochraně proti nim (to je ono slovíčko obranný). Dnes nám běží výzkum na původci moru, slezinné sněti a tuberkulóze odolné proti současným léčivům. Jde o běžný výzkum, kdy jsou jednotlivé projekty otevřeně soutěžené a posuzované v konkurenci s návrhy jiných týmů na území státu a finanční prostředky jsou poskytovány grantovými agenturami.

V naší práci je totiž důležité držet krok s rozvojem poznání, se současnými technologiemi. Toho elegantně dosáhnete jednoduchým systémovým opatřením, necháte lidi zkoumat a posouvat hranici dnešního poznání. Jedině tak neustrnete a budete se vyvíjet, jako ti nejlepší na světě. A takoví lidé pak mohou v případě jakékoliv krize podat nejlepší výkon. A ano, my takové lidi stále ještě máme!

V Sýrii byly použity i chemické zbraně. Ty nejsou žádnou novinkou, nicméně svět reagoval velmi rázně. Proč je tento druh zbraně tolik vnímán jako naprosté tabu?

Použití chemických zbraní je smluvně zakázáno. Byl to hlavně docent Bajgar z hradecké katedry toxikologie tehdejší Vojenské Lékařské Akademie, který v 80. letech minulého století vyjednával text této smlouvy za Československo. O účincích si můžete přečíst na wikipedii nebo jakékoliv učebnici toxikologie, na to je rozměr našeho rozhovoru malý. Proč je tabu? Protože všechny zbraně hromadného ničení postihují významné procento civilistů, kteří mají jen tu smůlu, že se válčí v jejich blízkosti. Jen ony méně rozvinuté státy zatím nedosahují na další kategorie, jakými jsou biologické a jaderné. Chemické zbraně jsou totiž považovány za jaderné zbraně chudých. Bojím se však, že až někdo v arabsko-muslimských zemích sestrojí jadernou zbraň, pak jí také použije, tak jako použil ony chemické.

Strašákem jsou také biologické zbraně. Jaké patogeny jsou „nejvhodnější" pro případný útok, mohou se k virům/bakteriím dostat teroristé a použít je?

Nezlobte se, ale na tohle Vám neodpovím, nebudu navádět. Spíš byste se měl zajímat o to, jak proti těmto zbraním nejlépe ochráníte sebe i své blízké!

Děkujeme za rozhovor.