Vězeňská služba prohrála spor s 58 dozorci o přesčasy

Služební zákon říká, že příslušníci Vězeňské služby i dalších bezpečnostních složek musejí ročně odpracovat až 150 hodin přesčasů bez nároku na proplacení. Pokud počet hodin nepřekročí stanovený limit, berou se jako součást služebního poměru. Zároveň ale zákon stanovuje podmínku, že důvodem nařízené práce musí být důležitý zájem. Typicky jde o různé nepředvídané události, případně situace ohrožující bezpečnost státu.

Podle dozorců ale Vězeňská služba s hodinami neplacených přesčasů počítala více méně automaticky při plánování služeb, a řešila tak dlouhodobý nedostatek pracovníků. Neplacené přesčasy mají být mimořádným řešením, tvrdili dozorci. Zástupci Vězeňské služby u krajského soudu oponovali, že řádné obsazení služeb ve věznici je nutné považovat za důležitý zájem ve smyslu zákona o služebním poměru. Navíc uváděli, že prostřednictvím přesčasů se řešily náhlé situace, třeba výpadky kvůli nemocem.

Podle krajského soudu ale důkazy spíš svědčí o tom, že šlo o dlouhodobou metodu. Navíc soud upozornil, že kdyby zákonodárci chtěli ze 150 hodin přesčasů udělat standardní součást služby, mohli jednoduše zvýšit rozsah základní doby služby ze 37,5 třeba na 40 hodin týdně. Důvodem pro nařizování služeb "v důležitém zájmu" není ani nedostatečné personální obsazení věznice. Systémový problém nelze řešit porušováním služebního zákona, rozhodl v létě krajský soud.

NSS zatím publikoval na úřední desce pouze stručný výrok bez odůvodnění. Na zpracování písemné verze má 30 dní. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost Vězeňské služby zamítl, však lze předpokládat, že se ztotožnil s výrokem krajského soudu.

Podobným způsobem už NSS v minulosti rozhodl o neplacených přesčasech policistů. Také tehdy uvedl, že pomocí přesčasů nelze řešit nedostatek lidí. Proto je nelze policistům či hasičům plánovat nadlouho dopředu.