Dusno kvůli misím českých vojáků. Korporátní fašismus, zájmy cizích mocností, znělo u Jílkové

Moderátorka Jílková se zeptala generálmajora Blaška, proč si myslí, že zahraniční mise českých vojáků naší bezpečnosti neprosívají, ba naopak jí ohrožují. Ten odpověděl, že otevřenou politikou německé kancléřky Merkelové se do Evropy dostaly nekontrolovatelné počty lidí, o nichž nic nevíme. Dalším problém spočívá v naší reakci na čin daného sebevražedného atentátníka, při němž zahynuli tři vojáci.

Okamžitě jsme podnikli odvetná opatření, načež se v novinách objevilo, že byl proveden zásah v místě činu, při kterém se podařilo jednoho z atentátníků zabít a zbylé dva zatknout. Češi si obecně mívají tendenci myslet, že se jim nemůže nic stát, protože žijí v jedné z nejbezpečnějších zemí, ale opak může být pravdou. V současné době se nacházíme ve fázi takzvaného klidu před bouří. Islámští radikálové si jistě najdou nějakou cestu k tomu, aby nám naší mstu patřičně oplatili.

Poslanec Růžička oponoval, že se na Výboru pro bezpečnost jednalo o tom, že není v pořádku, aby se takové důvěrné informace o činnosti české armády vůbec dostávaly do médií. Vojenská policie proto také zahájila úkony v trestním řízení. Pokud jde o bezpečnost a vliv zahraničních misí na ČR, tak je třeba zmínit, že své vojáky mají v Afghánistánu i země, které jsou bezpečné a nemají problém s terorismem - Rakousko, Portugalsko a dokonce i Nový Zéland. Růžička sice souhlasil, že se situace nesmí podceňovat, ale že nevidí důvod, proč nespoléhat na naše bezpečnostní složky.

Poslanec Ondráček souhlasil s Růžičkou, že by se některé zprávy neměly vůbec dostávat ven, ale na druhou stranu se mu nelíbí, když se česká armáda neumí vypořádat s tím, že o jejich činnostech veřejnost ví, a naopak se snaží všechny své chyby zamést pod koberec. Každopádně i kdyby se informace nedostala ven, nic by to nezměnilo na tom, že jsme ohroženi teroristickými útoky kvůli zmiňované české odvetě, o niž se veřejnost údajně neměla dozvědět.  

Generál Štefka připomněl, že se mluví pouze o Afghánistánu, ale že misí je daleko víc. Do diskuze se dostaly také úspěšně mise, které už byly, a to například na Balkáně. Například do Kosova se dnes běžně jezdí na dovolenou, a to právě díky vojenským intervencím, ačkoliv se v určité době jednalo o rizikovou oblast. Když se podíváme na Irák a Afghánistán, tak se jedná o složitější akce, a to právě kvůli politické a geografické situaci. Štefka se také vymezil proti dezinformacím, že zrovna čeští vojáci mají tu největší úmrtnost. 

Ondráček řekl, že mluvíme o našich lidech a našich vojácích, kteří umírají, a mají doma blízké příbuzné. Štefka řekl, že jak v Iráku, tak i v Afghánistánu bylo vytyčeno pět oblastí, jichž je třeba dosáhnout. Jednalo se například o zabezpečení demokratických voleb, což se povedlo, soudnictví, ekonomickou situaci, armádu a policii. To všechno se tam také dělá. Je třeba vytvořit dobré podmínky.

Do diskuze se dostal také argument, že jiné země stahují své vojáky, zatímco my jejich počet naopak zvyšujeme. Růžička řekl, že v současné době je v Afghánistánu šestnáct tisíc vojáků z 39 zemí. Pokud jde o přítomnost českých vojáků na tomto území, tak ti tam jsou na základě mezinárodní dohody mezi ČR, Afghánskou islámskou republikou a NATO. 

Podplukovník Obrtel si stěžoval, že se pořád bavíme o tom, jak zahraniční mise řešit teď, aniž bychom vzali v potaz, že neměly být nikdy vůbec realizovány. Dnes se zabýváme 3556 mrtvými vojáky, ale vůbec se neptáme, proč se vůbec do Afghánistánu šlo. Jílková požadovala ale jasnou odpověď na argument, že jde o dohodu s afghánskou vládou. Obrtel pořád zpochybňoval legitimitu toho, že se vůbec někdo začal do vnitřních záležitostí Afghánistánu vměšovat. Jílková připomněla, že se jednalo o reakci na 11. září. Obrtel stále trval na tom, že celá mise do Afghánistánu vykazovala prvky korporátního fašismu, a že důvody celé této akce jsou jiné, než ty oficiální. USA zde mají své mocenské zájmy vůči Rusku. Navíc je třeba vzít v úvahu také nerostné suroviny a výrobu opiátů.

Podplukovník Sornas řekl, že byli a jsme nejen v Afghánistánu, ale i jinde. Jako příklad uvedl Kuvajt. Už tehdy se zdůrazňovalo, jak jsme my sami byli v roce 1939 osamoceni, a že je tedy třeba, abychom pomohli slabším. Poté, co byl Kuvajt osvobozen, byly naše armády vítány, a to právě z řad obyčejných občanů, včetně žen a dětí. Sornas si tehdy uvědomil, že ti lidé potřebovali klid, a to nejen v Kuvajtu, ale i v bývalé Jugoslávii. Chceme-li se bavit o misích, berme v úvahu osud těch obyčejných lidí bez ohledu na to, zda má někdo své zájmy na daném území. 

Poslanec Ondráček si postěžoval, že se pořád snažíme importovat své pojetí demokracie do celého světa. V Afghánistánu je velký počet negramotných lidí. Navíc je třeba zmínit, že tamní vláda je loutková, tedy dosazená někým jiným. Podle něj nikdo nemá zájem na ukončení války, protože to někomu vyhovuje, a to kvůli upevnění pozice vůči Rusku, přístupu k nerostným surovinám a dalším, jak už bylo zmíněno. Sornas tvrdil, že jediným důvodem přítomnosti vojsk v Afghánistánu je, aby tam byl klid. Toho se tam podle Ondráčka po celých 17 let nepodařilo docílit.

Ke slovu se dostávali lidé z publika. Pán, který dostal slovo, se zeptal Sornase na Irák v roce 2003, kde se neosvědčila americká invaze na základě "vylhaných" podnětů, a kde vznikl Islámský stát, který přinesl jenom zničení kulturních hodnot. O ztrátách na životě a vlivu na sousední Sýrii nemluvě. Sornas argumentoval, že tehdy byl v Iráku ještě pořád Husajn, a že přeci nebyla chyba jej sesadit. V debatě se projednávalo téma Iráku po odstranění Husajna.

Jílková předala mikrofon paní Šancové, jejíž syn zemřel během zahraniční mise. Ta řekla, že musí souhlasit spíše se stranou, která podporuje přítomnost českých vojáků v zahraničí, protože z doslechu od syna ví, že kdyby tam nebyli, tak kdo ví, jak by to vypadalo u nás. Sama za sebe je ráda za české vojáky v zahraničí.

Jílková oznámila konec a téma příštího týdne, jímž bude 17. listopad. Zvítězila před 29 lety pravda a láska, anebo vyhrávají ekonomické hodnoty? Oslavuje se u nás demokracie, nebo směřujeme k autoritářství? Vyrovnali jsme se s minulostí?