30 let od sametu: Jak se proměnilo vězeňství? Havlova a Klausova amnestie dodnes budí vášně

Náměstek VS Simon Michailidis uvedl pro ČTK, že snaha o proměnu vězeňství vyvolávala zpočátku spíše zmatky.

"Se společenskou změnou přicházely i změny ve vězeňství, které měly přinést jeho humanizaci, klást důraz na přípravu na bezpečné propouštění vězňů, na spolupráci se státními organizacemi, církvemi, neziskovkami a dalšími. Došlo k důsledné depolitizaci sboru. Nicméně začátkem 90. let tento entuziasmus přinesl spíše určitý chaos a rozbití dosavadního systému, který nebyl nahrazen systémem jiným," popsal Michailidis.

Moderní kontury se v českém vězeňství podle náměstka objevovaly až od druhé poloviny 90. let. "S vězni se začalo pracovat ve větší míře individuálně. Výrazně přibyli vychovatelé a další odborní zaměstnanci. Vznikly specializované oddíly pro vězně s různými poruchami osobnosti, kteří vyžadují individuální péči," připomněl některé z nových přístupů k odsouzeným.

Už v roce 1990 byl zrušen trest smrti a nejpřísnější alternativou potrestání pachatelů tak zůstalo doživotí. V současné době si ho odpykává 46 lidí, z toho tři ženy.

Věznice se i dnes potýkají s problémem, který řešily už za minulého režimu: s přeplněností. Nedostatek ubytovacích kapacit pomáhají řešit v první řadě amnestie, jichž postkomunističtí prezidenti vyhlásili zatím pět. Nejmasovější amnestií v poválečných dějinách země se stala ta, kterou k 1. lednu 1990 podepsal nový prezident Václav Havel. Na sklonku roku 1989 bylo v české části republiky za mřížemi 22.365 lidí, po amnestii tam zůstalo 1259 obviněných a 5003 odsouzených.

Počty v obou kategoriích však začaly rychle zase stoupat. Ve vazbě bylo v únoru 1995 rekordních 8929 lidí, k čemuž přispěli nejen noví pachatelé, ale také prodlužování délky vazebního řízení. Počet odsouzených vězňů dočasně poklesl počátkem nového tisíciletí i díky četnějšímu ukládání alternativních trestů, například obecně prospěšných prací. Ty se však u části pachatelů ukázaly jako neúčinné. Rok 2012 se pak do historie novodobého vězeňství zapsal překročením hranice 23.500 vězněných. Následovala další rozsáhlá amnestie, tentokrát z pera Václava Klause.

Počet odsouzených vězňů se mírně snižuje teprve v posledních několika letech. "Klesá trestná činnost, což koresponduje s faktem, že ČR je jednou z nejbezpečnějších zemí na světě," vysvětlil Michailidis. Kapacita věznic ale i tak zůstává nedostačující a jejich naplněnost se pohybuje v průměru okolo 105 procent. Vězeňská služba rekonstruuje stávající prostory, které jsou někde - například v Mírově - staré i stovky let. "Zatímco téměř ve všech bývalých komunistických zemích ve střední Evropě již postavili nové věznice, v Česku zatím žádná není," poznamenal náměstek.

Ke snížení počtu vězňů je podle Michailidise v prvé řadě nutná změna trestní politiky státu. "Stále zůstává faktem, že v ČR se ukládá trest odnětí svobody za některé trestné činy a přečiny, za které se ve zbytku Evropy ukládají jiné, mnohem účinnější a pro stát lacinější tresty," podotkl.

K dalším tradičním problémům vězeňství patří zaměstnávání lidí ve výkonu trestu. Například v roce 1999 pracovalo jen 36 procent práceschopných vězňů, v posledních letech se Vězeňské službě daří držet zaměstnanost na zhruba 60 procentech. V současné době zaměstnává vězně celkem 350 různých subjektů.