Jak vypadá práce silničářů? Pro údržbu silnic a dálnic platí striktní pravidla

Kolaps na D1 v tomto týdnu způsobily kromě povětrnostních podmínek i problémy se stavební firmou Geosan. Oprava úseku Humpolec – Větrný Jeníkov už měla být hotová, zatím se jí ovšem firmě dokončit nepodařilo.

„Z harmonogramu stavby čteme, že na tento týden Geosan plánoval na stavbu šest lidí a na víkend nula,“ říká mluvčí ŘSD Jan Rýdl. Firma dostala ultimátum do 17. prosince, jinak je ŘSD ochotno převzít na staveništi iniciativu.

Úsek D1 na Vysočině není jediným problematickým místem české silniční soustavy, stačí se podívat třeba do Jeseníků. Červenohorské sedlo je nejvýše položenou silnicí první třídy v České republice. Ač tamní komunikace již modernizací prošla v roce 2017, problémy v zimě na ní přetrvávají.

Třeba letos v lednu si na práci silničářů stěžovali představitelé tamních obcí. Silnice podle nich nebyla upravená, ač společnost Eurovia, která má údržbu na starosti, tvrdila opak.

Ředitelství silnic a dálnic však má v Červenohorském sedle už dva roky velmi dobrého pomocníka. Jde o vlastní meteorologickou stanici, která měří teplotu a vlhkost vzduchu, viditelnost, množství a intenzitu srážek nebo rychlost větru. Dispečink údržby podobnou pomoc vítá, obzvlášť v takto kritickém místě.

ŘSD investovalo do meteorologických stanic v Olomouckém kraji už miliony korun, další dvě fungují u Vápenného a Horního Fořtu. Ještě letos přitom plánuje zprovoznit další dvě stanice.

Jak probíhá údržba silnic?

Pro údržbu silnic přitom platí striktní pravidla. Nejvyšší prioritu mají dálnice, k jejichž uklizení by mělo dojít během 2 hodin. Následují veškeré silnice první třídy a důležité úseky II. třídy, na které mají silničáři tříhodinovou lhůtu. Do 6, resp. 12 hodin by měly zvládnout údržbu zbývajících silnic druhých a třetích tříd. Nevýznamné komunikace se nemusí udržovat vůbec.

Řidiči posypových vozů jezdí po přesně stanovených trasách, které mají zpravidla kolem 50 kilometrů. K odklizení sněhu či odstranění námrazy používají chemických prostředků či solanky, což je roztok vody a soli v poměru 22:1. Existují však místa, kde je použití těchto technologií zakázáno, např. v blízkosti nádrží s pitnou vodou či národních parcích.