Důchodci jsou vítězi inflační krize 2022, říká ekonom. Překonali i pracující, kteří je platí, jako nikdy v historii

Výsledkem je tedy propad reálných mezd a platů letos od ledna do září průměrně o rovných devět procent. Zhruba takový výsledek lze čekat také za celý letošní rok. To znamená, že propad životní úrovně vyjádřené právě změnou reálného výdělku pracujících bude letos šestinásobný v porovnání s dosud nejhorším rokem české historie z hlediska vývoje životní úrovně. Tím byl až do letoška rok 2013 (tehdy se reálné výdělky propadly o 1,5 procenta).

Na rozdíl od předchozích krizových let, jako byl právě rok 2013 nebo předtím rok 1998, však letos představují zřetelné vítěze krize důchodci. Popsaný dramatický pokles životní úrovně se totiž týká opravdu jen pracujících. Zato důchodci si letos reálně poměrně citelně polepší. To proto, že vzestup průměrné výše starobní penze znatelně překoná inflaci. To umožňuje letošní hned trojí valorizace penzí.

Výsledkem trojí valorizace důchodů (valorizace se týká i dalších druhů důchodů, ne jen starobních) je, že zatímco v prosinci 2021 činila průměrná výše starobního důchodu v ČR dle dat České správy sociálního zabezpečení (zde) celkem 15 425 korun, letos v září už to bylo 18 033 korun. Za prvních devět měsíců letošního roku tedy průměrná výše starobního důchodu stoupla o 16,9 procenta. Jestliže od této hodnoty odečteme úroveň inflace za měsíce leden až září, tedy již zmíněných 14,9 procenta, činí výsledná hodnota rovná dvě procenta. Starobní důchodci si tedy za prvních devět měsíců letošního roku polepšili po zohlednění inflace o právě dvě procenta. Zatímco tedy pracující si v průměru reálně pohoršili o devět procent, důchodci si o dvě polepšili (viz graf níže).

Například ve zmíněném krizovém roce 2013 narostl průměrný starobní důchod o 1,8 procenta. To vše při inflaci 1,4 procenta. Důchodci si tehdy tedy také na rozdíl od pracujících polepšili, ale jen o 0,4 procenta. Pracující tehdy zaznamenali pokles reálného přijmu o již zmíněné 1,5 procenta. Reálně tak vývoj reálných příjmů důchodců v roce 2013 předčil vývoj reálných výdělků pracujících o 0,4 -(-1,5) = 1,9 procentního bodu. Letos však jsou dané nůžky rozevřeny daleko šířeji: důchodci letos zatím předčí pracující 2 -(-9) = 11 procentních bodů.

Ještě nikdy v historii ČR tedy vývoj životní úrovně důchodců tolik nepřevýšil vývoj životní úrovně pracujících jako právě letos během prvních tří čtvrtletí roku (a velmi podobný bude výsledek za celý letošní rok).

Dosud nejlepším rokem z hlediska vývoje starobních penzí v porovnání s vývojem pracovních výdělků byl v historii ČR pandemický rok 2020. Tehdy reálný růst starobních důchodů v průměru překonal reálný vývoj pracovních výdělků o 4,4 procentního bodu. Oproti letošním jedenácti procentním bodům se ovšem tedy jednalo o stále poměrně nízkou úroveň rozdílu, přitom se jednalo o mimořádný rok, kdy pracovní výdělky ponížila pandemie a s ní související restrikce, zatímco důchody nijak dotčeny nebyly.

Výrazněji pak už důchodci v historii ČR vývojem svých reálných příjmů překonali pracující jen roku 1996, o necelá čtyři procenta. Z celkem 29 sledovaných let historie ČR, počínaje rokem 1994, včetně letoška, si důchodci v průměru reálně polepšili výrazněji než pracující v celkem třinácti rocích. Nikdy se však nestalo, že by důchodci „poráželi“ pracující čtvrtý rok v řadě, jako je tomu právě letos.

Důchody jsou financovány z velké míry průběžně, tedy z daní pracujících, případně na dluh, což jsou po navýšení o příslušný úrok, stejně jen budoucí daně pracujících. Prohlubuje se tudíž nebezpečná nerovnováha, kdy pracující ze svých poměrně pomalu rostoucích výdělků platí důchody, které ovšem rostou relativně rychle – čili soustavně rychleji než výdělky pracujících.

Zatímco tedy jsou důchodci vítězi letošního roku, poražení se rekrutují z řad prakticky všech pracujících a profesí. Nejvíce vývoj letošního roku ovšem poškozuje lékaře, zdravotní sestry, pracovníky sociální péče, učitele nebo úředníky. To všechno jsou profese, které patří do skupiny povolání, jimž se letos ve třetím čtvrtletí dle dat ČSÚ (zde) reálný výdělek propadal ještě mnohem výrazněji než průměr za všechny pracující, odpovídající zmíněným devíti procentům. Například pracovníci zdravotní a sociální péče, včetně lékařů a sester, si letos od července do září meziročně pohoršili reálně o bezmála patnáct procent.

Mezi poražené pracující – ty, kterým výdělek reálně padá nejrychleji – tudíž letos patří hlavně ti, kteří jsou placeni z veřejných rozpočtů, čili pracovníci mimo soukromou sféru. To znamená, že zatímco stát na důchodcích nešetří, a ani nemůže (valorizace jsou dané ze zákona), na pracujících ve státní sféře letos šetří více než soukromá sféra. Tento vývoj tak částečně pomáhá tlumit efekt výše uvedeného trendu, kdy čtvrtý rok v řadě výdělky pracujících reálně rostou pomaleji než starobní penze.