Důchody čekají nepopulární změny. Co by ale bylo, kdyby k nim nedošlo?

Všechny politické strany a hnutí v této zemi už dlouhou dobu vědí, že český systém důchodů není „up to date“, neboli moderní a bezpečný pro stát, ale nikomu se do skutečné reformy penzí louho nechtělo. Jak ukazují i poslední události třeba ve Francii, každá změna, která může znamenat například pozdější odchod do důchodu nebo snížení výplaty důchodu z eráru a tím zmenšení zadlužení země, je jako červený hadr hozený do arény s býkem. Jenže, věc má i druhou stránku.  

Změny penzí jsou nutné 

Nejen ekonomové, ale i politici vědí, že nastavená pravidla pro výplatu důchodu, zadělávají zemi na pořádné problémy, které nemusí být země schopna ufinancovat, výsledkem jsou opravdu jen kosmetické změny a dlouhá léta odkládaná reforma penzí. Jenže, jak se říká, jednou ten náraz do zdi přijde. Zatím se na horní palubě potápějícího se Titaniku pořád vesele tančí, a není divu. Důchody jsou střelivem pro ty, kteří nejsou u moc a za každou cenu se k ní chtějí vrátit. Jinou otázkou je, že pokud se bude politická reprezentace bát zásadních řezů do celého systému mandatorních výdajů, nemusí to za pár let s touto zemí a jejími financemi skončit dobře. 

Problémem je aktuálně nejen to, že při konstrukci tzv. valorizačního vzorce výplaty penzí, který se stal námětem bezbřehých kritik populistických a extremistických hnutí v opozici a kterých rétorika se líbí stále většímu procentu lidí, vždyť proč se ohlížet na zdravý stát a jeho finance, když já chci přece vysoký důchod, zřejmě nikdo nepřemýšlel o tom, že by k tak velkému zdražování, jak se děje dnes, mohlo jednou skutečně dojít.  

A proč o tom mluvit? Protože reálné dopady těchto aktivit z nedávné minulosti na státní rozpočet jsou totiž opravdu tak zničující. Co se může stát, pokud se mandatorní výdaje, vinou extrémního růstu právě důchodů nesníží a změny v nastavení výplaty penzí nepřijdou, je podle většiny ekonomů jasná.

„Pokud žádné změny nepřijdou, bude pokračovat převážné deficitní financování důchodů v rámci státního rozpočtu, a to do doby, kdy do penze začnou přicházet silné ročníky z let 1970 až 1985, kdy se průměru ročně narodilo 150 tisíc dětí. Několik let poté (za jak dlouho záleží na celkové kondici ekonomiky v dané době a (ne)možnosti si levně půjčit) systém doputuje do bodu, kdy bude muset dojít k razantnímu snížení výše všech aktuálně vyplácených důchodů, aby se zabránilo celkovému rozvratu veřejných financí,“ řekl serveru EuroZprávy.cz bývalý generální ředitel ČSOB Penzijního fondu, ekonom poradenské společnosti EY Česká republika Karel Svoboda. 

Stát musí žít zdravě, bez ohledu na důchody  

I když se současná vládní garnitura se snaží důchody zreformovat k výsledku nižších výdajů státu, mluví se zatím jen o střípcích změn. Podle Svobody může se vláda alternativně pokusit nastavit nižší penze od určitého data jen pro ty, kteří budou nově odcházet do penze. „Tato varianta však problém deficitu důchodového účtu řeší jen pozvolna a zčásti a má nemalá právní a politická úskalí. Z reformy penzí objektivně není úniku – jen si můžeme vybrat, zda budou změny postupné a s menšími dílčími dopady, nebo zda půjde o změnu náhlou s podstatným dopadem," konstatoval pro EuroZprávy.cz 

Proč ale něco reformovat? Jenže, nejen ekonomové říkají, že cílem potřebné penzijní reformy je zabezpečit do budoucna adekvátní důchody a zároveň stabilitu a dlouhodobou finanční udržitelnost důchodového systému. Ten by měl být pro současné i budoucí důchodce rovněž srozumitelný, aby každý měl jasnou představu o tom, kolik bude přispívat, a kolik bude čerpat. Měli jsme tu i několik „komisí na důchody“, jenže se téměř nic nepovedlo udržet a prosadit do systému na delší dobu. Sám ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) oznámil, že v březnu zveřejní návrh parametrů reformy důchodového systému tak, aby byl do budoucna udržitelný. A před tím má jednat s koalicí i opozicí, aby systém přežil víc než jedno volební období. 

Obrysy reformy ostatně nedávno načrtl sám Jurečka, když řekl: „Budeme pracovat s tím, abychom opravdu uměli odlišit lidi, kteří pracují ve fyzicky náročných profesích, aby tito lidé mohli odcházet do důchodu dřív a neměli ho snížený. To bude vybalancováno vyšším odvodem na sociální pojištění ze strany zaměstnavatelů. Budeme tam také pracovat s délkou pojištění, abychom vnímali lidi, kteří třeba začali pracovat už v osmnácti, sedmnácti letech. Nelze důchodovou reformu vytrhávat z kontextu a psát o jediném parametru.“