Ptáků v české krajině ubývá, patrné je to zvlášť u koroptví

Významná změna je patrná u koroptví polních. Jejich počet se snížil od roku 1982 na 30 až 40 procent, v posledních letech se pokles zastavuje. "Současné populace jsou tragickými zbytky kdysi velmi početného ptačího druhu," konstatuje zpráva. Zastavení poklesu podle ornitologů není ochranářským úspěchem, protože populace "je již prakticky zdecimována". Odhaduje se, že ve 30. letech šly počty koroptví do milionů, nyní jsou to řádově tisíce hnízdících párů.

"Největším problémem české krajiny je to, že ztratila velkou část své pestrosti," řekl Václav Zámečník z ČSO. Právě koroptve patří mezi druhy, které jsou na pestrost krajiny náročné. Na jaře potřebují skrýt hnízdo ve vegetaci, například v nesečených travnatých pásech. Vylíhnutá kuřata spotřebují velké množství hmyzu, kterého je kvůli hojnému užívání insekticidů na polích méně. Odrůstající kuřata potřebují i místo, kde po zmoknutí oschnou. "To bývaly třeba polní cesty nebo pole, na kterých se pěstovaly pozdní nebo řídce rostoucí plodiny jako jsou brambory," popsal Zámečník.

Krize je znát také u lindušky luční, kterou odborníci jmenují mezi mizejícími druhy. "U lindušky je to kombinace prostředí a hospodaření. Má ráda vlhčí louky a voda v krajině chybí. Navíc jí nesvědčí velkoplošné sečení, kdy na louku vjede stroj a za dopoledne ji celou poseká, i když tam ptáci třeba vyvádějí mladé," uvedl Zámečník.

Velmi nízké počty zjistili ornitologové také u čejky chocholaté. Z dvaceti sledovaných druhů zaznamenali odborníci příznivý trend jen u dvou, u vlaštovek a špačků. U špačků je to důležité i proto, že v zemích západní a severní Evropy ubývají.