Klima v Česku se rapidně změní. Zachrání nás agrolesnictví?

Že jde o poměrně novou záležitost, ukazuje i fakt, že na univerzitě se specializovaný předmět agrolesnictví vyučuje ani ne deset let. Řada zemědělců se však o poznatky a možnosti zajímá, ozývají se i absolventi, kteří vlastní půdu a rádi by s něčím takovým začali.

Podle lesnického odborníka Aleše Erbera je díky agrolesnickým systémům krajina i na pohled hezčí. Martiník také připomněl, že ministerstvo zemědělství se snaží aktivní sedláky podpořit a chystá dotační program pro zavádění agrolesnických systémů.

"Z prvních experimentů, které se v Česku dělají, je zřejmé, že už jen přítomností prvků s mladými čerstvě vysázenými stromky se zvyšuje biodiverzita, objevuje se ptactvo a drobná zvěř. Stromy zlepšují mikroklima a díky funkčnímu malému vodnímu cyklu dokážou do krajiny přitáhnout srážky. Zabraňují erozi," vyjmenovává Martiník výhody vysazování stromů v zemědělské krajině. Stromy však nemusí růst pouze v intenzivně obdělávané krajině, ale i na pastvinách.

Kromě ekologických přínosů mohou mít stromy pro zemědělce i ekonomický benefit. Dřevo lze dobře prodat například na výrobu nábytku, v případě vhodných druhů dřevin i na štěpku. Podle toho lze také volit druhy dřevin. Martiník upozornil na to, že kvůli růstu průměrné teploty a v některých regionech i kvůli nedostatku vláhy je potřeba důkladně zvážit a zvolit optimální druh dřevin. "Na jižní Moravě a ve středních Čechách už je potřeba se poohlížet i po druzích z jižnějších částí Evropy. Pro výrobu nábytku se hodí například třešeň, jeřáb břek, ořešák, javor klen, duby, jeřáb oskeruše, na štěpku se hodí například topol, vrby, akát," vyjmenoval Martiník. Dají se pěstovat i ovocné stromy, nejsou však vhodné tam, kde zemědělec hospodaří intenzivně a plodiny chemicky ošetřuje.

Největší brzdou vysazování, pomineme-li neznalost a s konvenčním zemědělstvím nesrovnatelné dotace, je podle Martiníka hospodaření na nájemní půdě, které v ČR převažuje. Výsadba stromů je dlouhodobou investicí a pozemky jsou pronajaté často jen na několik málo let.

Zkušeností ze zahraničí je poměrně hodně, ale podle Martiníka jsou obtížně přenositelné, protože každé území má jiné podmínky. Čerpat tak lze ze zkušeností, které mají první čeští zemědělci, kteří se do agrolesnictví pustili.

Kromě sázení stromů si ministr vyzkoušel i výrobu oplocenky a seznámil se i s možnostmi zachycování vody pro zemědělce a lesníky pomoci vaků. #denzaobnovulesa @LesyCR_ pic.twitter.com/0zfPOVam29

"Jedním z nich je Daniel Pitek, který hospodaří pod Milešovkou. Naše fakulta spolupracuje s podnikem Forest-Agro Hrušky. Na školním statku v Žabčicích i ve školních lesích ve Křtinách chystáme také založení výzkumně-demonstračních ploch," řekl Martiník.

Za agrolesnické systémy lze považovat i kdysi v krajině vytvářené větrolamy. Řada jich je i na jižní Moravě, ale mnohdy už nejsou funkční, protože od výsadby v 50. letech se o ně nikdo nestaral a mnoho stromů usychá.