Mělo by se na vysokých školách platit školné?

Argumentem je i motivační prvek, který zpoplatnění má. Mladí lidé budou po zpoplatnění důsledněji zvažovat, co studovat. Jsou-li lidé s humanitním vzděláním oceněni trhem práce v řadě případů hůře než lidé se vzděláním exaktním, jde o signál. Celá společnost jeho prostřednictvím dává mladým lidem vědět, co by od nich ráda. Devatenáctiletý člověk si takový signál vezme k srdci mnohem spíše tehdy, když už sám s penězi nakládá a sám si je také vydělává. A sám si vzdělání platí. Nebo platit bude. Klidně ať je vzdělání hrazeno zpětně, poté, co daný člověk s diplomem začne v plnoúvazkovém zaměstnání vydělávat.

Zkrátka pokud mladý člověk na vlastní kůži pocítí, že vzdělání vážně není zadarmo, že je to naopak jedna z nejlepších investic života, bude k němu přistupovat zodpovědněji a z celospolečenského hlediska přínosněji. Za účelem udržení žádoucí společenské propustnosti lze sestavit kritéria, která sociálně opravdu slabé rodiny oprávní ke studiu zdarma. Ale proč by relativně dobře situované domácnosti měly mít gratis tak zásadní věc, jakou vzdělání je?

Pochopitelně, jestliže stát takto získá peníze, měl by je do školství opět vracet. Ne jimi třeba financovat předvolební navyšování starobních penzí. A stát by si měl také zamést před svým prahem. Když chce něco po mladých lidech, měl by být sám schopen vstřícnosti k nim. Třeba v té podobě, že dereguluje stavební legislativu tak, aby se více stavělo, a postupně tak vznikl tržní tlak, jenž studentům a obecně mladým lidem umožní cenově dostupné bydlení.