Venčení prasat kolem mešit? Šarapatka se postavil Okamurovi

Bývalý diplomat Šarapatka v dnešním tiskovém prohlášení uvedl, že se nadále nebude podílet na vytváření zahraniční politiky hnutí. Z poslaneckého klubu Úsvitu ale zatím neodejde, zůstává i v zahraničním výboru Sněmovny.

"Po celou dobu vzájemné spolupráce jsem se snažil radikální zahraničně politické názory Tomia Okamury kultivovat," uvedl Šarapatka. Už dříve ho po "nešťastných prohlášeních" prý opakované žádal, aby svá veřejná vystoupení konzultoval, což se ale podle poslance nestalo.

"Nejnovější vyjádření předsedy Tomia Okamury, která naprosto nepřijatelným způsobem zlehčují zásadní téma postoje k muslimské víře nebo přirovnávají politiku Spojených států amerických k nacistickému Německu, mě nutí ke krokům, které jasně vyjádří mé nesouhlasné stanovisko s takovými výroky," řekl Šarapatka k rozhodnutí, že přestane spolupracovat na zahraniční politice hnutí. Okamuru o tom, jak uvedl, informoval. Šarapatka věří, že v Úsvitu časem opět vznikne prostor pro vytváření rozumné zahraniční politiky.

Text zveřejněný na facebooku Tomia Okamury:

Přemýšlel jsem nad radikálním islámem a nad tím, co tedy můžeme dělat konkrétně my sami, jako občané, v místě bydliště na ochranu našeho demokratického způsobu života a na ochranu dědictví našich předků před islámem? Níže uvádím přesný návod. Měli bychom dát jasně najevo, že naše pohostinnost má své meze! Máme totiž nepopiratelnou zodpovědnost za to, v jakém prostředí budou žít naše děti. Je naší povinností chránit historický odkaz našich předků, naše kulturní tradice a především demokratický způsob života. Naše možnosti nejsou tak omezené! Využívejme tedy všech nástrojů, které nám demokracie dává. Můžeme se organizovat a jednat společně nebo i samostatně! Není toho málo, konec konců, můžeme se mnohému naučit i od nich, co tedy tady vlastně můžeme dělat. Jenže to nepůjde samo, bez pocitu občanské zodpovědnosti a aktivity. Jestli souhlasíte s textem, SDÍLEJTE. Dřív než bude úplně pozdě.

A) Jak může být občan aktivní v místě bydliště?1. Můžeme s nimi diskutovat o tom, proč když je islám náboženství míru, jak tvrdí, proč neodsuzují veřejně a hlasitě zvěrstva a celé to šílené zabíjení, které se ve jménu islámu děje ve světě, když se současně tak hlasitě domáhají svých „práv" a tak hlasitě protestují proti všemu, co je „uráží"2. Můžeme se sjednotit se ve stížnostech na jejich narušování našich demokratických práv pod jimi smyšlenými záminkami ohrožování jejich náboženských svobod3. Můžeme sledovat a zveřejňovat všude možně převzaté články o zvěrstvech islamistů v územích, která ovládají a také o tom, co dělají v západní Evropě (prostě vše co naše média přecházejí nebo dokonce zatajují), je lépe čerpat ze zahraničních zdrojů, na naše se (stejně jako za komunistů) nedá spolehnou4. Můžeme chovat pejsky a prasátka jako domácí mazlíčky a chodit je venčit do okolí jejich center, mešit a oblíbených piknikovišť, dávat podnikům v okolí jména jako U hodného pejska, U veselého prasátka a podobně.5. Pokud někde již stojí a funguje taková stavba (a pokud počasí dovolí), nic nezakazuje chodit kolem ní střídmě oblečení, muži i ženy, se psy na procházku, nasměrovat k ní místní bezdomovce ať si tam popíjejí svůj krabicový elixír6. Můžeme svůj nesouhlas vyjádřit i obchodně, nekupovat si v jejich krámech kebaby ani mobily, prostě vůbec nic a neměnit u nich peníze, je to vedlejší zdroj financování rozmachu islámu. Každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám. Jak bude chutnat vaší ženě, až jej bude jíst se šátkem na obličeji?7. Můžeme ignorovat obchodní řetězce, prodejny a restaurace, které se jim podbízejí tím, že nabízí halal pokrmy. I ony nepřímo podporují a tím i spolufinancují nástup islamistů u nás. Můžeme zveřejňovat jejich seznamy a adresy. Je přece jen na nich, kde vlastně chtějí podnikat a kdo bude jejich zákazník.8. Můžeme mít oči otevřené a pokud se cokoli zvláštního děje v souvislosti s jejich skupinami (dělají nepořádek, jsou hluční atd.) okamžitě volat policii se stížností a žádostí o nápravu.9. Můžeme jim neustále připomínat (jak to krásně definovala australská premiérka), že mohou kdykoliv svobodně využít práva, které jim demokracie dává, tedy odejít prudit někam jinam.10. Mějte na paměti základní pravdu, že oni nemají žádnou toleranci k nám a to jsou zde jako hosté. Nemáme tedy žádnou morální povinnost být tolerantní či velkorysí k nim!!

Sjednoťme se v občanské rovině. Islamisty poznáme na ulici snadno podle jejich ostentativního zdůrazňování svého muslimství oblečením, délkou sukní u žen a délkou vousů u mužů. Někteří jsou dokonce placeni za to, aby tímto způsobem zdůrazňovali přítomnost islámu na ulicích (Prosím, neplést s tradičním indickým turbanem sikhů, kteří se do ničeho a do nikoho nemontují).

B) Prostřednictvím svých poslanců, senátorů i místních politiků:1) Můžeme bojovat na všech úrovních proti uznání muslimské obce registrovanou církví, ať již peticemi nebo publikační činností.2) Využijme své poslance, jmenovitě ve svých obvodech a tlačme na ně, aby byli aktivnější, pokud chtějí v příštím období zůstat v parlamentu3) Můžeme podporovat na všech úrovních zákazy vnějších projevů islámu (šátky, hidžáby, nikáby atd. na veřejnosti, ve školách, na úřadech), odmítat je jako nepřípustný výraz politického boje za prosazení politického islámu a snahy o islamizaci ČR.4) Můžeme požadovat zpřísnění a rozšíření dozoru nad muslimskými skupinami a jejich centry a mešitami u nás, vyžadovat, ať bezpečnostní služby sledují obsahy kázání, zda odpovídají našim zákonům.5) Můžeme požadovat neprodleně a nemilosrdně zrušení pobytového povolení všem, kdo budou vybízet k nedodržování našich zákonů, vyzývat k nenávisti, šířit nenávistné tiskoviny a vůbec nepřizpůsobivým přistěhovalcům a radikálům, stejně jako prosazujme repatriaci ilegálních imigrantů.6) Můžeme podporovat strany a hnutí, které chtějí investovat do policie, ať se naučí dobře arabsky a vzdělávat se ve znalosti islámu, abychom mu mohli lépe čelit7) Můžeme vyjadřovat svůj nesouhlas s vydáváním stavebního povolení stavbám mešit, tzv. Islámských kulturních center a madras na našem území na všech úrovních, od lokálních úřadů a samosprávy až po poslaneckou sněmovnu.8) Můžeme podporovat strany a hnutí, které prosazují zákony, posilující moc samospráv v územním řízení. Sledujme rozhodování starostů a zastupitelstev, zda nedochází ke korupci.9) Můžeme nevolit nikoho, kdo bude slibovat muslimům nebo dokonce imigrantům an bloc volební právo či jakoukoliv další výhodu, nevolit žádnou multikulti stranu, tito užiteční idioti nás vedou do pekel a nevěřím, že to dělají nezištně.10) Můžeme protestovat proti porážkám zvířat krutým způsobem halal, požadovat zákaz tohoto způsobu porážky na našem území, stejně jako zákaz dovozu takto zabitých zvířat a produktů z jejich masa. Ochránci zvířat zde mají široké pole působnosti. Měli by zasáhnout.11) Můžeme dávat jasně najevo, že dáme ve volbách hlasy jen tomu, kdo bude trvat na přísném dodržování našich zákonů pro všechny stejně, bez vyjímek a nepřipustí šaríju ani do řešení rodinných či náboženských věcí.12) Můžeme přinutit konečně naše politiky, aby odmítali jejich nekonečné stížnosti na nejrůznější „urážky" všeho možného a jejich požadavky jako neopodstatněné!13) Můžeme trvat na prosazení zákona o odvolatelnosti politiků, aby bylo možné těm příliš servilním zabránit v napáchání nevratných škod14) Můžeme bojovat proti snahám o prosazení uznání neúředních muslimských sňatků, uzavřených na našem území15) Hlavně: Nevěřme pověrám o tolerantním či snad dokonce umírněném islámu, byli to podle medií právě tzv.umírnění islamisté, kteří Jamese Foleyho unesli v Sýrii a pak prodali radikálům, kteří mu bestiálně uřezali hlavu. Islám je totiž jen jeden.

Je toho tedy opravdu hodně, co můžeme udělat.

Jaké asi budou reakce na tuto úvahu?

Naši politici z ostatních stran společně s nejrůznějšími aktivisty a multikulturními nevládními organizacemi nejspíš s obvyklou hysterií spustí tradiční pokřik o potlačování lidských práv a začnou okamžitě plnit stohy papíru útoky, stížnostmi, žalobami pro omezování svobod, propagaci extremismu a podobně (otázkou je, zda to udělají zadarmo či nezištně). Muslimové začnou plnit naše servilní media stížnostmi a prohlášeními, jak je to zde stále komunistické, nedemokratické, xenofobní, rasistické, islamofobní, a budou doufat, že jim nějaký další pokorný služebník nebo snaživý hlupák v parlamentu umožní (snad za příslib hlasů v dalších volbách) dosáhnout dalších výhod, když už jsou takoví chudáci. Nicméně nic z toho, co jsem uvedl dříve, není zakázáno zákonem. A tak budou mít opět právníci práci v diskuzích, jak správně interpretovat vágní znění našich zákonů. Výhodou bude, že to přinese tomuto citlivému ale pro naši společnost veledůležitému tématu co největší publicitu. Můžeme tedy již teď hledat media, ve kterých zbyli ještě alespoň někteří čestní novináři, hlásající objektivní zpravodajství.

Ale:Můžeme ale předpokládat, že uvedeným způsobem výrazně islamistům omezíme prostor pro získání politického krytí, které potřebují k trvalému zahnízdění. Výsledkem může být, že se jim již tady nebudou tak snadno budovat podmínky pro pozdější islamizaci naší země. Nebudou moci pokračovat v prosazování politického islámu.

Střet civilizací totiž již nastal, v Evropě probíhá prozatím na úrovni střetu kultur, jen si to bohužel naivkové, hlupáci, zrádci nebo zaprodanci v naší vrcholové politice neuvědomují a jsou ochotni za pár hlasů zaprodat budoucnost celého národa. Zkušenosti západní a severní Evropy, která trpce platí za naivní multikulturalismus minulých dekád, nám budiž výstrahou, abychom nenechali věci dojít u nás tak daleko. Doporučoval bych proto našim multikulturním politikům ozdravný pobyt v některém islámském státu (Saudská Arábie, Pákistán atd.) nebo třeba jen ve východní Anatolii v oblíbeném Turecku, alespoň na 3 měsíce života s místními, aby měli možnost osobně poznat tvář multikultury z druhé strany.

Důležitá věc na konec tohoto elaborátu: Islamisté chápou veškeré ústupky jako projevy slabosti a jsou učení, aby v tomto momentu zvýšili tlak a aktivitu. To znamená, že veškeré snahy o mírové soužití, jsou kontraproduktivní, protože poslouží jenom jako důvod ke zvýšení tlaku na domácí společnost.

Mgr. Jiří Kobza, člen grémia hnutí Úsvit za Středočeský kraj, diplomat, žil více než 10 let v islámských zemích mj. jako vedoucí české ambasády v Íránu.

P.S. A ještě z jiného soudku, víte, že premiér a ministři současné vlády rozdali na konci roku svým politicky jmenovaným vládním úředníkům a dalším půlroční prémie 155 milionů korun – o 35 milionů více než rozdala předešlá Rusnokova vláda. Co k tomu říct. Je s touto vládou opravdu líp? Nejprve minulý měsíc politici vládní koalice (ČSSD, ANO, KDU-ČSL+KSČM) zvýšili sami sobě platy - jediný Úsvit navrhoval zmrazení platů politiků až do roku 2018, ale ostatní nás přehlasovali - a teď ještě rozdají svým stranickým trafikantům a dalším navíc stamilionové odměny. Přitom je více než půl milionu lidí bez práce a většina důchodců má důchod do 10 tisíc, za který se nadá vyžít. A jen připomínám, že vláda na příští rok prosadila státní rozpočet s deficitem 100 miliard korun, nadále tedy naší zemi obrovsky zadlužuje a ještě mají tu drzost si sami sobě přidávat další peníze.

Otevřou už lidé konečně oči? Nebo budou dál věřit líbivým heslům a populistickým slibům této vlády?

Na Ministerstvu vnitra u Milana Chovance (ČSSD) bonusy činily víc než 43,7 milionu korun, na Ministerstvu financí u Andreje Babiše (ANO) činily odměny více než 41,1 milionu korun a nejvyšší prémii inkasoval jeden z náměstků, bylo to 170 tisíc korun. Na obraně u ministra Stropnického (ANO) ministr rozdal na prémiích přes 22,2 milionu a na Ministerstvu práce a sociálních věcí u ministryně Marksové – Tominové (ČSSD) 20 milionů Kč. Víc než 15,7 milionu korun dal podřízeným na prémiích ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Premiér Sobotka rozdal na Úřadu vlády na odměnách navíc přes 14,5 milionu korun. Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) rozdal na konci roku na bonusech vedoucím pracovníkům víc než 9,3 milionu korun, tedy dvojnásobek ve srovnání se svými předchůdci v úřadu, Alenou Hanákovou za TOP 09 nebo Jiřím Balvínem. Například Hermanův ekonomický náměstek René Schreier nebo vrchní ředitel kabinetu Patrik Košický dostali bonus ve výši téměř čtvrt milionu!