Čeká nás studená válka? Klausovi lidé promluvili

Jiří Weigl, výkonný ředitel Institutu Václava Klause, přiznává, že si není jist, jestli je nová studená válka realita, nebo jen strašák. "Studená válka byla epochou soupeření USA a Sovětského svazu v éře bipolárního světa. Byla to éra otevřeného nepřátelství supervelmocí, ale bez jejich přímé konfrontace. Byla to éra soupeření založená na neslučitelnosti ideologií a na nich založených ekonomicko-politických systémů. V paměti historie i pozdějších generací přetrvává jako období zavrženíhodného rozdělení světa, jako éra oficiálně zastávaného nepřátelství, soupeření a nespolupráce," tvrdí.

I toto období ale podle něj svá nezanedbatelná pozitiva, například jasnou přehlednost a srozumitelnost rozložení sil v mezinárodní politice, exkluzívní odpovědnost dvou supervelmocí za vývoj ve světě a omezení, která to kladlo pro jejich praktickou politiku. Dnes je ale prý situace zcela jiná. "Svět se stal multipolárním, výlučná hegemonie USA z počátku 90. let je minulostí. Svět je daleko méně předvídatelný, hráčů je mnoho a jejich křížících se zájmů ještě vice. Chybí disciplinující hrozba vzájemného zničení mezi dvěma supervelmocemi, překotný vývoj válečných technologií a jejich nekontrolovatelné šíření trvale vytvářejí nové hrozby a mění rovnováhu sil. Moc prostředků masové komunikace a manipulace dokáže dnes mnohdy vice, než dříve vojenská síla. Reálné politické zájmy států jsou skryty za politicko-korektní frazeologií, která nahrává nezodpovědnosti," uvedl na webu institutu.

Ivo Strejček, člen správní rady IVK, tvrzení, že svět je ve studené válce, nepřijímá, a odmítá návrat k takovému uspořádání světa. "Faktem ovšem je, že, ruku v ruce s vnitřním uvadáním Západu, se vztahy mezi Západem a Ruskem po léta průběžně zhoršovaly. Rozdílné přístupy k událostem na Ukrajině v roce 2014 je pouze prudce a rychle vyostřily," přiznal.

"Západ, opilý svým vítězstvím ve studené válce, se vžil do role určujícího světového hegemona a namísto trpělivých pokusů přitáhnout postsovětské Rusko do mechanismů hospodářské, politické i bezpečnostní spolupráce, chybně zvyšoval na Rusko tlak a posouval hranice NATO na východ. Vyvolání chaotické a kolizní atmosféry na Ukrajině nelze v tomto kontextu chápat jinak než jako formu barometru, kterým si Západ nerozvážně testoval aktuální sílu a odhodlanost Rusů. Nesmyslné a pro všechny zničující západní ekonomické sankce vůči Rusku dále pouze přilily olej do ohně a prohloubily příkop vzájemné nedůvěry," dodal s tím, že to nemohlo ze strany Ruska zůstat bez odezvy a tato velmoc reagovala. 

Politolog Alexandr Tomský tvrdí, že dávno nežijeme ve světě dvou globálních velmocí se zástupnými válkami a pozičními konflikty po celém světě. "Ruský premiér použil příměr studené války, aby si postěžoval na protiruskou verbální rétoriku Západu a neochotu ke kompromisu, čili na absenci realpolitiky. Putinova autokracie a mnohdy nešťastná zahraniční politika se nám nemusí líbit, zvláště její dezinformační kampaň proti Západu, ale je snad ruská vláda méně legitimní než čínský režim, iránská teokracie nebo wahabistická diktatura rodiny Saudů?" ptá se.

Západ se podle něj pod vlivem mesianismu všelidských práv dostal s Ruskem zbytečně do konfliktu. "Evropská unie dokonce neuznává své vlastní politické hranice, považuje se za předvoj budoucího jednotného lidstva a nepochopila, že dějiny (od roku 330) vytvořily dvě odlišné evropské civilizace. To ona destabilizovala (krachující) Ukrajinu (nešťastně rozdělenou na Západ a Východ. Odkud se vzala myšlenka, že se postkomunistické Rusko má nutně stát západní liberální demokracií, když velká většina Rusů dává přednost normativní vládě a státu? NATO se dokonce pokusilo expandovat do východní Evropy, jako kdyby považovalo tradiční ruský imperiální prostor za neutrální. Zdá se mi, že Západ ztrácí schopnost rozlišovat a nechápe, že jen geopolitika jako umění možného vede k relativnímu míru a stabilitě," uvedl.

Bývalý ministr obrany Miroslav Kostelka se domnívá, že stav napětí může eskalovat bez ohledu na společné potřeby. Studená válka je totiž "stavem politického nepřátelství a vojenského napětí mezi dvěma zeměmi nebo silovými bloky, zahrnujícím propagandu, podvratnou činnost, hrozby, ekonomické sankce a jiná opatření než otevřenou válku".

Generální tajemník NATO Stoltenberg ale ve svém vystoupení v květnu 2015 prohlásil: "Studená válka byla globálním sporem dvou ideologicky principiálně odlišných bloků. V současné době je situace zcela jiná, proto používat tento termín v současnosti je neodůvodněné," připomněl exministr s tím, že dalším faktorem, který nutí světové aktéry k určité formě spolupráce, která neexistovala v období studené války, je vzestup společného nebezpečí - terorismu.

Připomíná ale, že ruský premiér Medvěděv na letošním Mnichovském bezpečnostním summitu prohlásil: "Politická linie NATO ve vztahu k Rusku zůstává, podle našeho hodnocení, nepřátelskou a uzavřenou. Je to možné říci i ostřeji: sklouzli jsme do časů nové studené války."