ROZHOVOR | Uprchlická krize a Češi? Politolog prozradil, co je pro občany důležité

Z posledního průzkumu, který vaše agentura Phoenix research publikovala, vyplývá, že se 66 procent respondentů obává islámu jako náboženství. Předpokládám, že na tom mají největší vliv aktuální krize týkající se teroristických útoků, migrantů a Islámského státu?

Ano, ale i zprávy a důkazy o nezvládnutém soužití s muslimskými komunitami v evropských zemích. Tato apriorní skepse je navíc umocněna stávajícím přístupem k migrantům ve starých členských zemích EU, kdy je často "povinným a veřejně povoleným" pouze "vítání", výhody a automatické sociální nároky bez jakýkoliv povinností a principu zásluhovosti. K tomu se přidává obraz zpochybňování evropských právních norem a průběžných "speciálních požadávků" s odvoláním na kulturu a náboženství, často z úst řady muslimských veličin. Tuzemská veřejnost si ale bedlivě všímá, že jiné minority toto nečiní, resp. ani zmíněné evropské státy se vůči nim takto nechovají. Tím jsou našinci utvrzováni v přesvědčení, že se před jejich zraky uplatňuje systematicky dvojí metr.

Řada odborníků ale upozorňuje, že je důležité rozlišovat mezi islámem, tedy náboženstvím, a islamismem jakožto radikální formou islámu. Podle výše uvedeného čísla to ale vypadá, že k oddělení těchto dvou skupin mnohdy nedochází. Nebo se Češi skutečně obávají jakékoliv formy islámu?

Ne zcela. Důkazem budiž český tolerantní přístup k muslimům z balkánských zemí, států bývalého Sovětského svazu či řady asijských zemí. V momentě, když muslim vnímá svou víru jako čistě osobní postoj, svou vnitřní duchovní hodnotu a nepromítá ji do veřejného prostoru resp. nepožaduje, aby se jeho víře veřejný prostor povinně uzpůsobil, pak české veřejnosti nijak většinově daný věřící nevadí. Opakovaně se ukazuje, že pro českou veřejnost je klíčové, jak se jednotlivá náboženství a jejich čelní zástupci ostentativně staví k násilí, ale i k úctě k "laicitě veřejného prostoru" a respektu k hostitelské právní kultuře a způsobu života. Představitelé jednotlivých náboženství, kteří svou víru chápou "privátně", jako svou osobní volbu a ne jako nárok vůči okolí, ctí kulturu a právní závazky nového domova jsou plně respektováni. To potvrzuje praxe i mnohé výzkumy a sociologická měření.

Zhruba polovina lidí se domnívá, že soužití muslimů s Čechy bude problémové. Přitom ale na našem území už tito lidé žijí a nepůsobí větší problémy, než řada jiných obyvatel. Z čeho tedy ten strach vychází? Může pramenit například ze zkušeností z jiných zemí Evropy?

Jak jsem vzpomínal už v předchozích odpovědích, ta apriorní skepse souvisí zejména se zážitky z mnoha dalších evropských zemí, kde se mohou opřít o zkušenost, často rozpornou, několika desítek let učení se soužití. Své přidává i tuzemská prožitá zkušenost stále nedořešeného soužití a snahy o plné pracovní a sociální začlenění romské minority, vznik nových tuzemských ghett velice chudých a sociálně frustrovaných občanů, nehledě na etnicitu, a vedle toho však i získáná zkušenost spojená s pracovitostí a poměrně úspěšným, často z popudu samotných příchozích, začleněním komunit z Vietnamu, Ukrajiny a dalších slovanských zemí. Pro českou veřejnost je dlouhodobě důležitá při hodnocení migrace projevená snaha ze strany migrantů příjmout domovskou kulturu, právní zodpovědnost, pracovat a náboženství ctít jako svou privátní volbu. V tu chvíli výzkumy a řady analýz potvrzují, že český občan nijak zásadně neřeší víru, ani odkud migrant přišel.

Psali jsme: Češi se bojí islámu. Co říkají na uprchlíky?  

47 procent dotázaných tvrdí, že jejich postoj vůči islámu může ovlivnit volbu politické strany v nadcházejících krajských volbách. Zdá se, že tato tématika postupně zastiňuje další důležitá politická témata a postoj stran či kandidátů vůči tomuto náboženství se stává bernou mincí. Je to v dnešní době s přihlédnutím k aktuální situaci v pořádku?

Tento postoj plně odpovídá tuzemskému mediálnímu zájmu o téma migrace, ale i "intenzitě problému" jak se dlouhodobě neřeší a jak se často hledájí řešení čistě nárazově a zbrkle na mezinárodní úrovní a v rámci struktur EU. Česká veřejnost považuje téma imigrace za velmi důležité, i ve spojitosti s dlouhodobou bezpečností, sociálním komfortem a dalšími perspektivami pro život v ČR a v evropském sousedství, proto ji velmi zajímá jak se k tématu staví jednotlivé politické strany, politické a profesní elity a jaké jsou jejich strategie budoucích řešení. Očekávají, že v rámci nejbližších voleb tuto odpověď dostanou, a jako první jsou holt krajské a senátní volby.

Z průzkumu také vyplývá, že čtvrtina dotazovaných by v případě, že by uvažovala o straně vymezující se proti islámu a migraci, volila Blok proti islámu. Hnutí SPD a Úsvit – Národní koalice se umístily až daleko vzadu. Čím to je způsobeno?

Je to ovlivněno zejména mediálním zájmem a setrvačností řešení tohoto tématu. Své dělá i název uskupení, které je poměrně snadno zapamatovatelné a vztáhnutelné na celé spektrum problematiky. Musím však upozornit, že jde doposud o podporu jen deklarovanou, zvažovanou a stále přesně nevíme, co udělá s voličovým míněním roztříštěnost a často vzájemná "soutěživost a nevraživost" mezi všemi protestními subjekty. Může se stát, že tato řevnivost voliče spíše odradí či ho dovede pouze k tichému protestu doma na gauči a ne u volebních uren.

39 procent dotázaných by si ani jeden ze subjektů otevřeně vystupujících proti migraci nevybralo. Znamená to, že se proti islámu a uprchlíkům nevyhraňují, nebo je pouze nezaujala nabídka aktuálně činných politických stran a hnutí?

Je to částečně dáno roztříštěností a řevnivostí celého spektra protestních stran, problematickou minulostí některých z nich, ale i tím, že velká část společnosti sází na řešení "migrační nejistoty" klasickou, standardní cestou ukotvených stran, státních institucí a konstruktivní mezistátní spolupráce. Část nespokojených "bere" protestním stranám a hnutím i prezident Zeman, který toto téma rovněž soustavně pojmenovává, avšak pro občana je součástí standardní politiky.