ROZHOVOR | Babiš chce být premiérem, Zeman nechce skončit jako ČSSD. Ptali jsme se politologa na to, co se děje

Českou politikou aktuálně hýbe kauza týkající se reorganizace policie. Na kolik jde o politickou záležitost a na kolik například o snahu o získání dozorující moci nad elitními útvary?

Především jde o boj o vliv nad strategickými informacemi, které „tečou" a bohužel i často „účelově vytékají" z policie ven do médií a prostředí politického lobbingu. Právě touto strategií se zdevalvovala řada vyšetřování, znemožnilo se jejich dotažení do úspěšného konce a řádné vyšetření, avšak mediálním výkladem a „účelovými titulky" se kauzy posunuli zcela jinam a odsoudili mnohé bez reálné příčiny. Tuto strategii bohužel v minulosti využívaly oba tábory, proto tak usilovně bojují o udržení své kontroly. Řady policie jsou vedlejším „produktem" a spíše obětí než aktivním aktérem této krize.

Podle ministra financí a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše ministr vnitra Milan Chovanec podpisem reorganizace porušil koaliční smlouvu. Požaduje proto možnost vymahatelnosti jejího plnění. Je to vůbec reálné?

Není. Jde jen o situační tanečky. Reálné vymáhání koaliční smlouvy jde pouze skrze ochotu opustit vládu a tím ukončit její životnost a kariéru daného premiéra. Tím se poměřuje váha a „reálný vydírací potenciál" každého vládního aktéra resp. dané koaliční strany. Minulé dny ukázaly, že obojí Andrej Babiš nemá a tím je nucen pouze licitovat a hrát o maximalizaci popularity svého veřejného obrazu a zisk preferencí. Proto využívá různé nové požadavky, které jsou však ryze kosmetického charakteru, avšak garantují vyvolání dojmu aktivity a roli oblíbené „opozice ve vládě".

Role hnutí ANO je v celé věci zajímavá tím, že Babiš nejprve hovořil o požadavku na rezignaci Chovance a o možném odchodu z koalice, následně ale otočil a nežádá ani jedno z toho. Neoslabil tím svou pozici?

Oslabil. Reaguje však na situaci, kdy si prezident republiky nepřeje předčasné volby a jejich přesun z podzimu 2017 na mimořádné dřívější datum. Jejich plánované podzimní termínování v příštím roce je pro prezidenta výhodné svou blízkostí k prezidentským volbám na začátku roku 2018 a zejména tím, že Miloš Zeman v závěru svého končícího (prvního?) prezidentského mandátu bude spolurozhodovat o novém premiérovi a tím i o aranžmá nové vlády. Což garantuje jeho jistou převahu nad předáky hlavních politických stran a de facto i jediný „bič" na Andreje Babiše. Andrej Babiš chce být premiérem a udělá pro to maximum.

Miloš Zeman nechce dopadnout jako pravicové strany a aktuálně ČSSD, nechce být Babišem kanibalizován a jediné, co Zemana před mocenskou rozpínavostí Andreje Babiše chrání je prezidentská výsada jmenovat premiéra. Čím později bude Miloš Zeman spolurozhodovat o premiérovi nové vlády, tím déle je chráněn před ataky Andreje Babiše a tím i má Miloš Zeman případné výhodnější podmínky pro případnou obhajobu prezidentského mandátu. Z toho důvodu Zeman nepřipustí „jiná řešení spojená s mimořádnými volbami", čímž i nepřímo posiluje kariérní perspektivu premiéra Sobotku, který by případným odchodem Andreje Babiše z vlády nepadl a s velkou pravděpodobností by získal i limitovanou podporu od mnohých opozičních stran.

Andrej Babiš by tak ztratil možnost ovlivňovat chod vlády, prosadit si v mnohých ohledech svou a dostal by se do nepříjemné opoziční role. Ta je vždy nevděčná, mediálně spíše neatraktivní a mohla by ho stát potenciální vítězství v příštích volbách. Navíc by odchodem do opozice ztratil vliv na FAÚ, Finanční úřady, podobu EET, audity evropských projektů, včetně Čapího hnízda..., tedy klíčový vliv na pověst politické konkurence a pověst svou. To vše více než rok a půl před řádným termínem sněmovních voleb. Zkrátka jde o příliš rizik.

Babiš také čelil výsměchu například šéfa TOP 09 Miroslava Kalouska za to, že chtěl odejít z koalice, ale zůstat ve vládě. Kalousek to označil za „výrok, který vstoupí do historie". Bylo by to ale v praxi vůbec možné?

Nebylo. Šlo by jen o předstupeň k odchodu z vlády a pokus o „vyvázání se" z odpovědnosti z rozpadu této vládní sestavy. To český volič dlouhodobě nesnáší a trestá za to. Své o tom ví Jiří Paroubek a to napomohl pádu spíše nepopulární Topolánkovy vlády.

Mírně stranou aktuálního dění stojí lidovci, kteří jsou v celé kauze zdrženliví. Jde o chytrou taktiku, nechat dva velké koně, ať se poperou, nebo by uklidnění situace napomohlo, kdyby se striktně postavili na jednu stranu, v tomto případě asi zřejmě za hnutí ANO?

Pro lidovce je to nejvhodnější strategie. Neušpinit se střetem, z něhož nemohou příliš vyzískat. V obou znesvářených táborech by pouze sekundovali a přesto by nesli plnou spoluzodpovědnost za zbytečnou hašteřivost. Místo toho jako neutrálové občas podpoří premiéra Sobotku, občas vícepremiéra Babiše, tím budou potřební pro obě strany. Navíc doufají, že „válka policistů" oba svárlivé tábory vysílí a lidovci si budou moci vydupat více ve vládě než by mohli v časech „politického míru".

Politici teď získali čas na to, aby se dohodli na případných úpravách koaliční smlouvy. Babiš ale vystoupení z koalice nevyloučil. Je podle Vás vůbec schopen z koalice odejít, nebo jde o plané výhrůžky?

Zde bych odkázal na dřívější odpověď, kde jsem vzpomínal, že svou strategii musí odvodit od prezidentovy neochoty podpořit konání předčasných voleb. Spíše bych proto vsadil, že vláda bude fungovat dál až do řádných sněmovních voleb, avšak formou otevřené „občanské války" a věčné koaliční revanše. Už budeme svědky jen sporů, msty a propojování vládnutí s předvolební kampaní. Doposud byl Andrej Babiš pouze „opozicí ve vládě", teď bude „nepřátelskou jednotkou ve vládě – de facto alternativní vládou ve vládě". Jako první to bezesporu pocítí ministr vnitra, zdravotnictví, průmyslu, ministryně školství, sociálních věcí...