Neschopný bruselokrat Juncker, myslí si, že má poslání shůry. Komentáře z Česka by šéf EK raději číst neměl

„Už jsme si zvykli od našich eurocentristů na zaměňování termínů Evropa a Evropská unie. Stejně libovolně, jako kdyby šlo o synonyma, s nimi zachází i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, jak to předvedl i ve svém nejnovějším projevu ke stavu Evropské unie. To ale na jeho projevu bylo to nejmenší, vůči čemu je nutno se ohradit," komentuje zprávu šéfa Evropské komise  bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, hudebník a bývalý novinář Ladislav Jakl.

Projev podle něj byl, nebo spíše měl být, prvním zásadní shrnující reflexí stavu EU po červnovém hlasování Británie o odchodu z EU, což byla určitě největší událost v poválečné historii evropské integrace. „Bylo by na místě čekat, že taková reflexe se bude zabývat především tím, proč občané třetí největší (počtem obyvatel i ekonomickým výkonem) členské země už nechtěli dál žít pod bruselskou kuratelou a proč podobné hlasy sílí i v mnoha dalších zemích. Jenže takovou sebereflexi bychom od eurokrata Junckerova ražení čekali marně. Téma brexitu pojal pouze jako téma pro úvahy o technickém řešení odchodu Británie. O příčinách nic," rozebírá projev Jakl.

V krizi nejsou země EU, ale bezohledný integrační projekt

„Evropská unie stále není jednotná... Některé věci se vylepšily, jiné ne. S tím souvisí krize v EU," řekl Juncker. Tím podle něj odhalil své myšlení. „Nejednotu považuje za příčinu krize a řešení vidí ve „vylepšení" této nejednotnosti, tedy v jejím odstranění. Různost členských zemí EU a různost jejich zájmů ale není tím, co by měl vrcholný úředník na jeho místě řešit nebo považovat za problém. Je to danost, je to realita, zrozená staletími vývoje," myslí si zástupce IVK.

EU podle Jaklových slov nikdy neměla sloužit k překonání přirozených rozdílů a zájmů, ale ke kooperaci v těch oblastech, kde ony rozdíly jsou minimální nebo nulové. „Lidé jako Juncker to vidí jinak. Mají představu o cílovém uspořádání a svou práci vidí v tlačení zemí a jejích obyvatel k této své cílové představě, ne v co nejlepším administrování toho, co země svým společným institucím k administrování poskytnou. Necítí svou roli jako pověření od členských zemí, ale jako poslání shůry, o kterém má členské země přesvědčit. Takovým lidem by členské země své pověření měly odejmout. V krizi nejsou země EU, ale bezohledný integrační projekt, který Juncker reprezentuje a na kterém nehodlá nic přehodnocovat ani po brexitu, ani po zničující migrační vlně," myslí si.

Společná evropská armáda problémy nevyřeší

Spokojený s Junckerovým projevem není ani jeho kolega z institutu a ekonom Jiří Weigl. Ten připomíná, že Jucker ve svém projevu před europarlamentem požadoval kromě jiného vytvoření společného evropského vojenského velitelství a práce na vybudování společné vojenské síly pod jeho velením.

„Národní armády a jejich spolupráce prý již nejsou dostatečné. Znamená to, že bruselská byrokracie požaduje zřízení vlastní armády, o jejímž použití chce zřejmě spolu s evropskými velmocemi rozhodovat. To vše v situaci, kdy se začínají zásadně rozcházet představy mnoha členských zemí i velké části občanů celé EU o budoucnosti evropské integrace s arogantním centralismem evidentně neschopných bruselokratů v čele s Junckerem. Jejich způsob řešení finanční krize a úloha v rozpoutání dnešní migrační krize přivedly EU do situace, kdy sílí napětí a objevují se silné antagonismy jak mezi členskými státy, tak i uvnitř nich," varuje ekonom.

„Představa, že takto rozklížený celek může - tak jako kdysi staré ck. Rakousko – držet pohromadě armáda, nepatří do dnešní doby. Brexit, finanční i migrační krize a celková stagnace a zaostávání Evropy mají své příčiny, které je třeba pojmenovat a vyřešit. Za bodáky evropské armády je schovat nelze," dodává rázně.