ROZHOVOR | Bojují proti uprchlíkům, lidé je potopili. Politolog pro EZ nejen o tom, proč neuspěly protiimigrační strany

Není pochyb o tom, že senátní i krajské volby suverénně vyhrálo hnutí ANO. Co za tím stojí?

Především stále ve velkém očekávání, že vnesou do politiky kvalitativní změnu a energičnost. Že „zatřesou systémem". Efekt Babiš kopíruje v minulosti zažitý efekt Klaus, efekt Zeman a ještě chvíli přetrvá. Tato očekávání dokonce odlupují „kamenné" voliče KSČM, tedy ty nejloajálnější. Až pětina voličů KSČM přešla k Babišovi, proto i ten propad komunistů. Lidé jsou netrpěliví, chtějí další změnu a už i KSČM je pro ně, strana etablovaná v systému, de facto „zlenivělí protest".

Když se podíváme na povolební politickou mapu, úspěch zaznamenali lidovci ve Zlínském kraji a Starostové v Libereckém kraji. Jak to, že zde nedominovalo hnutí ANO ani ČSSD?

Mnozí tamější voliči volili svého „kováře" než vzdáleného „kovaříčka" z Prahy, Andreje Babiše. Víc sázeli na svého energického politika v místě, který se v jejich očích umí postavit pražské centrální politice a soustředí se na domácí problémy v regionu. Oba kraje jsou dlouhodobě nastaveny tak, že si primárně musí pomoci sami, pak teprve mohou něco očekávat od Prahy. A tím, že politici nenabídli mobilizující celostátní téma, tak voliči vsadili na své místní energické lídry. De facto si zvolili své „místní Andreje Babiše".

Poměrně dobrým výsledkem se v krajských volbách mohou pochlubit komunisté, kteří získali více než 10 procent hlasů a jsou třetí za ANO a ČSSD. Znamená to, že Češi se více přiklánějí k levicovému politickému smýšlení?

I KSČM patří mezi poražené. A to dvojnásobně – obhajovali populárního hejtmana v Ústeckém kraji, byli nejsilnější stranou na Karlovarsku, byli v drtivě většině krajských koalic a odhadovali úspěch v podobě alespoň dvou hejtmanů. Ve výsledku všude oslabili a ve většině krajů se ocitnou v opozici.

Když se podíváme na výsledky v celku – platí jedno. Politická scéna, jak krajská, tak odvozeně i celostátní se zase více rozdělila na několik podobně početných menšin voličů a jimi preferovaných stran. Regionální vlády budou pestřejší, křehčí a můžeme očekávat jejich častější obměnu a reorganizaci během čtyřletého mandátu, který právě zahajují.

Pravicová ODS se umístila v krajských volbách na čtvrtém místě. Může hovořit o úspěchu?

Může hovořit o stabilizaci a pozvolné stabilizaci své voličské rodiny. Teď ji čeká hledání témat, která obstojí „strategii Andreje Babiše v úspěšném luxování voličů" napříč politickým spektrem. Témata, která i dokáží přilákat část voličů TOP 09 a Svobodných.

Nízkého výsledku dosáhli například Zelení, Piráti, Strana svobodných občanů, SPO, Úsvit - Národní koalice a další menší strany. Je to v jejich případě překvapivé, nebo se dalo očekávat, že je velcí hráči převálcují?

Zvláště Zelení a Piráti musí začít vymýšlet taktiku jak motivovat své mladé voliče k účasti u voleb. Udělali pro úspěch maximum – volební koalice se Zelenými a místními hnutími. Nahrávala jim situace určité volební apatie velkých stran, absence ústředního mobilizujícího tématu, přesto výhodné podmínky neproměnili v očekávaný volební výsledek. Obdobně pohořeli Soukromníci, ač měli zázemí miliardáře Valenty. SPO a T. Okamura byli v horší výchozí situaci a relativně uspěli.

Neuspěly ani protiimigrační strany. Znamená to, že lidé se ve skutečnosti migrace tolik nebojí, nebo spíše nevěří jejich politickým úmyslům?

Voliče především odradila roztříštěnost a vzájemná nevraživost všech antiimigračních hnutí, která vedla primárně spory především mezi sebou, ne o tématu. Jejich praní špinavého prádla na veřejnosti odradilo mnohé potenciální voliče, s odůvodněním, že nebudou mít reálnou schopnost téma antiimigrace řešit na politické úrovni. Své udělalo i to, že řadu postojů jim sebralo hnutí ANO a ODS, v menší míře ČSSD.

V senátních volbách neuspěla taková jména jako Martin Konvička, Aleš Husák, Vlastimil Harapes nebo Oto Zaremba. Lze z toho usuzovat, že lidé stále volí do politiky především politické představitele, a ne celebrity?

Ti disciplinovaní voliči, kteří pravidelně docházejí k senátním volbám především volí osobnosti, které mají již nějakou životní zkušenost s politikou v místě, či jsou spojeni s veřejným angažmá ve své domovské lokalitě. Nemají příliš v oblibě kandidáty „šel jsem náhodou kolem a toto jsem ještě nedělal".