ROZHOVOR | Výsledek voleb: TOP 09 je v krizi, Okamura překvapil, hodnotí politolog

Vyjdete-li z předvolebních průzkumů, je některý z výsledků, ať už senátních nebo krajských voleb, něčím překvapivý?

Překvapivý a podle průzkumů předvolebních preferencí neodhadnutelný je průnik Tomia Okamury, respektive koalice SPD a SPO do zastupitelstev velké většiny krajů. Jakoby se potvrzovala teze, že někteří voliči krajní pravice se stydí a ke své volbě se v průzkumu nepřiznají. Ale pokud se na to podíváme z hlediska dlouhodobých trendů voličské podpory a vezmeme v úvahu nízkou účast, jsme v podstatě na stejných preferencích, které by ke vstupu do Poslanecké sněmovny nestačily. Proto ani tento úspěch nemusí automaticky znamenat, že Okamura zaboduje ziskem mandátů ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Úspěch zaznamenali lidovci ve Zlínském kraji a Starostové v Libereckém kraji. Čím si vysvětlujete, že zde nedominovalo hnutí ANO ani ČSSD?

V případě Starostů v Libereckém kraji se jedná o pokračování trendu z krajských voleb 2012 a komunálních voleb a také o vysokou osobní reputaci hejtmana Půty. Ani ve Zlínském kraji vítězství lidovců zase tak překvapivé není. Lidovci skončili v roce 2012 na Zlínsku druzí a byli po čtyři roky v opozici., což je učinilo atraktivnější pro voliče, kteří nebyli spokojení s vládou levicové koalice. A pak je to fenomén Jiřího Čunka, který se po roce 2009 koncentroval na lokální vsetínskou a krajskou politiku a zjevně se to vyplatilo.

Pomineme-li, že v senátních volbách vede hnutí ANO, tak ČSSD a KDU-ČSL se mohou pochlubit shodným výsledkem. Lze z toho usuzovat, že ČSSD lidovci šlapou na paty?

Takto to automaticky interpretovat nelze, senátní volby jsou specifické jak svým významem, tak svým volebním systémem. Podíváme-li se, kde se lidovečtí kandidáti dostali do druhého kola, jedná se o regiony, kde je KDU-ČSL tradičně relativně silná. Na Praze 10 a 11 pak KDU-ČSL figuruje v poměrně bizarních koalicích a kandidují za ni nestraníci. Pro zhodnocení skutečného potenciálu lidovců je směrodatnější celostátní podíl odevzdaných hlasů v krajských volbách.

Velkého úspěchu se nedočkaly menší strany, ani různé specializované, např. protiimigrační. Znamená to, že Češi těmto hnutím a stranám nevěří?

Okamura úspěchu dosáhl. Sice jej hned „zazdil" svými podmínkami pro vstup do krajských koalic, ale vzhledem k tomu, jak fragmentované některá krajská zastupitelstva po volbách jsou, můžeme očekávat napjaté čtyři roky plné změn a pak se může i z SPD stát přijatelný kandidát a na zákaz stavby mešit se prostě pozapomene. U jiných stran krajní pravice se dostavil očekávaný propad voličské přízně. Pouče ní z toho je, že existuje skupina voličů, pro něž jsou krajně pravicové názory alespoň částečně atraktivní, což by měly strany demokratické pravice a pravého středu vzít v úvahu při vymýšlení strategií pro parlamentní volby. Na druhou stranu ale česká krajní pravice představuje ve srovnání s Maďarskem nebo Slovenskem jednoznačně menší nebezpečí.

Bohuslav Sobotka i Andrej Babiš svorně tvrdí, že výsledky neovlivní fungování vlády. Lze se na to spolehnout?

Vláda bude vládnout dále a velmi pravděpodobně dovládne až do voleb. Ale budou se měnit vztahy mezi ANO a sociálními demokraty v tom smyslu, že na sebe budou útočit více a ostřeji a dá se předpokládat, že se toto vzájemné napadání bude s blížícími se volbami stupňovat. Ani pro jednu ze stran a ani osobně pro Babiše či Sobotku není úplné vystoupení z vlády atraktivní strategií. Jednalo by se naopak o velmi riskantní podnik s velmi nejistým ziskem.

Podle informací České televize ztratila TOP 09 42 procent voličů z roku 2013. Čím si to vysvětlujete?

Ač to podle mediální přítomnosti tak nevypadá, TOP09 je v krizi. Krizi personální, krizi tematické a programové a také se od ní zcela evidentně odpoutávají Starostové a nezávislí (STAN), což stranu dále oslabuje. Pokud je někdo skutečným poraženým krajských voleb v tom smyslu, že se jedná o parlamentní stranu, které reálně hrozí ztráta parlamentní relevance po volbách 2017, je to právě TOP09. Situace je vážná a vysvětlení, že ke krajským volbám nepřišli mladí voliči, je pouze velmi parciální a nedostatečné.

Podle sociologa Daniela Prokopa z Medianu jen od ČSSD odešla k ANO zhruba desetina až 15 procent voličů, opačným směrem ale nikdo nezamířil. Čím je pro dřívější voliče ANO přitažlivé?

ANO z různých důvodů pro řadu voličů představuje kombinaci kouzla úspěšné vládní strany a zároveň (a to se zatím nikomu jinému v Česku nepodařilo) Babiš ani po třech letech vládnutí neztrácí apel antipolitického politika, který přitahuje zklamané voliče tradičních stran. Připočteme-li k tomu dobrá makro i mikroekonomická čísla, těžko se lze divit, že pro mainstreamového voliče představuje ANO atraktivní volbu. Strany jako ČSSD či ODS mají samozřejmě šanci dostat část takových voličů zpět, ale budou muset velmi dobře připravit strategii volební kampaně 2017 s vědomím, že všechny okolnosti hrají do ruky jejich konkurentovi ANO.

Ke krajským i senátním volbám přišlo zhruba 34 procent voličů, tedy méně než k posledním volbám. Proč je o tyto volby stále menší zájem?

Volební účast pro krajské volby pod 40 % je typická. Tuto hranici ostatně překonala účast jen jednou v roce 2008 a v roce 2004 byla dokonce menší, než 30 %. Vidíme tedy, že letošní volební účast nijak nevybočuje z dlouhodobých trendů. Jsou to volby tzv. druhého řádu, které jsou voliči vnímány jako méně významné a méně atraktivní. Krajská témata táhnou méně a v kombinaci s poměrně stabilní vládou, v níž ANO mediálně „zastane" i roli opozice není ani moc proti komu protestně hlasovat.

Politolog Tomáš Lebeda pro ČT uvedl, že před 25 lety byli mladí lidé motorem změn ve společnosti, dnes jsou apatičtí a k volbám nechodí. Proč se tak děje?

Opět platí, a je to celoevropský trend, že mladí lidé mají nižší volební účast i většinu jiných forem politické participace, než střední a starší generace. V České republice je zájem mladých o politiku a to jak v aktivní tak v pasivní formě ovšem dosti pod evropským průměrem. Je to samozřejmě odraz celkové politické kultury, v níž převažuje nedůvěra k politikům a nechuť se politiky účastnit. Prestiž politiky jako svého druhu profesní dráhy je mimořádně nízká. Samozřejmě, že za to mohou především politici sami svým chováním, svými skandály, svou neochotou či neschopností vysvětlovat voličům své kroky. Ale mohou si za to i občané, protože svým nezájmem o politiku, respektive zájmem, který se vybíjí anonymními jedovatými poznámkami v diskusních fórech ve virtuálním prostoru, nedávají mnoho šancí, aby do politiky vstupovalo více kvalitních lidí.