Našich politiků jsme se zeptali, koho by volili za prezidenta USA. A padala i hodně ošklivá slova

Šéf lidovců Pavel Bělobrádek má jasno, hlas by nedal Hillary Clintononé ani Donaldu Trumpovi. Na otázku, koho by volil, nám odpověděl: „Ronald Reagan."

„Volil bych Clintonovou, ale nebyla by to volba z přesvědčení, ale nutnost. Je podle mě předvídatelnější," říká europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský.

„Jsem rád, že se mě ty volby opravdu netýkají. Z těch dvou bych vybírat nechtěl. Clintonovou ale opravu NE!" napsal v SMS zprávě pro EuroZprávy.cz nezařazený poslanec a člen hnutí Řád národa Karel Fiedler.

„Já i naše hnutí Svoboda a přímá demokracie podporujeme Donalda Trumpa," řekl nám předseda SPD Tomio Okamura.

„Bohužel nejsem občanem USA," posteskl si v textové zprávě pro EuroZprávy.cz senátor ODS Jaroslav Kubera.

„Hlasoval bych nohama. Zdržel bych se," řekl nám poslanec ČSSD Stanistav Huml. Stejně to vidí i bývalý senátor Zdeněk Škromach, který by dal přednost někomu třetímu a tak by ani nešel volit.

„Donald Trump je jistá naděje změny. Jinak oba kandidáti jsou nejslabší, co si volby v USA pamatuji," přiznává jejich spolustraník Jaroslav Foldyna.

„Samozřejmě bych dal hlas Donaldu Trumpovi. A modlím se, aby se Amerika opět stala velkou a nebyla v rukou šílené ženy, takže bez diskuze držím palce Trumpovi," uvedl pro EuroZprávy.cz poslanec sociální demokracie Vítězslav Jandák.

„Hillary Clintonová má velké zkušenosti, ale její působení jako ministryně zahraničí bylo provázeno spoustou fatálních chyb. A jako prezidentka by dělala ještě nebezpečnější kroky. Tedy – Donald Trump," řekl nám Marek Černoch z Úsvitu.

„V žádném případě bych hlas nedal Donaldu Trumpovi, který se nelíbí ani mnohým republikánům, kteří ho nominovali. Sebestředný šovinista s chaotickými představami o geopolitice. Jeho představy, jak nastartovat americkou ekonomiku izolacionismem mám za nedomyšlené. Pokud se ho snaží prodávat jako mírotvůrce, jde o iluzi. Mluvčí extremizovaných amerických středních vrstev v Bílém domě je pro mě problém. Demokraté jsou mi programově bližší, ale Clintonová není člověk potřebné změny a mám problém aplikovat na ni princip menšího zla – americkým voličům tohle dilema nezávidím. Jít k volbám a volit vyžaduje asi víc sebezapření než jindy, Rozhodně výsledek neovlivní svět nijak zvlášť pozitivně, odrazí to složitou situaci, do které se USA dostávají," uvedl pro náš server Jiří Dolejš (KSČM).

„Dnes je velké volební úterý v USA, jehož výsledky ovlivní životy nejen Američanů, ale budou mít zásadní význam i pro nás. Přestože mi Hillary není na první pohled sympatická, reprezentuje program, který bych volil. Líbí se mi důraz na podporu střední třídy a heslo společně jsme silnější. Už jinde jsem řekl, že skuteční lídři, kterým jde o prosperitu jejich země a nikoli o prospěch úzké skupiny, musí spojovat. Štvaní lidí proti sobě byla vždy cesta do pekel. Přeji Američanům, aby se rozhodli dobře," uvedl na sociálních sítích jeden z prezidentských kandidátů Marek Hilšer.

„Kdybych byla já Američanka, byla bych oběma nabízenými možnostmi tak otrávená, že bych možná k volbám vůbec nešla. Těžko říct, co je horší. Jsem ráda, že se mezi nimi nemusím rozhodovat. Víte, Trump bývá často označován za jakéhosi „libertariána" – tedy za pravicového a současně svobodomyslného politika. Jenomže to je hluboké nedorozumění, k tomu má velmi daleko! Jeho program není v pravém slova smyslu programem, je to snůška oportunistických roztříštěných nápadů, které jsou sice celkem pravicové, ale současně ohromně proregulační. Tahle kombinace je pro mě sice možná o něco málo přijatelnější než clintonovská kombinace levice & regulace, ale stejně ji nesu velmi těžce," uvedla pro EuroZprávy.cz ekonomka Markéta Šichařová.

„Volila bych Bernieho Sanderse, který ve své neobvykle úspěšné kampani oslovil především mladý elektorát. Ale protože byl Demokratickou stranou řekněme, „zneutralizován", zůstává výběr mezi dvěma rekordně nepopulárními kandidáty. Je skutečně pozoruhodné, jaké dva kandidáty vygeneroval americký, nesmírně volebně komplikovaný systém, dominantně spočívající na penězích. Ukazuje to na jasnou štěpnou linii, kterou vidíme do určité míry i v jiných vyspělých zemích – mezi establishmentem a anti-establishmentem. A výběr závisí na tom, jestli si myslíte, že je možné pokračovat dál stylem „business as usual", nebo jestli už ze zoufalství raději zvolíte to kladivo, které má šanci ten establishment rozmlátit na kusy. Já patřím k těm, kteří se domnívají, že opravit ten současný systém už nelze," řekla naší redakci ekonomka Ilona Švihlíková.