ROZHOVOR | Půjde Česko proti Evropě? Politolog má obavy z budoucnosti

Podle premiéra Bohuslava Sobotky by případná povolební koalice s KSČM nebyla problém. Proč se rozhodl k něčemu, na co dlouhých 22 let neměl nikdo odvahu?

Je potřeba si uvědomit, že Bohuslav Sobotka se ještě nerozhodnul, je to deklarace, která je součástí předvolební kampaně, přičemž zůstává otázka, zda bude vůbec ČSSD po volbách v postavení, aby rozhodovala o složení koalice. Navíc to není úplně tak, že by nikdo v minulosti o koalici v minulosti neuvažoval nebo nemluvil, vzpomeňme Miroslava Kalouska ještě coby lidoveckého politika po volbách 2006, který navrhoval vytvoření vlády ČSSD tolerované KSČM.

Nelze brát Sobotkova slova jako snahu o zastavení ministra financí Andreje Babiše, aby po volbách jeho hnutí ANO nebylo v koalici? Tedy snahu o to najít co nejvíce partnerů, kteří půjdou proti Babišovi?

Úvaha o spolupráci s komunisty rozhodně nemůže sloužit jako základ nějaké širší koalice proti Babišovi. Spíše je za tím snaha odpoutat ČSSD od vnímání jako strany, která je s ANO v koaliční vládě. Představit voličům perspektivu, že by to mohlo být jinak a že by Sobotka překročením Rubikonu Bohumínského usnesení mohl nabídnout voličům koncept čistě levicové vlády. Odpovídá to ostatně obratu doleva, které sociální demokracie provádí v oblasti ekonomických a sociálních politik. Sobotka je zřejmě přesvědčen, že tento levicový profil strany může otevřeností vůči komunistům posílit a přesvědčit tak důsledně levicově orientované voliče, že ČSSD je pro ně zajímavou stranou.

Lidovci obratem koalici s komunisty odmítli. Lze to brát tak, že by Sobotka získal jednoho potenciálního partnera, ale o jiného by přišel?

Pokud by koalice ČSSD a KSČM neměla velmi solidní podporu ve sněmovně, velmi těžko by hledala nějakého partnera. Tradiční pravicové strany by neměly jediný důvod takovou vládu podporovat. KDU-ČSL je sice poměrně pružná ve svých postojích k formování koalic, ale minimálně v této fázi námluv se Starosty do spolupráce s KSČM nemá žádný důvod jít a naopak může získat drobné politické body, když takovou představu jednoznačně odmítne. ČSSD by nemohla věrohodně spolupracovat ani s Okamurou, pokud by se do sněmovny dostal. Paradoxně jediná možná trajektorie spolupráce těchto stran by vedla směrem k ANO, které je pragmatické a mohlo by spolupracovat v podstatě s kýmkoliv. Ale to skutečně spekulujeme, protože dlouhodobé rozložení voličské podpory prostě ČSSD neumožňuje, aby hrála roli strany, která bude po volbách formovat vládu. V současné ekonomické situaci není ani razantní obrat doleva zárukou stoupajících preferencí.

Jak se můžeme dnes dívat na bohumínské usnesení? Opravdu je přežité a veřejnosti na něm nezáleží?

Na to jsou dvě odpovědi. Z hlediska významu pro většinu veřejnosti je již bohumínské usnesení skutečně poněkud „vyhaslé“. Antikomunismus již nemá onen mobilizační potenciál, který měl v první dekádě demokratické transformace. To nicméně neznamená, že by důvodem byla nějaká transformace komunistické strany, že by komunisté nějak podstatně změnili svůj program a cíle. K ničemu takovému nedošlo, a když budeme pozorně sledovat projevy některých komunistických politiků i materiály, které strana publikuje, zjistíme velmi rychle, že jejich představy nejsou nutně vázány na demokracii. KSČM ale již není vnímaná veřejností jako významné nebezpečí.

Dokážete si představit koalici s komunisty? Jak by reálně vypadala?

To je představa poněkud divoká. Zejména v oblasti zahraniční politiky si spolupráci moc představit nedovedu. V tomto směru působí Sobotkovo vyjádření vlastně dost alibisticky. Když tvrdí, že podmínkou takové koalice by musel být souhlas KSČM s proevropskou politikou, je si jistě dobře vědom, že by to bylo pro komunisty velmi komplikované akceptovat. O NATO a našich závazcích nemluvě. Ale český volič volí především s ohledem na ekonomické a sociální politiky stran a v tomto ohledu by koalice sociálních demokratů a komunistů šla hodně doleva například v otázce progresivního zdanění a zvýšení korporátních daní a zjevně by byla schopna dosáhnout konsensu.

V řadě krajů koalice ČSSD s KSČM probíhala nebo probíhá a takovou bouři nikdy nevyvolala. V čem je tato představa na vládní úrovni horší?

Horší je v tom, že komunisté v celostátní vládě by získali možnost ovlivňovat nastavení českého politického systému či zahraniční politiku. A tady vnímám KSČM jako skutečně nebezpečnou stranu. V současném kontextu je představa nějaké další bolševické revoluce nesmyslná, ale například představa komunistů ve vládě poškozujících již tak pošramocené renomé Česka v EU a NATO zcela reálná.

Prezident Miloš Zeman by podle svých slov s KSČM v koalici neměl problém. Dala se tato reakce očekávat, nebo je překvapivá?

Dalo se to očekávat, vzpomeňme na jeho postoj před volbami 2013, kdy mluvil o konceptu menšinové vlády ČSSD tolerované komunisty. Ale zároveň si také musíme uvědomit, že Zemanovi nezáleží ani na dobrém volebním výsledku ČSSD a ani na dobré povolební pozici této strany.

Děkujeme za rozhovor.