ROZHOVOR | Postaví se Zemanovi "těžká váha"? Názory politologa Jana Kubáčka

Miloš Zeman svým příznivcům nedávno sdělil, že bude opětovně kandidovat na prezidenta. Zřejmě to není žádným překvapením?

Je pravda, že to bylo velmi reálné. Počítám, že v posledních týdnech si Miloš Zeman probíral různé taktiky, strategie a situace, které mohou nastat, protože je tam několik neznámých. Jednak, jestli se neobjeví nějaká "těžká váha", vyzyvatel, který by dokázal Miloši Zemanovi odloupnout část jeho podporovatelů a některá témata a přitom ztělesňoval důstojnější reprezentaci a vystupování v prezidentském úřadu.

Samozřejmě s tím taky úzce souvisela, ale to je jen odhad, situace druhého kola. Protože to je pro Miloše Zemana ten nejrizikovější moment celé kampaně. Pokud by se objevil výrazný protikandidát, samozřejmě bude pro mnohé voliče velmi atraktivní už jen proto, že Miloš Zeman je pro voliče "známá firma". Je to politik s dvacetiletou politickou zkušeností, takže je tak trochu okoukaný, ale ten kdo by byl vyzyvatelem by byl pro mnohé voliče atraktivní už jen proto, že by byl nováčkem, že by se veřejnosti teprve představoval.

Třetí největší rizikovost, kterou Miloš Zeman určitě promýšlí, je fenomén Andreje Babiše. Jednak, jestli hnutí ANO nominuje nějakého kandidáta na prezidenta a jestli mu poskytne zásadní podporu, ale stále je ve hře varianta, že by si mohl Andrej Babiš vyhodnotit, pokud by nedopadla premiérská nominace, že by mohl kandidovat sám osobně. A to by byla pro Miloše Zemana nepříjemná zpráva a musel by velmi významně změnit svou strategii. Čili sice obhajuje a bude mít výhodu, že bude vystupovat z pozice prezidenta republiky a to s čím bude vystupovat bude součást kampaně, ale ta situace je složitá, protože se může objevit silný vyzyvatel, který jen tím, že bude neokoukaný, bude pro voliče přitažlivý. To druhé kolo může být pro Miloše Zemana velmi náročné.

Poslední průzkumy veřejného mínění ukazují, že prezident má zhruba padesátiprocentní podporu veřejnosti. Znamená to, že jeho vyzyvatel musí získat tu druhou padesátiprocentní podporu?

Musel by především odlomit část váhavých podporovatelů a sympatizantů Miloše Zemana a potřeboval by si primárně vytvořit své pevné zázemí u své voličské skupiny, která by loajálně dorazila do volebních místností. V tu chvíli by to byl úspěšný příběh a komplikace pro Miloše Zemana. Částečně tedy musí býti alternativou, odlišným protikandidátem, ale částečně musí býti takovým Milošem Zemanem, musí mít část jeho témat, vystupovat srozumitelně, zapamatovatelně, musí umět vybudit a musí přebrat část charismatu Miloše Zemana. Je to velice složitá strategie, ale hratelná.

Takže lze říct, že by vyzyvatel měl vzít to nejlepší z Miloše Zemana, to, čím si veřejnost dokázal získat, a k tomu přidat opak toho, čím veřejnost pobuřuje?

Přesně tak. V podstatě být tak trochu kombinací českého Winstona Churchilla, to znamená politika razantního, pevného, který nemění příliš názory a stojí si za svým, ale musel by garantovat, že to bude podávat ve velkorysejším a důstojnějším balení s vystupováním na úrovni. V podstatě takový soft Miloš Zeman s důstojným vystupováním a kultivovaným politickým řemeslem.

Jak se mění pozice pro ostatní kandidáty? Někteří avizovali, že své rozhodnutí oznámí na základě rozhodnutí Miloše Zemana, proto máme zatím oznámených jen několik jmen. Lze předpokládat, že jejich počet už se nebude rapidně zvyšovat?

Myslím si, že v nejbližší době se bude ladit taktika, jestli se objeví ještě jedno dvě zvučná jména s cílem soustředit antizemanovské proudy ve veřejnosti. Vyzyvatelé Miloše Zemana si uvědomují, že nejhorší variantou je tříštit síly, takže očekávám, že se možná ještě nová jména objeví, ale už se začne ladit program, v čem to bude antizemanovské. V čem to bude vycházet z programu a pojetí světa a politiky Miloše Zemana, a jak ta kampaň bude kontaktní. Protože musí mít určitou symboliku, opepřenou ještě tím, že nás čeká situace naprosto netušená, a to je výročí století republiky, což dodá určitou symboliku a patos.

Musíme zohlednit i to, že prezidentská kampaň bude velmi dynamická a krátká, protože bude po většinu času přebitá sněmovním kláním a útokem na premiérský úřad. Takže pak to bude rychlý rozstřel, ale kandidát, který se bude chtít postavit Miloše Zemanovi, bude muset tu kampaň dělat velice podobně. Být v terénu, v krajích, a do toho zajímavě a vkusně vystupovat se svým programem, aby o něm bylo slyšet, a mělo to dynamiku.

Zmiňujete zvučná jména, ale ze známých kandidátů tam zatím není skoro nikdo, kdo by byl v očích veřejnosti známější. Z tria Marek Hilšer, Igor Sládek a Michal Horáček je zřejmě nejznámější právě pan Horáček, pokud se ale oprostíme od předvolebních kampaní, stačí tato jména na to, aby mohla konkurovat prezidentu Zemanovi?

Jsem přesvědčen, že tam ta "těžká váha", kandidát, který dokáže zaujmout, zatím není. Michal Horáček přesně ukazuje, jaký je problém, když se objeví kandidát příliš brzy, když vede a nevede kampaň, když tomu chybí srozumitelné poselství a ta kampaň začne sama stagnovat. A to se bohužel stává Michalu Horáčkovi. Když bychom jen my dva společně přemýšleli, co je jeho mise, proč kandiduje, v čem by byl odlišný, co jsou jeho témata, tak se o tom těžko přemýšlí, protože to nemá poselství, srozumitelný vzkaz.

U ostatních kandidátů mám dojem, že do toho jdou jen s vidinou relativně laciné reklamy, příležitostí být viděn, že se mají šanci dostat do veřejných debat a dát o sobě vědět a pokusit se přetavit ve veřejnou známost nějaký společenský projekt. Být viděn, změřit si úspěch, a podle toho se rozhodnut. Zatím ale nemám dojem, že by šlo o skutečné vyzyvatele Miloše Zemana, spíše mám pocit, že jde o kandidáty do počtu.

Pro prezidenta Zemana, stejně jako pro ostatní kandidáty, platí, že budou muset sesbírat 50 tisíc podpisů veřejnosti. Předpokládám, že právě u Zemana to nebude velký problém.

Rozhodně ne. Tam si naopak myslím, že svým způsobem vítězí, že je to pro něj výhodné, nebude totiž nutně muset jít do billboardů a masivní kampaně, jeho jméno dostatečně známé a lidem není lhostejný. Pro něj bude nejdůležitější vymyslet důvod, proč by měl být dál prezidentem, a co chce této zemi nabídnout v dalších pěti letech, a jestli na to má dostatek energie a zdraví. Pro všechny zbývající protikandidáty bude velmi důležité a náročné dát dohromady podpisy, finance pro kampaň, vymyslet logistiku, vytvořit funkční tým, který bude podporou a hybnou silou kandidáta v regionech. Toto ale Miloš Zeman umí do značné míry strnout sám na sebe a tu logistiku už má, jak z prezidentské kampaně, tak z několika kampaní Zemanovců. Je to mašinérie ozkoušená, Miloš Zeman ale bude muset bojovat sám se sebou. Největším nepřítelem Miloše Zemana je Miloš Zeman, zdraví a Andrej Babiš.

Prezident Zeman sám uvedl, že nepovede větší kampaň a že za sebe spíše nechá hovořit své činy. Je to podle Vás výhoda, která na veřejnost zapůsobí, nebo se vystavuje riziku, že protikandidáti přijdou s něčím, čím by ho dokázali porazit?

Očekávám, že Miloš Zeman bude muset tuto svou vizi do značné míry revidovat. Protože v postoji vyčkávajícího by tu kampaň systematicky dělat nedokázal. Jenom z pozice prezidenta republiky se automaticky taky nedostane do médií, čili bude muset zainvestovat do vystoupení, promyšlených poselství, nedokáži ale posoudit, jestli bude dělat například billboardovou prezentaci v menším počtu kusů, jestli ji budou dělat jeho podporovatelé, čímž Miloš Zeman dá argument svému přesvědčení, že to nedělá on, ale jeho sympatizanti. Bezesporu si ale nebude moci dovolit luxus v podobě vyhýbání se televizním debatám a diskuzí s občany, protože když to budou dělat všichni ostatní, tak nemůže chybět. V tu chvíli by to vypadalo, že nemá co říct, nebo že nestojí o veřejný zájem. Politickou komunikaci bude muset využívat po celou dobu svého prezidentského finiše.

Co podle Vás vede prezidenta Zemana k obhájení funkce hlavy státu? Objevují se názory, že se snaží především dokázat, že může vyhrát i podruhé, ale že mu nejde až tak o ten post jako takový a že může třeba za rok dva odstoupit. Je tohle jedna z možných hybných sil?

Myslím si, že jsou tam dva hlavní argumenty. Politika je vášeň, je to svého druhu droga, závislost, a málokterý politik dokáže politiku zcela opustit. Miloš Zeman toho je důkazem, protože sice byl na Vysočině, ale do politiky neustále promlouval, a pro něj platí, že nechce politiku opustit a chce ovlivňovat dění okolo sebe. Některým znepříjemňovat politickou kariéru, některým ji naopak usnadňovat.

Poté je tu obrovská výzva, být prvním prezidentem, který zvládne úspěšně i druhou přímou volbu. Poprvé v historii této země, pokud mu to dopadne, v podstatě zakusí druhé prezidentství od voličstva optikou přímé volby, a dá mu to určitou samostatnost, volnost. Druhé prezidentství je spojeno s nezávislou prezidentskou politikou, protože už si nepotřebuje vytvářet pevné voličské skupiny. Ta další možnost volby už tu totiž není. Čili možná Miloše Zemana i vedle toho, že zůstane v politice a že se pokusí opětovnou výhrou dokázat, že tu váhu má, láká i ta mise, že bude moci řadu věcí dělat absolutně svobodně, nezávisle na vnějším okolí.

V tuto chvíli se na základě veřejných průzkumů zdá, že situace za rok bude vypadat tak, že prezidentem bude Miloš Zeman a premiérem Andrej Babiš. Je to čistá spekulace, přesto - jaká je to vize pro Českou republiku? 

Pokud by hypoteticky došlo k situaci, že na tom kočáru jménem Česká republika budou sedět tito dva výrazní politici, alfa samci české politiky, tak nás čeká dynamické a poměrně konfliktní soužití. Teď se často mluví o tom, že si Zeman a Babiš vyhovují a potřebují se, moc si ale nepřipouští, že je to koexistence nutnosti proti Bohuslavu Sobotkovi a jiným.

Pokud ale bude Babiš premiérem, tak příliš nestojí o to, aby měl dominantního prezidenta v zádech, který mu řadu věcí komplikuje. Prezident republiky je nadán negativní pravomocí, možností některé věci stopovat, blokovat, kontrolovat je, a to je pro energického premiéra vždy komplikace. Ostatně tak jsme to zažili v soužití Jiřího Paroubka a Václava Klause, Václava Klause a Václava Havla, a tady se může situace opakovat. Je možné, že se spojenci stanou konfliktními, vzájemně soupeřícími politiky, kdy se budou oba pokoušet mít kontrolu nad situací a budou vzájemně měřit své síly. Očekávám proto v některých věcech pragmatické soužití a respekt, v některých věcech ale i spory o to, kdo je důležitější, jestli Miloš Zeman nebo Andrej Babiš.