ROZHOVOR | Vzdorujme diktátu lži: Jak se nedat oblbovat před volbami? Máme možnost vytáhnout se nad Američany

Stále častěji se hovoří o tom, že žijeme v „postfaktické době“. Co si pod tímto termínem představit?Současný mediální prostor je prošpikovaný nepravdou. Lháři jsou mezi politiky ve vysokých politických funkcích, lež je rozeseta po internetu a bulvárních plátcích. Narůstají případy, že politické volby jsou překvapivě rozhodnuty vlivem lživých emocionálních kampaní, kterým podlehli neinformovaní či politikou otrávení voliči.  

Nesouhlasím ale s tím, když se naše éra označuje jako doba postpravdivá či postfaktická. Je to mediální tah, který se snaží lež „normalizovat“. Jako by život v pravdě byl politiky a bulvárem zrušen? Nejde jen o lež a pravdu samy o sobě. Lež je nástroj, je vždy provázena dalším zlem – násilím či chamtivostí.

Nesmíme si rozpínavost lži nechat líbit a musíme se chovat slušně a poctivě k sobě navzájem (to je totiž základ demokracie), musíme volit slušné politiky, kteří lžou co nejméně a podporovat (finančně či klikáním) solidní a spolehlivá média.

Jak ale taková solidní a spolehlivá média hledat. Máte jako psycholožka nějaké jednoduché rady, jak se nenechat „oblbovat“ politiky či některými médii?Na to by neměla být nutná akademická psychologie - trocha paměti, zdravý rozum, nebýt líný a obracet se k osvědčeným informačním zdrojům a osobnostem, to by mělo většinou stačit.

Jsme národ houbařů – bylo by dobré, kdybychom si udělali sport i z toho, nenechat se obalamutit, nalézt si pro informace ta správná místa a tříbit svou mediální gramotnost.

Rozeznat „praváky“  od „satanů“ a „muchomůrek jízlivých“? Přesně a i slibně vypadající houbu nakrojit či ochutnat, pro jistotu. Existují pořád ještě dobré noviny a novináři, solidní rozhlasové stanice – zkusil jste třeba rádio Plus? Není problém si najít hlasy moudrých…  

Jde hlavně o to nebýt líný a zajímat se. To by mělo patřit k samozřejmé roli občana. V moderní době je občanskou povinností se o politickém dění doma i v zahraničí informovat. Jinak bychom ani neměli mít právo volit.

Už dokonce vznikají instituce pro boj s „dezinformacemi“ a pro ověřování faktů, jednu takovou máme i v Česku. Je toto správná cesta, jak z postfaktické doby ven? Vždyť přeci mohu namítnout, proč by právě vnitro mělo mít „pravdu“. Připomíná mi to začarovaný kruh...Ověřování faktů, fact-checking dělají každé solidní noviny. V předvolební době bývají výroky kandidátů prověřovány různými „pravdometry“. Vzhledem k tomu, že byly zjištěny systematické, zejména internetové pokusy o řízené dezinformační kampaně, myslím, že je správné, že i u nás je snaha toto nebezpečí minimalizovat. 

Máte pravdu, je to začarovaný kruh: míra pravdivosti bude záviset na demokratičnosti našich institucí. A na mediální gramotnosti našich lidí. Mám radost, že tento předmět nachází své místo i na školách.

Není síla dezinformací tak trochu přeceňovaná? Nebo mají opravdu takovou moc, aby obrátily společnost naruby a zásadně změnily například výsledky voleb?Byli jsme svědky ovlivněných šokujících výsledků při hlasování o brexitu a při vítězství Donalda Trumpa, kdy masy lidí náhle volily proti svým vlastním zájmům. Viděli jsme ale také, že v březnových volbách se občané v Nizozemsku i Německu zachovali poměrně rozvážně. Každé volby jsou zároveň testem inteligence i charakteru obyvatel.

Prezident Miloš Zeman bude opět obhajovat mandát a dávají se mu velké šance na vítězství. Mají Češi sílu na to, aby na Hrad zvolili „slušnost“ a opravdového státníka? Slovákům se to v případě Andreje Kisky povedlo. Ano, to bude právě zkouška naší inteligence a charakteru. Jako rozcvičku se zkuste podívat na tuto stránku. Máme možnost inspirovat se Slovenskem a zase jednou se vytáhnout nad Američany a mít velice vzdělaného, slušného, až noblesního prezidenta, kterému by slušelo i heslo prezidentské vlajky „Pravda vítězí“.

Bylo by to hezké pokračování světlých kapitol našich národních dějin a určité úcty k pravdě, která se v našich dějinách opakovaně objevuje. Mimochodem, Karel Čapek napsal Modlitbu za pravdu. Je stejně aktuální dnes jako v předmnichovských dnech, kdy ji napsal.

Martina Klicperová-Baker se systematicky věnuje výzkumu demokracie a demokratičnosti, mj. v rámci grantového úkolu GAČR #15-11062S a v rámci projektu AVČR Strategie AV21.

Děkujeme za rozhovor.