Hordy odkudsi a nezvané nájezdníky tu nechceme, vláda by to měla říct, tvrdí advokátka

Česká republika patří podle Světového mírového indexu (GPI) k nejmírumilovnějším zemím světa, je šestá mezi 163 hodnocenými státy. V Evropě jsou na tom nejhůř Rusko a Ukrajina. Podle advokátky Jany Zwyrtek Hamplové, která se věnuje rozvoji veřejné správy, k tomu může přispívat zejména naše bezvýznamnost.

Čeští politici jsou podle advokátky nadaní tím, že doma volí cestu velkých slov, ale v Bruselu už jen poslušně „prdelkují“ a tím se tak liší od vlád polských a maďarských. Doba je přitom podle Hamplové zlá. „Evropu nám zaplavují hordy a jednotlivci, o kterých nic nevíme, a kteří si sem tam něco odpálí. A odpalují i ve světě, v blízkosti významných ambasád. Mrtví, zranění, spoušť… Česko je toho zatím uchráněno. Ne však proto, že by bylo tak diplomaticky zdatné a tvrdě nekompromisní v postoji k nezvaným nájezdníkům,“ píše na blogu serveru Aktuálně.cz.

Advokátka se domnívá, že jsme pro běžence zemí zcela bezvýznamnou, což považuje za výhodu. Příchozí vnímá jako „bandy odkudsi“ a „nikdy nedomestikované jinověrce“. Naši bezvýznamnost bychom tak prý měli podporovat a přijímat s úlevou, je dobře, že Evropu a svět „absolutně nezajímáme“. 

„Nejsme velmoc, nemáme ani Trumpa, ani Merkelovou, nejsme rozloženi pod Eiffelovkou, a naše problémy typu jakýchkoli hnízd a bytů za poslanecké náhrady jsou všem ukradené. Jsou to prostě české šarvátky, které duní tady, ale pár metrů za hranicemi by někdo jen pokrčil rameny,“ píše.

Znovu opakuje, abychom za to byli vděční. Česká republika by prý neměla být pupkem světa. „Evropa s námi počítá, protože se to sluší, a protože je to evropská móda, hrát si na rovné. Nejsme rovní. Ti velcí to ví, a malí se tváří, že to neví,“ myslí si. Vyzývá, abychom po vzoru Polska a Maďarska Evropě řekli, že „ty hordy“ nechceme, ale že ani oni nechtějí nás.

„Važme si klidu a relativního bezpečí, které to s sebou nese. Řešme si svoje, nepřeceňujme to, nepodceňujme to, zkrátka chtějme takové politiky, kteří nám uhájí náš klid tímto druhem bezvýznamnosti ve vlastních hranicích,“ uzavírá Hamplová.