Zákaz dávat děti do ústavů se psát nezačne, vláda plán smetla ze stolu

Informovala o tom na svém webu. Výhrady k navrhovanému plánu měla některá ministerstva i většina krajů. Česko ale kvůli velkému počtu dětí v ústavech a roztříštěnosti péče mezi resorty práce, školství a zdravotnictví terčem kritiky Výboru OSN pro práva dítěte i dalších organizací.

Navrhované změny mají také řadu odpůrců. Patří k nim i někteří poslanci sociálního výboru. Podle nich dítě potřebuje hlavně odbornou péči, kterou zajistí kvalitní ústav. Ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD) už dřív řekla, že v Česku se bere víc ohled na zájmy zaměstnanců ústavních zařízení než na zájem dětí. Kojenecké ústavy dokázal zrušil zatím jen Zlínský kraj, a to loni od září. Pro děti do tří let zajišťuje pěstouny.

Podle asociace Dítě a rodina je ČR poslední zemí v Evropě, kde je možné do ústavu dávat děti do tří let. Například sousední Slovensko to zakázalo už před lety. V Česku se zákazem počítala strategie péče, kterou v roce 2012 schválila tehdejší vláda. Podle tohoto dokumentu se děti do tří let neměly do ústavů posílat už od roku 2014, děti do sedmi let pak od roku 2016.

Také vládní rada pro lidská práva doporučovala kabinetu, aby zákaz dávat děti do ústavů a sjednocení péče přijala. Plán ministři od loňského prosince projednávali třikrát. Se záměry nakonec souhlasili. Uložili ministerstvu práce, aby navrhlo možné změny legislativy. Dnes navrženou cestu ale vláda neschválila.

Ministerstvo práce mluvilo o tom, že by měla nová právní úprava platit od roku 2021, změnit či zrušit se mělo 15 zákonů a vyhlášek. Od roku 2022 se neměly do dětských domovů posílat děti do jednoho roku, od roku 2023 děti do tří let a od roku 2025 pak děti do sedmi let. Pokud by nemohly zůstat ve vlastní rodině, měli se o ně postarat pěstouni či náhradní rodiče. Vzniknout měla skupina profesionálních pěstounů pro postižené, starší děti či víc sourozenců.

Péči mělo nově mít na starosti jen ministerstvo práce, část agendy mělo převzít od resortů školství a zdravotnictví. Dětské domovy pro děti od sedmi do 18 let měly patřit mezi sociální služby. Chlapci a děvčata v tísni by v nich mohli zůstat nejvýš tři roky, doba by se ale případně dala prodloužit. Rodiče by v určitých případech za stravu a péči platili, maximální cenu by stanovila vyhláška. Děti by chodily do spádové školy. Odměny pěstounů se měly v zákoně upravit jako určitý násobek průměrné mzdy, s jejím růstem by se tak pravidelně valorizovaly.

S převedením péče pod jeden resort a se zařazením dětských domovů mezi sociální služby by se změnilo financování. Peníze mělo získat ministerstvo práce, kraje by na domovy dostávaly dotace. Po útlumu ústavů by se prostředky daly také víc využít na podporu rodin, služby a na prevenci.