ROZHOVOR | Minulost je zkreslená, dnešní generace neposoudí, jak se žilo dřív, říká místopředseda komunistů

Petr Šimůnek se narodil 17. února 1965. Vyučil se elektromechanikem, v současné době je však prvním místopředsedou strany KSČM, jejímž členem je již od roku 1983. Za KSČM členem Zastupitelstva hlavního města Prahy. V současné době se věnuje kampani pro volby do Poslanecké sněmovny.

Jaká je vaše role v blížících se parlamentních volbách? Pracujete na kampani?

Na kampani se podílí každý z nás. Já mám sice na starost řízení stranické práce a ekonomiku, ale všechny věci souvisí s tou volební kampaní. Kdybychom měli jinou činnost, museli bychom ji pozastavit, abychom se mohli věnovat kampani.

Co budete dělat pro to, aby KSČM dostala ve volbách více hlasů?

Teď začít by bylo pozdě. Komunistická strana má jednu výhodu v podobě zastupitelů měst a obcí. Ti jsou určitým lakmusovým papírkem, jak po dobu čtyř let pracovali. Jsou to naši poslanci, jak jsou hodnoceni za svou práci v Poslanecké sněmovně. Teď jen našim spoluobčanům připomínáme, co jsme za čtyři roky dokázali, co jsme slibovali a co z toho je splněno. Samozřejmě představujeme i svůj sociální program a nabízíme alternativu našeho žití.

Je náročné zkombinovat kampaň a vaši pozici v Zastupitelstva hlavního města Prahy?

Zastupitel se své práci poctivě věnuje zhruba tři dny, když se to všechno sečte, pokud nejsem přímo u občanů a neřeším problémy Prahy. Samo vedení Prahy zrušilo zasedání Zastupitelstva po dobu kampaně a obnoví se až v listopadu.

Jak se podle vás liší pozice v Zastupitelstvu a Poslanecké sněmovny?

Pokud jste poslancem, přijímáte a vyjadřujete se k přijímaným zákonům. Tyto zákony navazují na práci v Evropském parlamentu, jsou to otázky bezpečnosti naší země, spolupráce a zahraničního obchodu. Když sedíte v Zastupitelstvu, řešíte otázky, které se týkají hlavního města Prahy a to, co s Prahou souvisí. Takže velké dopravní stavby, střední školy na území Prahy… Je to život hlavního města Prahy.

Jak byste zhodnotil předchozí vládu?

Ta se vlastně zhodnotila sama. Je to veleúspěšná vláda, která se rozpadla půl roku před volbami. Prolínají se tam nejrůznější kauzy. Šlo o velmi neupřímné, účelové partnerství. Sociální demokraté neměli odvahu vystoupit proti panu Babišovi dříve. A to jim zazlívám. Sociální demokracie vládne od roku 1990 s drobnými přestávkami a je schopná vládnout s kýmkoliv. Neumí žít v opozici. A to mi na nich vadí. Teoreticky se profiluje jako levicová strana, já ji však vnímám jako stranu ve středu politického spektra. Stačí se podívat na jednotlivé politiky, jak se chovají. KSČM nemá přirozeného partnera pro koalici, ale vždy vyhledává partnera, který v prohlášení má, že bude ctít volební programy svých partnerů.

Dokážete si představit spolupráci s ČSSD?

Jednoznačně. Už několikrát byla příležitost, aby byla vláda KSČM a ČSSD. Nejblíže jsme k tomu měli v roce 2013, rok po krajských volbách, kde Sociální demokracie jasně ukázala, zda spolupráci myslí vážně. A ukázala, že nemyslí. Koalici s KSČM sestavila jen v krajích, kde nebylo možné jinak. Tam, kde mohla, se spojila s KDÚ-ČSL a různými stranami nezávislých, čímž KSČM odstavila od rozhodování v krajích. I kdyby v těchto volbách ČSSD uspěla, pravděpodobně by se nechtěla opírat o podporu KSČM.

Sama sociální demokracie však prezentovala, že je již passé stranit se komunistické strany. Nerozmyslela by si to?

Máme dlouhodobé zkušenosti a pokud vás někdo dlouhodobě zklamává, může vás pak už jen překvapit. Pokud by měnili svůj názor, bylo by to překvapení. Ale zkušenosti napovídají, že ne.

Když se podíváte napříč spektrem, kdo by pro vás byl nejvhodnějším partnerem?

Pořád je to ta ČSSD, ale jen v té oblasti sociálního programu. Tedy zkvalitnit zdravotnictví, školství, zaměstnanost, odpovídající mzdu… Pak je tam ale druhá část, to je ta zahraničně-politická. ČSSD chce, aby Česká republika byla i nadále členem Severoatlantické aliance. Máme rozdílné pohledy na práci v Evropském parlamentu.

Když skončil blok Varšavské smlouvy, někteří politici hovořili o tom, že zanikne i Severoatlantická aliance, protože už není potřeba. Mírové otázky by měla řešit Organizace spojených národů. OSN má svoje vojáky, takzvané Modré přilby, a oni by měli rozhodnout, jak zasáhnout ve světě, aby zachovali mír. NATO toto nespojuje. My to považujeme za agresivní pakt, vystupujeme proti ní a na rozdíl od ČSSD si nepřejeme v ní setrvávat.

V současné době podle průzkumů máte mezi 12 a 13 procenty hlasů. Stačí to?

Každý by chtěl asi víc. Pokud bychom byli druzí nejúspěšnější, bylo by to pro mě překvapení. Dnes máme 33 poslanců. Pro mě by byl úspěch, kdybychom měli 34. A nejspokojenější bych byl, kdybychom dosáhli na 41, co jsme měli v roce 2002, pak bychom byli schopni blokovat přijetí ústavního zákona.

Mohli byste uzavřít spojenectví s KDÚ-ČSL?

To ví asi jen pánbůh (směje se). Oni perfektně pracují přes kostely. Vnímáme je ale spíše jako soupeře. Nesouhlasíme s nimi v oblasti sudetských Němců a podobně. Katolická církev určitým způsobem s Hitlerem kolaborovala.

Ono ani komunismus nemá úplně dobrou pověst. Nebyl by dobrý nápad trochu na minulost zapomenout?

Ano, v roce 1989 se něco odehrálo, byli jsme poraženi a studená válka vyzněla vítězně pro někoho jiného. A vítěz má pravdu a sestavuje učební osnovy, které se vypráví ve školách. Jde o věci, které by měli hodnotit historici. Nemůžete posoudit v dnešní době to, jak se žilo dříve. Vždycky jen řekneme, že je někdo špatný, ale neřekneme proč a jak…

Dochází k velkému zkreslování dějin, nejen po roce 1945 nebo 1989, ale i v době první republiky. Je to něco, co dnešní generace neumí posoudit. V knihách dochází zkreslení. Nemluví se o tom, jak rostl průmysl, že každá třetí tramvaj ve světě byla z ČKD, že elektrické lokomotivy jezdily po Asii, naše pletací stroje kupoval celý svět a podobně.

Každá doba přináší něco svého. Prvotní byly peníze na školy a léky, proto byly víza. Českloslovenská národní banka měla spočítaný prostředky, za které nakoupila důležité věci pro občany a pak zbude na turistický ruch. Nikdo z Československa nesměl vyjet jako chudák, dostal finanční prostředky a všechno bylo zajištěné.

Bylo by podle vás možné navázat nějakou levicově-pravicovou spolupráci, například s Top 09 nebo ODS?

Myslím si, že to možné není. Dochází někdy ke kuriózním situacím. Například na úrovni hlavního města Prahy bylo hlasování o dokončení pražského okruhu, kde ODS, Top 09 a KSČM hlasovaly proti koalici Zelení, ČSSD a hnutí ANO. Jasně jsme dokázali, kdo chce dořešit dopravní situaci v Praze.

Ačkoliv sociální demokraté mají v programu to, že chtějí dosáhnout dostavby okruhu, hlasovala naopak. Obávala se, že vládne pomocí jednoho hlasu v Praze, zatímco Zelení mají hlasy dva. Dala tedy přednost teplým místům na radnici a nechala problém na další koalici.

To je poměrně obvyklé. Zvolený člověk může odsunout to, co řešit nechce, na další. Je možnost, jak vedoucí pozice podřídit větší zodpovědnosti?

Je do bohužel běžná praxe. Existuje mnoho nedořešených situací a dlouho nedořešené budou. Největší zodpovědnost mají voliči. Musí zhodnotit, jak poznali politické strany a jejich jednotlivé zástupce a jestli jsou s nimi spokojeni. Pak se mohou rozhodnout v příštích volbách a všechno změnit.

Je podle vás možné zvolit někoho, kdo si nechce jen udržet pozici?

Je třeba rozdělovat obce, které u nás jsou. Převážná část je menší, kde se lidé ještě stále znají. Tam nevolí politicky, místo toho se volí spíše pocitově a osobnostně. Takže je zvolen někdo, kdo pomáhá, učí děti, lékař… Tito lidé mají důvěru. Tam to funguje jinak. I zástupci KSČM, ODS nebo Top 09 se dohodnou, protože každý chce mít v obci funkční autobusové zastávky, školku a podobně. To je ta komunální politika. Když pak vezmete větší město, jako je právě Praha, lidé se v něm prakticky neznají. Tady se více dává na sliby stran a odráží se výsledek voleb do Poslanecké sněmovny.

Říká se, že voliči komunistů jsou lidé staršího věku. Stále to platí?

Dělali jsme průzkum veřejného mínění a bylo zjištěno, že lidé po odchodu do důchodu nejsou jen voliči KSČM. Zjistili jsme, že KSČM vyhledávají sociálně slabší spoluobčané a lidé, kteří mají strach z budoucnosti. Největší potenciál máme u lidí, kteří mají tak 5 let do důchodu. Jsou to lidé zmítáni nezaměstnaností, nemoci z povolání a snaží se ke své situaci nějak postavit. Lidé v důchodovém věku už jsou ve své podstatě rozhodnuti. Ti, kteří volili vždy KSČM, ji volit budou zřejmě do smrti. Je ale hodně takových, kteří se v důchodu uspokojí a začnou volit nezávislé kandidáty a berou to jako volnou soutěž politických stran.

Máte také nějakou základnu u mladých. Proč vás vlastně mladí lidé volí?

Vysvětlujeme jim vizi světa, který si představujeme. Hovoříme o volbách v rámci kapitalistické společnosti, volná soutěž politických stran. Volíme vlevo, vpravo, politický střed nebo výraznou osobnost. KSČM je ale o úroveň výš, protože se nechce smířit s kapitalismem, chtěla by žít v socialismu.

Na co je lákáte?

Ukazujeme jim svou vizi a co si myslíme o naší situaci. Z průmyslové země, která byla soběstačná, se stala rozvojová země, která je závislá na dotacích Evropské unie. Rádi bychom vrátili České republice důstojnost. Myslíme si, že volná soutěž může být součástí i socialismu. Jsou tu ale věci, které musíme chránit pro naše lidi, a to je přírodní bohatství. To, co těžíte ze země, patří lidem této země. Nemůže to patřit soukromé osobě.

Potřeba je také páteřní doprava – železniční, autobusová. Jsou potřeba nemocnice, školství, věda. To všechno musí garantovat stát. Musí být garance pro rozumný život společnosti.

Má podle vás česká věda potenciál?

Máme mnoho lidí, které lze považovat za vědce. Je to dané i minulostí, kdy bylo velmi kvalitní školství. Takže máme padesátníky, šedesátníky, kteří získávají ocenění v zahraničí. Mrzí mě, že nám odcházejí do zahraničí. Nehovoří se u nich, maximálně v souvislosti s nějakým oceněním. Pak člověk dostane medaili a vrátí se do Spojených států nebo Švýcarska.

To mě mrzí. Dříve měl stát zájem. Měl zájem, aby byl v obcích kvalitní lékař, kvalitní učitele a podobně. Proto se dělaly úlevy v systému – obecní byty, sociální byty… Aby nám venkov nezanikl. Obce máme plné lidí v důchodovém věku a mladí se stěhují do měst.

Říkal jste, že jsme měli kvalitní školství. Nyní tomu tak není?

Školství chybí finanční prostředky. Nedáváme dostatek peněz na vzdělávání. Úroveň vysokých škol se ještě drží, ovšem základní školy jsou na tom špatně. Děti neumí základní věci a výuka jazyků je jen okrajová. Děti prochází školou a na střední se dostávají ve své podstatě bez znalostí.

A nejsou některé informace pro studenty zbytečné?

Nejde ale, aby studenti neznali zeměpis nebo matematiku. Úroveň prostě upadá. Studenti si nyní vybírají obory, kde není matematika. Protože vědí, že by zkouškami neprošli. Obory tím trpí. Místo toho máme spoustu studentů, kteří studují to humánní. A toho se nenajíme.

Chyba je ve společnosti. Dnes se získává titul, abych měl titul. Ne aby člověk využil znalosti ze střední a vysoké školy. Dnes vám uznají titul z vysoké školy, i když s vaším oborem nemá nic společného.

Jak to změnit?

Ze suverénní země se stala jedna z mnoha. Je potřeba si uvědomit, jestli nám bude stačit být zemí, kde jsou nějaké sklady. Jestli bude dostatečné získat základní vzdělání, průměrnou angličtinu a vysokozdvižný vozík. Tuto vizi ale musí určovat politici.

Aktuálním problémem je, že studenti dostudují...a jdou do zahraničí. Jak by bylo třeba tento problém řešit?

Je to problematické. V současné době je těžké sehnat dostatek řidičů MHD. A když se podíváte do okolí, platy jsou vyšší. Nikdo se tedy nepohrne řídit v Praze autobus za nízký plat. Nejen, že nám pomalu docházejí lékaři, ale už ani dělnické profese. My se nakonec budeme muset učit ukrajinsky, abychom rozuměli těm, kteří přijdou tyto mezery vyplnit. Je potřeba páteř podniků, které by udávaly styl života a dirigovaly přiměřené mzdy. Chtělo by to regulaci financí napříč kraji.

Trochu jsme odbočili od situace seniorů. Nejsou na tom v současné době nijak dobře. Co byste zejména jim chtěli po volbách přinést?

Problémem je chybějící výroba. Máme podniky, které nepatří nám. Daně plynou do zahraničí, a tak máme ve státní pokladně málo peněz. Chybí nám výroba ve vlastních podnicích. Zlikvidovali jsme své výroby, jako ČKD nebo Škoda a podobně. Byly to státní podniky, které vydělávaly na důchody a podobně. Dnes na důchody není. Budeme prosit Volkswagen, aby nám poslal na důchody, že má Škodovku v Plzni? Jde o rovnost. Prostě nám chybí prostředky.

Nemáte tedy zrovna radost z našeho postavení v Evropě...

Když vezmu plat dělníka v Čechách, je to 20 % z platu německého dělníka, zatímco bydlení stojí více méně stejně. Není vůbec pravda, že je v Německu bydlení a další věci dražší. Například českou Octavii si v Bavorsku koupíte o 20 000 levněji, na Slovensku o 50 000 než v České republice. Dnes se vyplatí v Německu i nakupovat, když jsou lepší potraviny a ještě levnější.

Co si myslíte o migrační krizi a naší roli v ní?

Komunistická strana byla vždy stranou, která pomáhala uprchlíkům. Vzpomeňte si, co se tady dělo v roce 1937 a 1938, kdy Čechoslováci pomáhali Němcům utíkat před Hitlerem. Pak v roce 1950 jsme na své území brali Korejce a Řeky. Pomáhali jsme vychovat generaci Vietnamců, kteří se zde učili ve velkých průmyslových závodech. Učili se to a pak se vraceli domů.

Dnešní migrační vlna je uměle vyvolaná tím, co se dělo v severní Africe, bombardování Severoatlantické aliance a likvidace zajetých vlád. Lidé, kteří přicházejí, jsou ekonomičtí migranti. Ve svých zemích se neměli špatně. Neutíkají před válkou, chtějí se mít líp. Ti skutečně postižení nemají peníze na cestu. Problém je i s fanatizovaným náboženstvím, neuplyne den bez zprávy, že se někdo odpálil nebo vjel do davu. Proto my se od této migrační vlny chceme držet dál. Nepodporujeme je a nechceme je zde.

Podle nás musí OSN vyhodnotit situaci a pomáhat by měli ti, kteří situaci zavinili. Ovšem v těch zemích. Měli by v těch zemích stavět nemocnice, průmyslové podniky, školství. Prostě udělat situaci, kdy nebude možné utíkat do Evropy. Podle OSN budeme mít do 10 let velký problém s asijskými zeměmi, kde bude docházet pitná voda. A to budou opravdoví migranti, kteří si zaslouží pomoc.

Česká republika by měla pomoc, tomu rozumím. Armáda by měla pomoci stráži na hranicích evropské unie. Lékaři by měli být zapojeni do humanitárních misí. Tito migranti ovšem nechtějí pomoc, chtějí se mít lépe a nehodlají se vrátit domů.

Nyní jsme v situaci, kdy na nás Evropská unie tlačí, abychom migranty přijali, nebo za ně platili. Co s touto situací máme dělat?

Migranti by u nás spokojeni nebyli. Až jim dáme podporu, bude se jim to zdát málo a raději se budou vracet do Německa a hledat lepší místo. Kdybych byl ve vládě, asi bych se tomuto bránil. Odvolával bych se k soudu. A radši bych zaplatil pokuty než počítal mrtvé na náměstí. Země bývalé Vyšehradské čtyřky by se měly domluvit a měly by například pohrozit unii odchodem.

Paní Merkelová zvolila určitou politiku. Německo má moře a přístavy, proč tedy uprchlíky zvala, aby za ní mířili vlastně pěšky? Mohli je přivést na lodi. Nyní má ale problém, protože zjistila, že uprchlíci jsou něčím jiným. Chtěla je jako levnou pracovní sílu a zjistila, že to tak nefunguje. A tak se snaží poslat je dál.

Takže se Evropa rozdělila na Francii s Německem, Vyšehradskou čtyřku a Anglii?

Británie došla k tomu, že nechce dotovat určité slabší země Evropské unie a neunesla manželství Německa a Francie. Rozhodla se vrátit o několik desetiletí zpět a vytvořit společenství britsky mluvících zemí a vidí v tom svou obrovskou sílu. Chce se vrátit k moci a vytvářet společné hodnoty s Austrálií, Novým Zélandem a Indií. Pak by mohla vládnout třetině světa a vytvořit Britské impérium.

Co je tedy řešením?

Jednání s Evropskou unií a referendum o případném vystoupení. To by však muselo být podloženo jednáním s dalšími zeměmi, jestli nemůže existovat nějaký hospodářský blok, který by byl schopen společně obsáhnout trh. Takže země jako Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko a případně Slovinsko by byly oblastí, která by mohla nahradit Evropskou unii.

Nedokážu si představit samostatnou Českou republiku hospodářsky ani vojensky. Ovšem na základě nějakých hospodářských smluv s ostatními zeměmi si je dokážu představit určitě.

Nedokážete si představit Českou republiku samostatně ani v NATO. Co tedy má republika dělat?

Nedokážu. Dnes ale díky všem zbraním a moderním systémům neexistuje země, která by byla schopná samostatné obrany. Dokonce i Francii či Německo pěchota za dva tři dny přejde. Jediné státy, které jsou schopné určité samostatné obrany jsou Spojené státy, Čína a Rusko. Nakonec by jejich bránění vlastní země mohlo vést k zániku Zeměkoule, protože jsou to jaderné velmoci.

Myslím si, že Severoatlantická aliance zanikne a její místo by měla zaujmout Rada bezpečnosti OSN. OSN má možnost vytvořit z členských zemí armádu, která by zasáhla, pokud by vypukla válka. Nicméně teď je Rada zcela zbytečná.

V poslední době je hodně slyšet o Severní Koreji. Vnímáte ji jako hrozbu?

KLDR je drakem, který si vytvořila Amerika. Kdyby americká vláda s Koreou jednaly jako s partnerem, mohli jsme být na úrovni Vietnamu nebo Číny. Jsou to socialistické země a Amerika s nimi čile obchoduje. Ale protože potřebuje styčné body, které by jim umožnily zbrojit, vytvořila si KLDR. To mě mrzí. Prezident Trump už zjistil, že válka s KLDR možná není, protože KLDR sousedí s Čínou a Ruskem, které si nedovolí válku blízko svých hranic. Pomoc KLDR by ze světa přišla. Proto si myslím, že by se NATO mělo rozpadnout.

Nicméně zrovna v tomto se NATO nijak výrazně neprojevuje. Většina z nich je v pozadí a k přímé konfrontaci nedochází. Měli bychom nějak zasáhnout?

Určitě. Jsme zatím součástí NATO a měli bychom jeho současné kroky kritizovat. NATO by mělo být nějakou humanitární organizací, která pomáhá ve světě, ale nerozpoutává válku. Dokud fungovala Varšavská smlouva, bylo málo konfliktů. A od té doby je každou chvíli někde válka. Dnes se to prokládá s extrémním islámem a není to vůbec jednoduché. Terorismus je tak zákeřný, že může přijít kdekoliv a kdykoliv. Odnášejí to nevinní lidé.

Stojí svět na scestí?

Ano. Je potřeba, aby každý rozumný člověk bojoval za to, aby ve světě vyhrál mír. Jen se podívejte, na jakém množství raket a munice každý obyvatel Země stojí. Prvním krokem, jak to změnit, je vystoupit z NATO a bojovat o reformu OSN.