Ve čtvrtek uplyne 125 let od narození Edvarda Beneše, druhého prezidenta někdejší Československé republiky

„Edvard Beneš byl znám svou příslovečnou pracovitostí, houževnatostí a odhodláním. Jeho problémem však bylo to, že byl zvyklý pracovat sám, a tak se mnozí naučili svalovat za všechno špatné vinu pouze na něho,“ řekl Mediafaxu politolog Jan Kubáček. Poukázal na Mnichovskou dohodu, podle které připadlo české pohraničí nacistickému Německu, a rok 1948, kdy se moci chopila KSČ, a z Československa se stal totalitní stát.

Beneš se narodil v roce 1884 v Kulanech v tehdejším Rakousku-Uhersku. Po maturitě na vinohradském gymnáziu v roce 1904 směřovaly další Benešovy kroky na filozofickou fakultu v Praze. Zanedlouho odjel do Paříže, kde pokračoval ve studiu na Sorbonně a na Svobodné škole politických a sociálních nauk. Vysokoškolské studium Beneš zakončil doktorátem práv v Dijonu v roce 1908 a o rok později složil rigorózní zkoušky i v Praze. Po studiích Beneš tři roky působil jako učitel na obchodní akademii v Praze. Od roku 1912, po své habilitaci, přednášel jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Po začátku první světové války Beneš organizoval protirakouskou odbojovou skupinu Maffie. Obstarával také spojení s českými zeměmi a budoucím prvním prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem.

V roce 1915 Beneš odešel do Francie, kde spolupracoval s Masarykem a Milanem Rastislavem Štefánikem. V Paříži se zabýval propagací československého politického programu a také organizací jednotlivých složek české emigrace. Společně se Štefánkem vyjednal s mocnostmi Dohody vznik československých vojenských jednotek, takzvaných legií.

Po vzniku samostatné Československé republiky 28. října 1918 se Beneš stal ministrem zahraničí. Kromě toho Beneš stál u zrodu předchůdkyně Společnosti národů a v roce 1920 se stal její místopředsedou. V letech 1921 až 1922 byl Beneš premiérem Československa. Po Masarykově abdikaci v roce 1935 byl zvolen jeho nástupcem. „Velkým Benešovým handicapem byly problémy se sudetskými Němci a nástup nacismu v sousedním Německu, když byl zvolen prezidentem,“ uvedl Kubáček.

Po mnichovském diktátu, který Československu přikazoval zříci se pohraničí, Beneš abdikoval a odešel do exilu. Po okupaci zbytku Československa a vzniku Slovenského státu v březnu 1939 prohlásil Mnichov za neplatný a zastával teorii právní kontinuity Československa. Za války působil v Londýně s celou exilovou vládou jako prezident v exilu. Dosáhl také uznání této československé exilové vlády u všech spojeneckých států. Po skončení války se v roce 1945 pokračoval ve funkci prezidenta. „Na Benešovi se musí ocenit, že dvakrát po sobě dovedl v zahraničí vydupat samostatný stát, když s tím nikdo nepočítal,“ prohlásil Kubáček.

V poválečných letech se Beneš domníval, že se Československo může stát mostem mezi východem a západem. V roce 1948 se však v zemi chopili moci komunisté a on po krátké době abdikoval a zemřel.