ROZHOVOR | ČSSD udělala všechno špatně? Politolog nám prozradil, proč ANO převálcovalo Sobotku a spol.

Končící vláda jako jedna z mála působila celé čtyřleté funkční období. Znamená to, že bude kabinet Bohuslava Sobotky s odstupem hodnocen jako úspěšný?

To, že vláda vydrží čtyři roky, není jako kritérium úspěchu zásadní. Průměrná životnost vlád je v českých poměrech skutečně většinou mnohem kratší než čtyři roky a asi proto bude Sobotkova vláda hlouběji vrytá do paměti lidí. Stejně tak její vnímání veřejností dost vylepšuje, že její vládnutí provázel výrazný hospodářský růst, vlastně největší po roce 1989. Nicméně tento růst není ani tak zásluhou vlády, ale hlavně příznivé ekonomické situace v sousedním Německu, s kterým Česko nejvíce obchoduje.

Sociální demokraté v uplynulých čtyřech letech prosadili celou řadu bodů ze svého programu. Zdá se ale, že to jejich voliči příliš neocenili a strana ve volbách propadla. Z vládního angažmá tak nejvíc vytěžilo hnutí ANO. Čím to je?

V první řadě Andrej Babiš dokázal výborně ve veřejném vystupování zužitkovat pozici ministra financí, což pochopitelně ANO pomohlo. Celkově pak mělo ANO výborně zvládnutou politickou komunikaci, a to mnohem lépe než ČSSD, která hlavně v posledním roce byla všechno jiné, než srozumitelná a čitelná. Význam samozřejmě mají i média, která šéf ANO fakticky kontroluje. Třeba Mladá fronta Dnes za poslední léta patrně žádný pozitivní článek o sociální demokracii neotiskla.

Sociální demokraté také hodně doplatili na prosazování některých agend, které mnohé jejich voliče rozhodně nepotěšily jako absolutní zákaz kouření v restauracích nebo až příliš vstřícné pročínské postoje ve stylu Prohlášení čtyř. Konečně stojí za zmínku linie Sobotkova vedení, která řadu lidí v ČSSD s jiným názorem upozadila. Hašek, Tejc, Zimola či Benešová byli přitom v minulosti politici, kteří dokázali straně přitáhnout různé skupiny voličů. Letos na kandidátkách strany ve volbách nebyli.

Koaliční vládu ČSSD, ANO a KDU-ČSL provázela celá řada problémů, hádek a konfliktů. Právě ty mohly pro řadu Čechů zastínit práci premiéra a ministrů. Na jaké kroky tohoto kabinetu by se podle vás nemělo zapomenout?

Neřekl bych, že to byla vláda „problémů a hádek“, to je vjem z posledního asi roku a čtvrt. První téměř tři roky Sobotkova kabinetu byly poměrně nekonfliktní. Až od reorganizace speciálních policejních útvarů v létě 2016 se vztahy v koalici prudce zhoršily. Kulminovalo to letos v květnu vládní krizí, kdy vláda téměř padla.

Hodnocení vlády někdy velmi záleží na politickém názoru. Dobrým příkladem je patrně nejviditelnější projekt této vlády, elektronická evidence tržeb. Kritici můžou namítat, že to je „velký informační bratr“, který je projevem absolutní nedůvěry v podnikající subjekty a velká byrokratická zátěž, která některé podnikatele může zlikvidovat. Stoupenci naopak můžou argumentovat, že jde o dobrý nástroj pro kontrolu výběru daní.

Zůstaly nějaké velké či významné resty, které dostane na stůl vláda nová?

Různých „restů“ se dá najít pochopitelně víc. Osobně za největší vládní dluh považuji hlemýždí posun modernizace českého státu. Takové záležitosti jako rozvoj infrastruktury například dálnic nebo elektronizace veřejné správy se posunuly za čtyři roky velmi málo.

Politici vládní koalice si často posílali vzkazy přes média, než aby problémy řešili mezi čtyřma očima. Občas to působilo, že nejsou schopni spolu vydržet v jedné místnosti. Nakolik to mohlo vládu a vládní strany v očích veřejnosti poškodit?

Platí, to co jsem říkal. Až do poloviny roku 2016 důvěra ve vládu podle průzkumů rostla a v porovnání třeba s Nečasovou vládou byla mnohem vyšší. Zlom přišel právě až se spory mezi vládními stranami loni v létě. Jinak je dobré vnímat, že vládu tvořily tři velmi rozdílné strany, navíc do toho vstoupily debaty kolem hospodářských aktivit Andreje Babiše. Vládu to prostě muselo rozklížit.

Zejména pravicová opozice vládu kritizovala, že i v době hospodářského růstu Andrej Babiš přišel s návrhem rozpočtu pro rok 2018 se schodkem 50 miliard korun. Například podle ODS je to nepřijatelné. Je to opravdu tak, že vláda „zbytečně rozhazuje“?

Vždy se dá šetřit a mít nižší schodek státního rozpočtu. Cena ale samozřejmě je, že ty peníze musíme někde vzít. Otázkou je, odkud je vezmeme, respektive přesněji, kam je nedáme. Není jedno dobré řešení. Vždycky je to o politických prioritách vládních stran. V tomto případě byla hlavním partnerem ANO sociální demokracie, která výraznější snižování schodku rozhodně neměla jako prioritu.

Během necelých čtyř let se v kabinetu vyměnilo devět ministrů. Jak moc je to v porovnání s předchozími vládami? Ovlivnily tyto změny nějak výrazněji chod kabinetu?

Špatně se to srovnává, protože tato vláda vydržela celé čtyři roky, což je první případ za několik posledních volebních období. Nemáme zkrátka délkou existence stejně srovnatelné případy. Není ale náhoda, že se měnili ministři hlavně v resortech, kde jejich „nízká životnost“ je v zásadě tradiční už od 90. let. Zmíním tři nejproblematičtější resorty: doprava, zdravotnictví a školství. Povaha problémů je v nich taková, že šance ministra vydržet delší dobu není vysoká.

Téměř všichni ministři hnutí ANO v končící vládě budou členy i nového kabinetu – i když někteří změní úřad. Byli podle vašeho názoru natolik úspěšní, že je není třeba měnit?

Jednobarevná vláda ANO nemá velké vyhlídky získat na první pokus důvěru. Výsledkem byl zjevně problém získat na některé resorty odpovídajícího kandidáta, protože délka jeho působení v čele resortu může být velmi krátká. Než se ministr zorientuje v resortu, což může trvat několik měsíců, skončí. Vyvázat se ze svých závazků kvůli jepičí ministerské kariéře není pro mnoho lidí zrovna atraktivní. V takové situaci je zcela racionální využít stávající ministry za ANO, respektive se jich nezbavovat.

Mnozí kritici vlády poukazují na to, že zavedla velké množství zákazů, omezení či regulací – ať už jde o pamlskovou vyhlášku, zákaz kouření v restauracích, zavírání obchodů o některých svátcích. Opravu se v tom tolik liší od předchozích vlád?

Vše zmíněné má velký dopad na celou společnost nebo minimálně na její podstatnou část. Dodat lze třeba i takové záležitosti jako už zmíněnou elektronickou evidenci tržeb nebo kontrolní hlášení DPH. Samozřejmě i před nástupem této vlády se objevovala různá omezení, regulace či zákazy, nicméně ty se dotkly mnohem menšího okruhu lidí, respektive subjektů. Poslední čtyři roky jsou rozsahem a dopadem regulací opravdu dost mimořádné. Samozřejmě trochu paradoxně význam má i to, že vláda vydržela celé čtyři roky a fungovala dlouho poměrně soudržně. Zavádění takových opatření díky tomu mělo pevnou oporu.

Demisi vlády nepředal Bohuslav Sobotka Miloši Zemanovi osobně, ale nechal ji doručit kurýrem. Je to obvyklý postup? Co to vypovídá o vztazích mezi oběma politiky?

Obvyklý postup to pochopitelně není. Nicméně po „ceremoniálu“, který Zeman předvedl na Pražském hradě letos v květnu, kdy se choval, jako by Sobotka podával demisi, a to včetně přeříkání „poděkování za vykonanou práci“, se těžko dalo čekat něco jiného. Vztahy mezi končícím premiérem a prezidentem jsou v posledních dvou letech na bodu mrazu. Je dobré si přitom všimnout, že Zeman udělal z vymezování se vůči Sobotkovi součást své politické strategie.

Má to logiku i vzhledem k Zemanovu neformálnímu spojenectví s Andrejem Babišem. Babiš bude velmi potřebovat Zemanovu vstřícnost, dokud vláda ANO nedostane důvěru. Proto ANO zjevně nepostavilo svého kandidáta v prezidentských volbách a velmi pravděpodobně také nepodpoří žádného Zemanova protikandidáta. Svou knihu o Miloši Zemanovi jsem nazval „Příběhem talentovaného pragmatika“. Talentovaný pragmatik dobře ví, kdo je pro něj před prezidentskou volbou opravdu užitečný.