ROZHOVOR | Odchod z EU by nejvíce ublížil těm, kteří po něm volají nejvíce, říká pro EZ Pavel Fischer

Co Vás přimělo ke kandidatuře?

O politickém angažmá jsem přemýšlel už mnoho let. V minulosti jsem nějaká veřejná angažmá měl. K těm úvahám mě přivedli mnozí lidé, kteří mě znali nebo mě viděli pracovat. Celé to vlastně do jiné polohy dostali senátoři, kteří chtěli, abych přišel a do té kampaně se pustil. Kdybych to měl zpětně hodnotit, tak mě se v tu danou chvíli skutečně zdálo, že v té kandidatuře někdo chyběl. Proto jsem se do toho pustil.

Můžete jmenovat senátory, kteří Vás přemluvili?

Ovšem. Místopředseda Senátu Jiří Šesták mě pozval do klubu, kde chtěli, abych jim vysvětlil, jak vidím současnou politickou situaci. Na konci schůzky jsem měl všechny podpisy pohromadě. Nebylo to brané jako podpisová akce, ale spíše jako konzultace. Nakonec se rovnou podepsalo několik z nich.

Jak jste přišel ke své skautské přezdívce Bob?

Na Žižkově býval oddíl, který byl zakázaný jako skaut, takže jsme přežívali v jiné právní podobě a tam jsem přišel někdy ve dvaasedmdesátém roce a tam měl obdařili tou přezdívkou. Bylo to postavené na mém příjmení. Tehdy celý svět za železnou oponou, který volal po svobodě, sledoval šachistu Borise Spasského a Bobbyho Fischera. Tehdy to přišlo na mě jako Bobby Fischer.

Hrajete šachy?

To se říci nedá. Hrál jsem, ale teď už to není žádná sláva.

Jak vzpomínáte na skautská léta?

Bylo to výborné a do dneška jsem s některými členy v kontaktu.

Dočetl jsem se, že máte rád hudbu. Hrál jste i na housle. K tomu jste dospěl sám nebo Vás popostrčili rodiče?

Já jsem měl rád housle. Ve chvíli, kdy jsem se dostal do orchestru, tak jsem zjistil, že to je to nejlepší, co můžu dělat, protože s tím orchestrem byla ohromná legrace a hráli jsme skutečně dobrou muziku. Pak jsem začal i zpívat a hrát na další nástroje, takže určitě tam muselo být někde mírné rodičovské připomenutí, ale byla to pro mě hlavně radost.

Hrál někdo z Vaší rodiny na nějaký nástroj?

Samozřejmě. Bratranci, sestřenice, dědečkové, babičky a rodiče. Všichni.

Takže to máte v rodině.

Vždycky jsme měli v rámci rodinných oslav koncerty, takže to se bralo jako hotová věc.

Jezdil jste se sborem po republice?

S orchestrem jsme jezdili po republice i po zahraničí. Tam bylo kouzlo, že jsme právě mohli hrát i v zahraničí a to nejen na Východě, ale i na Západě, což tehdy byla naprostá rarita. Byli jsme dobrý orchestr a zřejmě i dobře zapsaní. Nikdo nikdy od nás však v zahraničí nezůstal, což byla podmínka.

Kde všude jste byli?

Belgie, Francie, Anglie, Španělsko, Itálie, Polsko, Německo a třeba i Maďarsko.

Do podvědomí lidí jste se dostal zejména kvůli spolupráci s prezidentem Václavem Havlem. Jak na něj vzpomínáte?

Václav Havel je neuvěřitelný tím, jak se do politiky jako kumštýř. Kumštýři totiž vnímají realitu jinak než technokrati, právníci nebo ekonomové. On se vlastně nechával inspirovat. Z tohoto pohledu, nechci říkat, že jsem nějaký umělec, ale z pohledu muzikanta jsem tomu rozuměl. Napřed totiž posloucháte, teprve potom zpíváte nebo hrajete. Takže to není tak, že do něčeho vletíte a máte to všechno vyjednané. Pro lidi od divadla je to podobné. Oni totiž taky musí nejdříve nasát atmosféru a představit si ty kulisy. Václav Havel měl v sobě to kouzlo, že dokázal věci banální každodennosti formulovat tak, že jim bylo rozumět v zahraničí a že jim je rozumět i dnes. Jako by uměl promlouvat nadčasově s ohledem na něco univerzálního.

Byli jste si blízcí?

Já jsem k němu přišel jako úředník, ne jako kamarád. Ale ten vztah důvěry, který on měl vůči lidem ze svého nejbližšího okolí, ten jsem zakusil a musím říct, že je obrovsky formující. Důvěřuje Vám někdo, kdo má obrovskou odpovědnost a od Vás tím pádem vyžaduje naprosto bezvadnou práci.

Jak si myslíte, že by komentoval dnešní politickou scénu?

Občas si kladu otázku, co by říkal na mě, co by říkal na současnou politiku a co by on dnes dělal. Vím, že by nezůstal stranou, že by promlouval, a to kriticky, a že by lidem dával důvody k naději. To mi dneska vlastně u některých politiků chybí.

Myslíte si, že by promluvil i do minulé prezidentské volby?

Bezpochyby ano, i když on se chtěl držet stranou u některých témat. Dával si například veliký pozor na to, aby zbytečně nekomentoval prezidentování Václava Klause. A to měl hodně výhrad k tomu, jak jeho nástupce pracoval. Zároveň ale ctil tu zásadu, že předchůdce by neměl komentovat svého nástupce a měl by mu nechat svobodný prostor, aby ukázal, co ten daný člověk umí.

Svěřil se Vám, jaké výhrady měl k prezidentu Klausovi?

Opakovaně. My jsme spolu zůstali v kontaktu. Nevídal jsem ho často, protože tou dobou jsem sloužil v zahraničí. Dobře jsem věděl, jak uvažuje a co by navrhoval.

Hodně mluví o tom, že prezident Zeman rozděluje společnost. Jak byste dokázal společnost sjednotit, pokud je to možné?

To, co se mi nelíbí, je sektářské vymezování, že se řekne my a oni. To je věc, která mi přijde, že je škodlivá a že nám dává pocit dávno minulý z dob totality, kdy jsme měli pocit, že o nás rozhoduje někdo jiný. To, co se změnilo od té doby je to, že přece rozhoduje každý. Že můžeme do té hry vstoupit a politiky vyzvat, aby skládali účty. Z tohoto pohledu se mi zdá, že styl Miloše Zemana lidi neaktivizuje. On se stal mluvčím těch nespokojených, ale už lidi neinspiruje k akci. Tady bych rád inspiroval občany k akci.

Jak byste to chtěl udělat?

Například tím, že například řeknu: „Hele, je to vaše věc.“ To, koho máte na radnici, je také vaše věc. Jak se bude dařit vašemu regionu, kraji záleží na tom, koho budete volit. Pokud jste byli spokojení a chcete jenom něco dotáhnout, pak zůstaňte u těch, které tady máte. Pokud je ale něco, co chcete zásadně změnit, tak začněte ty věci sledovat, studovat.

Prezident Zeman jezdil často na zahraniční cesty s delegací z průmyslového odvětví. Pokračoval byste v tomto duchu?

Mně přijde velmi důležité, aby prezident jezdil, a to nejen po vlastní zemi, ale i do zahraničí. Kdybychom byli přísní, tak některé z těch smluv byly memoranda nebo prohlášení. To má symbolický význam, ale v některých zemích to může mít svůj smysl. Například tam, kde bez státu se nepohne žádní velká instituce a zakázky nepřijdou bez toho, že by se udělaly právě takové gesta. Nechci to kritizovat, určitě bych šel podobnou cestou. Ale věřte, že bych nenechal své úředníky bez kontroly. Jako u pana kancléře, když se přimluvil za firmu, o které se ukázalo, že se vlastně nic neví a že se za ně přimlouval jako soukromá osoba. Tam mám pocit, že chybí profesionalita, protože Hrad jako úřad musí fungovat naprosto bez chyby a podpora podnikatelů, podnikání je samozřejmou součástí toho prezidentova výjezdu.

Kam by Vaše cesty směřovaly?

Já jsem si všiml, že Miloš Zeman do některých zemí přestal jezdit nebo že už někde dlouho nebyl. Český prezident nebyl patnáct let v Bílém domě, to je potřeba změnit. Jako první bych jel na Slovensko do Bratislavy. Poté bych věnoval velkou pozornost našim sousedům a pak mi dejte jenom prostor, abych mohl vyjmenovávat dál a dál. Vybíral bych si země, které mají opravdu význam pro nás.

Na prezidentské debatě jste zmínil, že byste jel i do Monaka. Proč tam?

Monako je strašně zajímavá země. Působil jsem tam znám tam celou řadu podnikatelů a institucí. S knížetem Albertem si povídáme jako staří známí. Monako je místem, kde najdete mimořádně schopné investory. Je to země, odkud se investuje na Blízký východ, do Afriky, do Evropy, do Ameriky a do Asie. Na malém prostoru najdete obrovské know-how a neuvěřitelnou palebnou sílu, myšleno investorsky. Podívejte se na to, jak dnes těžké mobilizovat investory v Evropě nebo u nás. Poté teprve oceníte, že v Monaku je taková vysoká koncentrace. Některým českým firmám jsem tam pomáhal, takže vím, o čem mluvím. České firmy potřebují investory, dokonce i ty, kteří umí zariskovat. Když jsem tam představoval Českou republiku a náš potenciál, tak jsem si uvědomil, že jsme vlastně průmyslovou velmocí, která zná obrovské množství řemesel a know-how. A pro ty účastníky fóra, kde jsem vystupoval, to bylo jako zjevení. Oni měli pocit, že přišla skutečná velmoc. Ptali se, kde by mohli získat další kontakty a rovnou na místě se podařilo sjednat několik kontraktů.

Máte na mysli nějaké konkrétní odvětví, které by stálo v zahraničí vyzvednout?

Například vesmírné technologie. Česká republika je vesmírnou velmocí. Máme schopnost postavit družice a některé už dokonce vybavujeme. Jsme členy Evropské kosmické agentury. Ještě třeba letectví, kde máme velmi schopné firmy. Sám jsem toho hodně odpracoval, aby tuzemské firmy našli partnery v zahraničí. Například Airbus, Eurocopter (pozn. nyní Airbus Helicopters), s nimi jsme navazovali kontakty a ty běží dál. Hlavně nanotechnologie a biotechnelogie, tam je naše země velmocí z určitého pohledu.

Teď se zaměříme na Evropskou unii. "Přesně pojmenuji hrozby, které dnešní špičky EU zamlžují a budu se aktivně účastnit jednání na nejvyšší úrovni v rámci NATO a EU," uvádíte ve svém programu. Jaké hrozby to jsou?

Jednou těch hrozeb je například slabá podpora veřejnosti k evropské integraci. V naší zemi je určitá pasivita nebo nezájem o evropská témata. Když se lidí budeme ptát, jestli důvěřují EU, nebo ne, tak to odpověď bude ne. Když jim ale položíme tu otázku jinak, jestli bychom například měli být iniciativní, abychom se podíleli na reformě EU, tak ta odpověď bude ano. Tady je vidět, že je potřeba umět ty věci správně zformulovat nebo vysvětlit.

Jak ale změnit myšlení lidí, když se v médiích dozví, že nám EU zakázala pojmenovat produkt pomazánkové máslo nebo že nejspíš budeme muset platit za to, že jsme nepřijali uprchlíky?

Nejde to ze dne na den. Nejde to udělat pomocí sloganu na plakátu, něco o tom vím. Vyžaduje to trpělivost a trvalý dialog. Mám za to, že naše země potřebuje skutečnou kulturu dialogu od politiků, občanů a samozřejmě prezidenta, který má být mistrem dialogu.

Mimochodem jak jste reagoval na žalobu Evropské komise, kterou na nás podala ohledně neplnění kvót?

Mně to přijde nešťastné. Mohli jsme se toho vyvarovat. Mohli jsme pracovat mazaněji se spojenci, které máme a kteří jsou stále v s námi opozici vůči kvótám.

Ona migrační vlna taktéž rozdělila společnost na dva tábory. Jedni chtějí zvolit britskou cestu, tedy opuštění Evropské unie. Jaký je Váš názor na referendum o vystoupení z EU?

Britský návrh odejít v rámci Brexitu z EU je nesmírně přitažlivý pro některé občany u nás, ale na to je potřeba jednoznačně odpovědět, že nemáme kam odcházet. Mám pocit, že jde pouze o hesla a slogany, ale že nejde o promyšlený krok. České republice by to ublížilo a uškodilo by to těm, kteří si myslí, že nemají svůj hlas.

A co přijetí eura? To společnost také svým způsobem rozděluje.

Co to je euro? To je především politický projekt. My jsme se k jeho přijetí zavázali, tudíž bychom měli být připraveni jej přijmout. Dříve než jej přijmeme, musíme se zamyslet, do jaké eurozóny budeme vstupovat. Jaká budou pravidla v platnosti například, protože se měnily. Také jestli jsme připraveni kvůli státnímu rozpočtu.

Mluvili jsme o tom, jak by Václav Havel komentoval dnešní politickou scénu. Jak ji komentujete Vy?

Je potřeba změna a je zapotřebí vrátit lidem důvěru v to, že mohou sami něco změnit. Zdá se mi, že dnes je velká poptávka po změně.

To bylo víceméně vidět v parlamentních volbách, když drtivě vyhrálo hnutí ANO. Koneckonců i Svoboda a přímá demokracie byla velmi úspěšná. Co vůbec říkáte na politiku a rétoriku SPD?

Jsem přesvědčen, že hlas voličů SPD je potřeba brát naprosto vážně. Jsou to voliči, kteří v minulých volbách hlasovali pro někoho jiného. Kladl bych si otázku, co se stalo, že nehlasovali jako posledně? Ta nespokojenost s ostatními politickými stranami je reálná a je potřeba ji začít řešit.

Vy sám byste jmenoval vládu Andreje Babiše s podporou KSČM a SPD?

Dal bych si dvakrát práci a čas s tím, aby to nebylo pouze s podporou těchto dvou stran. KSČM jako taková svými výroky ukazuje, že se neoprostila od dědictví 50. let a SPD ústy některých svých představitelů mluví tak, že je to v podstatě předmětem vyšetřování. Zpochybňují základní demokratické parametry naší státnosti. Myslím si, že Tomáš Garrigue Masaryk by musel jednat úplně stejně.

Co byste udělal první den v úřadu prezidenta, pokud byste byl zvolen?

Vyměnil bych celý tým. Současný stav je vysoce neuspokojivý.