ROZHOVOR | Hamáček a Zimola budou mít Zemana na své straně. Propad ČSSD v podzimních volbách by byl průšvih, prozradil EZ politolog

Jan Hamáček získal na mimořádném sjezdu ČSSD těsnou nadpoloviční většinu hlasů. Je to silný mandát pro nového předsedu sociální demokracie?

Vzhledem k situaci, že mu je po boku Jiří Zimola, který měl celou řadu témat shodných s Janem Hamáčkem a zejména je spojoval takový odpor nebo nespokojenost s tématy Milana Chovance, tak se dá říci, že podpora je stabilní. Pak už mnozí příliš neviděli tolik rozdílností. Pro některé šlo jenom o stejná témata prezentovaná trochu jiným stylem. Možná pro někoho bylo atraktivnější, že Jiří Zimola byl jakoby konkrétnější, vycházel z té každodennosti a z regionální zkušenosti.

Na druhou stranu pro některé bylo imponující to, že Jan Hamáček má asi blíže a má lepší vstup do poslaneckého klubu, protože je poslancem. Ještě k tomu patří k vedení Poslanecké sněmovny, což je nesmírně důležité co se týká přípravy legislativy a toho, co se kdy bude projednávat, jako razancí, v jakém pořadí. Bezesporu se dá mluvit o poměrně stabilním a silném mandátu, protože ho kryje de facto blízký spojenec.

Přece jenom byly na sjezdu slyšet hlasy, které požadovaly odstoupení kompletního vedení strany, v němž byl i Jan Hamáček coby místopředseda. Není to pro ČSSD krok zpět?

Bude to hodně odvislé od toho, jak se mu bude dařit, obzvláště kvůli podzimním volbám. Komunální volby jsou jedny z nejdůležitějších pro většinu delegátů v Hradci Králové, protože budou obhajovat své mandáty, a zároveň je nesmírně pro sociální demokracii zásadní, jak uspěje v senátorských volbách, kde bude obhajovat nejpočetnější senátorský klub, což bude více než těžké.

Myslím si, že do té doby tam bude fungovat podmíněná podpora, protože někteří říkali: “Podívejte, nemůžeme tolik riskovat, protože když tam dáme nováčky, tak je dost dobře možné, že ztratíme určitou kontinuitu a ztratíme vazbu k poslaneckému klubu“, což je hodně zásadní, protože na jednu stranu je krásné míti úplně zcela odlišné vedení, ale v situaci, kdy zase nemůže garantovat stabilitu a většinovou podporu poslaneckého klubu, což je pro každodenní velkou politiku to nejdůležitější politické těleso, tak je to hodně těžké.

O to víc, když se teď začíná jednat o nějaké toleranci vlády Andreje Babiše. V tu chvíli by to byl velký problém, kdyby se s tím poslanci neztotožnili. Myslím si, že tohle nakonec převládalo v rozhodování. Ukazuje se ale, že vůle obou podporovatelských táborů, jak Hamáčkova, tak Zimolova, je v podstatě velice podobná.

Co se dá očekávat od tandemu Jan Hamáček-Jiří Zimola?

Pro začátek asi uklidnění poměrů ve straně, obměnu, takový trochu jiný styl. Myslím si, že zejména Jiří Zimola bude stavět na určitém charismatu právě toho regionálního politika, který mluví opravdu jinak, což bylo vidět na nedělním sjezdu při jeho projevu. Volí jiná slova, mluví lidověji, srozumitelněji, má vůli hrát určitého politika štiku, což může být pro sociální demokracii výhodné. Osobně se domnívám, že jeho taktika bude trochu býti zlým mužem hájící zájmy ČSSD vůči Andreji Babišovi a jiným politikům.

Naopak Jan Hamáček bude takový konsenzuálnější. Nutno dodat, že i on bude potřebovat změnit styl. Bude muset na sobě zapracovat, aby opustil fráze a fluskule a takovou tu sněmovní řeč, které opravdu rozumí jen političtí harcovníci, a bude potřebovat zjednodušeně řečeno vykasat rukávy a začít fungovat jako mladý, rázný politik, který je schopen prosazovat témata a program sociální demokracie.

Sociální demokracie je rozdělená co se týká vstupu do vlády s Andrejem Babišem coby trestně stíhaným premiérem. Nebudou mít Hamáček se Zimolou trochu svázané ruce během vyjednávání o vládě?

Samozřejmě bude. Není to úplně komfortní. Uvědomují si, že musí vyjednat dobré podmínky pro sociální demokracii, jinak tam nebude vůle spolupracovat na vládě. Jsou pod tlakem, aby přišli se zajímavými tématy, případně se zajímavými resorty a hlavně se zajímavou skladbou témat zákonů, která by vláda Andreje Babiše měla přednostně prosazovat. Mají jednu výhodu: budou mít na své straně spojence v podobě Miloše Zemana, protože pro něho je výhodné, když Andrej Babiš bude mít přistřižená křidélka. Proto mu vyhovuje, když vláda bude vícebarevná. Na tom mohou bodovat. Bude to ale odvislé na tom, že se sociální demokracii podaří vybojovat dobré podmínky, protože kdyby to mělo charakter paběrků, tak to sociální demokracie neodsouhlasí.

Co by si měla sociální demokracie vyjednat?

Dospěje to stejně do fáze, že to budou konkrétní ministři, protože ČSSD potřebuje nové tváře. Potřebuje je nejprve vyprofilovat jako ministry a potom můžou dělat volební lídry. Když se podíváme do minulosti, tak to takto některé strany dělaly. Byla to taktika Jiřího Paroubka, do značné míry taktika Miloše Zemana, dokonce i Andreje Babiše. Sociální demokracie půjde podobnou cestou, poněvadž, upřímně řečeno, s nějakými náměstky by toho příliš neuhrála. To jsou totiž nejvyšší úředníci, kteří by neměli tolik stranicky vystupovat a měli by se zaměřit na úřednickou práci ve jménu republiky.

Jak strana bude reagovat v případě, že sociální demokracie neuspěje v podzimních volbách?

Dá se očekávat, že by došlo k nějaké personální rošádě, to bezesporu ano. Kdyby totiž došlo k debaklu sociální demokracie v komunálních a senátních volbách, tak je to pro řadu lidí naprosto fatální, neboť tam se objevují nové tváře pro jakoukoli stranu. Ukazuje se, že regionální princip funguje. Jen se podívejme kolik regionálních politiků ČSSD přeskákalo i přes ten hubený výsledek strany ve volbách do Poslanecké sněmovny. Polovina z nich jsou bývalí nebo stávající primátoři, starostové.

Platí to i v senátorském klubu strany, kde je celá řada starostů a primátorů. Pro sociální demokracii je to téměř osudová volba. V tu chvíli by jinak ztratila stabilitu v politickém uspořádání, ztratila by rezervoár nových tváří a nahněvala by spoustu svým představitelů, kteří by se rázem stali nezaměstnaní, mstiví a frustrovaní. V tu chvíli by to nějakým způsobem otřáslo vedením.