Darebáci, fuj, hanba! U Jílkové se střetly známé tváře, vzduchem létaly vulgární nadávky

Paní Jílková se zeptala pana Louženského na důvod konání studentských demonstrací. Ten jí na to odpověděl, že se studenti obávají ohrožení parlamentní demokracie v ČR, která spočívá v nečinnosti českého prezidenta, premiérovi v demisi a obecným tendencím ke vzniku kmotrovského či snad dokonce prezidentského státu. 

Pan předseda Vondráček se k tomu vyjadřuje tak, že jsme tu kmotrovský systém už měli, a že demokracie spočívající v pluralismu a svobodě slova ohrožená není. Tvrdí také, že je nemyslitelné, aby vláda, ač bez důvěry a v demisi, nic nedělala. Paní Jílková však vysvětluje, že se studenti obávají vzniku prezidentského systému, a že své obavy odůvodňují vládou v demisi bez důvěry Poslanecké sněmovně a nečinností prezidenta Zemana. 

Ke slovu se dostává pan poslanec Feri, který tvrdí, že ústava neobsahuje žádný taxativní výčet toho, co by měla, či neměla dělat vláda v demisi. Podle něj by vláda v demisi měla podle ústavních zvyklostí nic nečinit, což podle jeho názoru nedělá, a pan prezident si nad tím takříkajíc myje ruce.

Z publika se ozývají vulgární nadávky a mikrofon získává pán z publika, který se představil jako Jaroslav Dvořák, předseda pražské organizace SPO Zemanovci. Pan Dvořák tvrdí, že pan poslanec Feri lže, protože to, co se odehrává, je zcela standardní politikou. Své tvrzení opírá o Topolánkovu vládu, která také vládla dlouho v demisi. Paní Jílková mu do toho vstupuje s tím, že už jí ale pan Babiš předběhl o dva měsíce.

Do diskuze se dostává politizace svobody projevu a shromažďování, neboť se pan Dvořák dle svých slov také domnívá, že strany, které neuspěly v podzimních volbách, pouze manipulují studenty ve svůj prospěch. Dále tvrdí, že se každý, kdo má pochybnosti o ústavnosti konání prezidenta a premiéra, může obrátit na Ústavní soud. Jedním z takových případů bylo například jmenování guvernéra České národní banky.

Ke slovu se dostává Samuel Šulc, student pražského gymnázia, který tvrdí, že se zúčastnil studentských stávek z vlastního přesvědčení, a že čirou náhodou ani nevolil zmiňované "neúspěšné" strany. 

Mikron získává pán z publika, který tvrdí, že studenti nemají zkušenost, protože dřívější generace studentů demonstrovala v listopadu 1989 za svobodné volby, aby je pak následně nová generace studentů kritizovala. Dále zmiňuje ústavu, která jasně vymezuje pravomoci prezidenta, premiéra a dalších ústavních činitelů. Paní Jílková jej přerušuje a tvrdí, že znepokojení nesdílí pouze studenti a organizátoři studentských demonstrací, nýbrž i ústavní právníci. 

Do diskuze se dostává zkušenost a volební právo mladých lidí, přičemž slovo získává pan psychiatr David. Ten tvrdí, že u studentů došlo k jakési davové psychóze, kdy se přidávali i ti, kteří o účelu demonstrací nic nevěděli. Z manipulace osočil také média. Pan Louženský jej přerušuje a tvrdí, že rozhodně ne všichni studenti se zapojili do stávek.

Slovo získává pan Hrančík, který tvrdí, že se velká část studentů vůbec nezajímá o politiku, a že ani nevěděli nic o demonstracích. Stěžuje si na to, že se studenti nezajímají dostatečně o důležitá témata - přerozdělování migrantů, nerespektování naší republiky v zahraničí, pošlapávání práv pracujících apod.

Na toto vyjádření reaguje pan farář Bujna, který tvrdí, že nechápe, jak může protistrana číst myšlenky demonstrujících. Dodává, že má za sebou, ač farář, pedagogické zkušenosti, a že se studenti zajímají o veřejné dění. Co se týče ústavy zmiňuje, že nedochází k porušování její litery, nýbrž ducha.

Paní Jílková do toho vstupuje a ptá se pana Vondráčka na to, zda pan prezident skutečně nevychází Hnutí ANO příliš vstříc. Ten jí na to odpovídá, že jediná strana, která je schopná sestavit vládu, je právě Hnutí ANO, a že vyjednávání o vládě bývají náročná. Zmiňuje například Německo, kde se vláda sestavila teprve nedávno.

Do diskuze se dostávají také kontroverzní personální změny - odvolávání ředitelů nemocnic, různých státních organizací atd. 

Mikrofon získává pán z publika, který se představil jako Šimon Hlinovský. Ten řekl, že se mu nelíbí, jak se pan prezident Zeman podbízí panu Babišovi, a že si jako český vlastenec nepřeje, aby jeho zemi vládli takoví "darebáci". Tato slova vyvolají pobouření na druhé straně, z níž zaznívají slova jako "urážka", "hanba" apod. 

Téma se stáčí na psanou ústavu a na ústavní zvyklosti a tradice, které si podle pana psychologa Davida může každý vykládat po svém. Paní Jílková jej přerušuje a vysvětluje, že skutečně podle ústavních právníků nelze vyloučit, že bychom měli po celé volební období vládu bez důvěry.

Pán z publika se ptá pana Vondráčka, zda je pravda, že Hnutí ANO po volbách žádalo Sobotkovu vládu, aby před podáním demise nečinila žádné kroky. Spor se točí okolo legitimně zvolené vlády Bohuslava Sobotky a její pravomoci činit zásadní kroky předtím, než předá vedení Andreji Babišovi, kterému se zatím důvěru Poslanecké sněmovny získat nepodařilo.

Do diskuze se opět vrací otázka ohrožení parlamentní demokracie, která spočívá ve vládě odpovědné Poslanecké sněmovně. Pan Hrančík zmiňuje potřeby lidí, kteří šli k volbám, a kteří volili Hnutí ANO. Pan Louženský se dostává k tomu, proč musí nutně vládnout Andrej Babiš a ne nikdo jiný. Do toho mu vstupuje pan Vondráček, podle něhož se na domácí i zahraniční scéně ukazuje, že je dobrý premiér. K trestnímu stíhání pana Babiše pouze podotýká, že platí presumpce neviny.

Řešit se opět začíná manipulovatelnost studentů a obecně mladých lidí. Dochází k roztržce mezi panem farářem Bujnou a panem psychologem Davidem. Tu přerušuje pan poslanec Feri, který tvrdí, že s věkem nemusí automaticky přicházet menší tendence k manipulovatelnosti vzhledem k dezinformacím, kterým jsou schopní věřit lidé staršího věku s vysokoškolskými tituly.

Slovo získává studentka z publika, která tvrdí, že uskutečnila průzkum před druhým kolem prezidentských voleb, během něhož zjistila, že část lidí odmítala volit pana Jiřího Drahoše kvůli antiimigrační propagandě Strany práv občanů.

Diskuze se chýlí ke konci a paní Jílková se ptá pana Louženského, čeho prostřednictvím demonstrací docílili, protože nic reálného zatím nepřinesly. Ten odpovídá, že se podařilo zmobilizovat studenty. Slovo ještě získává pán z publika, kterému se nelíbilo, že na demonstraci řečnila dvanáctiletá dívka.

Paní Jílková ukončuje diskuzi a oznamuje téma příštího týdne, jímž bude změna české státní hymny.