ROZHOVOR | Kakokracie: Vládnou světu ti nejhorší? Komunisté by měli mít ve znaku krvavou tlačenku, tvrdí politická psycholožka

Komunismus i nacismus jsou zločinné režimy. Když má někdo tričko s hákovým křížem, je z toho pozdvižení. Když si vezmu tričko se srpem a kladivem, nestane se nic. Popírání holokaustu je trestné, popírání desítek milionů obětí komunismu nikoho nepohoršuje.Máte pravdu, ten dvojí metr je zřetelný. Třeba Hitler je symbolem vraždění a politického útlaku, Stalin má ovšem na rukou dvakrát tolik krve a Mao dokonce třikrát tolik (na 60 milionů životů). O komunistických megavrazích se ale zdaleka tolik nemluví. Rusko ani Čína se se svou historii kriticky nevyrovnala, za své krvavé vůdce se nestydí, megavrazi bývají uctíváni jako národní hrdinové.

Proč tedy ten dvojí metr?Důvodů je několik. Především - komunismus je záludný. Předstírá, že je to humanistický program, přitom je ale založen na násilí. Naši komunisté si dali do znaku třešinky, ale měli by tam mít krvavou tlačenku. Komunistické ideály svého času svedly i spoustu slušných naivních idealistů a umělců u nás, v západní Evropě, a třeba i v Mexiku (znáte třeba ty snímky Fridy Kahlo se srpem a kladivem, které si namalovala v nemocnici na sádrový korzet?). A přeci již v roce 1924 byl náš Karel Čapek schopen tuto zákeřnou faleš prohlédnout (viz jeho esej Proč nejsem komunistou). Dnes, po všech těch politických procesech a nejpozději po srpnu 1968 se u nás nemá nikdo právo vymlouvat na naivitu. Podpora komunismu v naší době a zeměpisných šířkách je prostě stejný neomluvitelný morální defekt jako podpora nacismu.

Další příčiny toho dvojího metru jsou historické: Stalin a komunisté hráli chvíli i pozitivní roli, když stáli proti nacistům; a dále - Stalin i Mao se soustředili především na vraždění svých vlastních občanů a elit v rámci interních čistek, o to se mezinárodní veřejnost nikdy moc nezajímala. A pak je tu pragmatismus současných politiků: kdo chce (z ekonomických a strategických důvodů) podlézat Číně a Rusku, tak jejich morální základy úmyslně přehlíží, jako by to byla jen historická, téměř folklorní záležitost a nikoli podstatný a systémový etický defekt.

Ale neříkejte, prosím, že srp a kladivo u nás nikoho nepohoršuje. Je dost starších pamětníků i moudrých lidí, kteří vědí, co jsou komunisté zač, o co všechno nás připravili a jak nebezpečné jsou nedemokratické systémy. A odpor proti nim dokáže i u nás zaplnit náměstí.

Máte obavy z návratu komunistů k moci?Především mne uráží již pouhá možnost toho, že se komunisté objeví ve vládě ještě za života lidí, které mučili, trápili, perzekvovali a prostituovali. Byla by to pro nás všechny strašná ostuda. Již proto, že oni sami se své minulosti, ani svého názvu nevzdali. Proč bychom jejich minulost měli tedy promíjet a zapomínat my? Spíše než komunistické moci se obávám morální degradace národa.

Prezident Miloš Zeman prolomil polistopadové tabu a zavítal na sjezd KSČM. O čem to vypovídá?Prezident sice dokáže hezky mluvit z hlavy a bez papíru a není nudný - problém ale je, co a jak říká a co dělá. Není ani mravním ideálem, ani strážcem ducha ústavy, ani svorníkem národa ani někým, kdo by nás dobře reprezentoval navenek. Je hezké, že řečnicky vyzval komunisty k pokání, ale to byla jen zástěrka. Je smutné už to, že se s komunisty ochotně stýká, jakož i s extrémisty pravicovými; to, že jim dláždí cestu do vlády je nestoudné. Ještě smutnější ovšem je, že jsme si ho sami zvolili, jakož i příliš vysoké procento extrémistů do parlamentu.

A nejsmutnější je, že k oslabování liberální demokracie dochází po celém světě. Instituce, které se měřením demokratičnosti seriózně zabývají (třeba Intelligence Economist Unit nebo Friedomhouse), varují, že demokracie ve světě ubylo tak moc, že jsme na tom obecně tak, jako by k demokratizující vlně v roce 1989 vůbec nedošlo. Lidé se asi stále častěji budou setkávat se staronovým slovem – kakokracie.

Kakokracie?Ano, z řeckého kakos- (špatný, jako ve slově kakofonie ): vláda těch nejhorších. Jako by se do politiky buď hlásili špatní lidé anebo voliči nedokáží rozeznat ty správné. Prostě se dnes málokde daří vybrat si do čela země skutečné morální a intelektuální elity. Lidé si demokraticky vybírají nedemokraty.

Co je příčinou oslabování liberální demokracie?Pro nejdemokratičtější státy je příznačná slušná životní úroveň, životní jistoty a spolu s ní i velká míra benevolence a slušnosti k druhým. Ta slušnost demokratický režim dále upevňuje. Ale ve státech, kde demokracie není silná v kramflecích a také tam, kde jsou větší rozdíly v životní úrovni obyvatel, dochází k sociálnímu i kulturnímu rozštěpení obyvatelstva a častějším projevům hulvátství, přičemž politici bažící po moci konflikty ještě rozdmýchávají a těží z nich. To je zřetelné ve světě - např. v rozdělení americké společnosti na osvícené liberály a tmářské konzervativce, přičemž prezident Trump je v tomto konfliktu velice zaangažován, ostatně díky této negativistické kampani byl i zvolen. Bohužel, tento fenomén není cizí ani nám, viz prezidentské nálepkování intelektuálů a liberálů na „pražskou kavárnu“ apod.

Faktem je, že mladší a vzdělanější vstvy obecně profitují z moderního životního stylu a globalizace je pro ně výhodná, mají z ní radost. Starší a méně kvalifikovaní lidé čelí sociálním nejistotám a mají obavy z budoucnosti. Ze strachu pak paradoxně dávají své hlasy právě těm, kteří jsou pro zemi největším nebezpečím.

Čechům de facto nic nechybí, přesto si neustále stěžují. Podle některých si tak jsou schopni demokracii sami zničit. Souhlasíte?Ano, z velké části s Vámi souhlasím. Speciálně v prezidentských volbách se ukazuje, jak negativismus, zapšklost a nenávist nevedou k nápravě věcí, ale spíše k dalšímu narůstání problémů. A lež a nenávist samozřejmě demokracii ničí. Demokracie může fungovat jen v benevolentní kultuře. Demokracie je systém vzájemného dohadování. Tam, kde je nevůle ke kompromisu, může dobře fungovat jedině autoritářský režim.

Zároveň ale myslím, že se u nás některým lidem dobře nedaří a jejich strachy je třeba chápat a pomoci jim a ne je nechat vbíhat do tenat populistů.

Prováděli jsme průzkum demokratičnosti v naší republice a vedle sekulárních a křesťanských demokratů se nám objevily i významné skupiny odcizených negativistů a oportunistů. Právě z nich se rekrutují voliči protestních a nedemokratických stran. Pak už jen stačí, když jsou demokraté línější jít k volbám a země se octne v politickém patu, jako nyní.

Pravice odmítá jít do koalice s ANO kvůli stíhanému premiérovi v demisi Andreji Babišovi. Nenahrála tak sama tomu, že se komunisté derou k moci?V první řadě karty problematicky rozehráli voliči, když dali extrémistům šanci, a prezident se státotvorností také nevyznačuje. Otázka kompromisu (či „kolaborace“) je vždycky ožehavá. Svého času podobný kompromis mohl předejít nechvalné „opoziční smlouvě“. Morální volba nemusí přinést optimální výsledek. Přesto je dobré morální apely vznášet.

Jak z té vládní šlamastyky ven? Podle průzkumů by předčasné volby nic nového nepřinesly, popř. by ANO ještě víc posílilo.Máte pravdu, průzkumy sice naznačují určitý pohyb, ale nikoli ve směru zjednodušení situace. Některé hlasy extrémně pravicových Okamurovců se vrací zpět k extrémně levicovým komunistům, ale malým pravicovým stranám (KDU, STAN a hlavně TOP) hrozí i propad pod 5%. ANO nadále drží suverénní pozici vítěze voleb. Takže mi jako jediné řešení případá poodstoupení premiéra v demisi Babiše, a tak otevření možnosti koalice s neextrémistickými pravicovými stranami. Nemáme iluze o premiérově chování za totality, bohužel ale ani v době svobody.

Přesto se mu ale podařilo pro ANO získat řadu schopných lidí a i naše výzkumy ukazují, že právě ANO i ODS jsou často voleny demokraticky smýšlejícími voliči. Snad by ANO ani ODS pod novým vedením nenadělali příliš mnoho škody. Mým osobním favoritem jsou Piráti. Jestli by ale při případném kompromisu s ANO a ODS dokázali zůstat sami sebou, tak daleko má představivost nesahá. Kdyby se ale do vlády dostali Okamurovci s komunisty, to by byla skutečná kakokracie!

Martina Klicperová-Baker se systematicky věnuje výzkumu demokratičnosti, mj. podpořenému grantovým úkolem GAČR #15-11062S, Demokracií 21 a v rámci projektu AVČR Strategie AV2.