ROZHOVOR | Proč Chovanec nepodpořil vládu? Komunisté s tím nemají co dělat, jde tu o něco jiného, vysvětluje pro EZ politolog

Milan Chovanec ještě před hlasováním o důvěře kritizoval nejen vyjednané podmínky mezi ANO a ČSSD, ale také spolupráci s KSČM. On sám přitom ještě jako hejtman Plzeňského kraje s komunisty spolupracoval. Jaký byl tedy podle vás skutečný důvod jeho rebélie?

Já to spíše vnímám jako určitou snahu, jak Jana Hamáčka oslabit. Jak rozdělit sociální demokracii a z Jana Hamáčka udělat nového Vladimíra Špidlu.

Pokud by Milan Chovanec pohnutku zmíněnou v prohlášení měl, tak by ji dávno komunikoval, komunikoval by ji v době referenda. Nedával by vyjádření, že bude ctít výsledky referenda, ať už dopadne jakkoliv. Já z toho mám dojem, že to je jistá účelová taktika, která se jmenuje „oslabit stávající vedení sociální demokracie“.

Zřejmě se ještě úplně nesmířil s tím, že prohrál na sjezdu ČSSD. Z mého pohledu je to o to pikantnější, protože kdo jiný by měl tu složitou situaci ve vedení chápat, než představitel předchozího vedení a představitel ministerstva vnitra.

Mám z toho všeho dojem, i vzhledem k minulosti, kdy byla komunistická strana pevnou součástí krajské koalice, a s ohledem na to, kdy vše zveřejnil až těsně před hlasováním, aby to zafungovalo jako zvratová situace, že jde jen o účelové rozhodnutí.

Proč by mohl Milan Chovanec vlastně chtít oslabit stávající vedení a celou stranu?

Roztříštěné a oslabené vedení a roztříštěná strana celkově bude mít horší výsledky na podzim v komunálních a senátních volbách, což může vést k nárůstu nespokojenosti. To může dál oslabovat stávající vedení ČSSD. Teoreticky by to pak mohlo nahrávat nějakému budoucímu návratu Milana Chovance do čela sociální demokracie.

Chovanec ale nebyl sám, kdo se vůči vládě s ANO a spolupráci s komunisty ohrazoval. Ozvali se například mladí sociální demokraté z Brna, poslanec ČSSD Ondřej Veselý k prohlášení Milana Chovance uvedl, že „má podobné pohnutky“, ale že si Jana Hamáčka natolik váží, že bude hlasovat pro vládu. Jak moc pevná tedy vlastně vládní koalice bude?

Upřimně řečeno bude tak pevná, jak budou aktivní sociálnědemokratičtí ministři. Záleží, jak se jim bude dařit ve vládě a jestli se jim bude dařit držet témata, která jsou pro voliče zajímavá, a tím stabilizovat preference ČSSD. Kuriózní je, že sociální demokracie nebude až tak platit za tu spíše levicovou část vlády. Teď půjde vysloveně o to, jaký předvedou „umělecký výkon“ oranžoví ministři ve vládě. Pokud se jim zadaří ve vládě, dá se čekat, že se situace uklidní a mnozí budou říkat, že to vlastně není tak děsivé, nevyzpytatelné a složité, jak jsme se obávali.

Mnozí se možná pak budou odkazovat na to, že je to obtížné, když hlavním kritikem a antikomunistickým mluvčím je Miroslav Kalousek, který sám měl před lety v plánu s komunisty spolupracovat. I to budou argumenty, které ostatně zaznívaly už včera. Čas teď ukáže, jestli se bude sociální demokracii dařit a jestli se situace zklidní. Pokud budou výsledky dál nemastné neslané a strana se bude potácet v situaci velmi slabých preferencí a nejistého výhledu do budoucna, tak to může vést k neklidu.

Hodně odvislé to bude i od toho, kam Andrej Babiš pustí komunisty, protože jedna věc je podpora vládě, která pro Babiše byla klíčová, teď už je ale v komfortnější situaci, protože si u celé řady rozhodnutí bude hledat podporu i dalších politických stran. Takže se Andrej Babiš dostal z bodu, kdy byl nejslabší – tedy ze včerejška, kdy potřeboval získat důvěru. A teď už pro něj situace bude jen lepší, bude posilovat, protože už má možnost využívat roztříštěné sněmovny.

Ve stínu Milana Chovance poněkud zanikla zpráva, že se hlasování o důvěře neúčastnil ani komunistický poslanec Zdeněk Ondráček. Ten sice dopoledne ve Sněmovně byl, ale pak zmizel. A ani poslanecký klub KSČM nevěděl, co s ním vlastně je…

Já to vnímám jako trest vedení komunistů a Andreji Babišovi, že ho nepodrželi v situaci, kdy se řešilo jeho jmenování v orgánech. On to vnímal tak, že ho podrazili, že ho nepodrželi. A toto podle mě byla dávkovaná revanš.

Může to třeba naznačovat, že i mezi komunisty existují lidé, kterým se nelíbí dohoda uzavřená mezi ANO a KSČM?

Určitě tam takoví lidé jsou. Pravda je, že komunisté sázejí na velmi vysokou loajalitu a poslušnost řadových členů strany, takže dokud na tom komunisté nebudou tratit, tak tato poslušnost bude trvat. Pouze pokud by začali preferenčně ztrácet, dá se očekávat, že se jistá nevole začne objevovat. Myslím si ale, že krok Zdeňka Ondráčka byl ojedinělý v tom, že šlo opravdu o mstu a potrestání dotyčných za to, že jej nepodrželi a za to je teď nepodržel on.

Ještě před samotnou debatou v Poslanecké sněmovně vystoupil prezident Miloš Zeman. Jak hodnotíte jeho projev, kterým chtěl vládu před hlasováním podpořit?

Já tento projev vnímám jako klasický s klasickými argumenty. Pro mě tam byly nejzajímavější dva body. První byl obsahově-programový. Prezident republiky je reprezentantem bezpečnostně obranné politiky, je vrchní velitel ozbrojených sil České republiky a promlouvá velmi intenzivně do zahraniční politiky, přitom těmto bodům se v projevu vůbec nevěnoval, což bych já očekával. Nezmiňoval ani žádná klíčová témata, se kterými je seznamován od občanů při jeho výjezdech po republice. Zajímavé ale bylo, že se věnoval poměrně intenzivně a detailně energetice. To pro měl bylo překvapením. A ukazuje se, že do této kapitoly a chování ČEZu zejména v oblasti investic asi chce v dalších letech výrazně promlouvat.

Druhý bod byl pro mě osobně velmi zajímavý a freudovský. Začíná tady totiž jemný distanc od vlády. Neboli začíná etapa, ve které nás při soužití Miloše Zemana a Andreje Babiše nás čeká taková tradice české politiky a železný zákon – a tím je souboj alfa samců. Tedy jakási přetahované mezi premiérem a prezidentem. A myslím si, že tady v tomto bodě už nám zmíněné období mírně začíná. Miloš Zeman se bude snažit i skrze ministry ve vládě korigovat některé plány, ambice a politiku Andreje Babiše. Bude se mu pokoušet přistřihovat křidélka.

Na druhou stranu se Babiš na oplátku bude v mnoha věcech vymezovat vůči Miloši Zemanovi. Už nás tedy nečeká jakési soužití politických dvojčat, která mají ve všem stejný politický pohled na věc. To už neplatí. Myslím si, že teď bylo symbolicky naznačeno, že odpovědnost za řadu věcí spadá na premiéra a že prezident bude bedlivě sledovat, jestli ji bude naplňovat.

Včerejší jednání ve sněmovně bylo plné osobních útoků, hádka se strhla nejen mezi Miroslavem Grebeníčkem (KSČM) a Miroslavou Němcovou (ODS), ale také mezi Andrejem Babišem (ANO) a Miroslavem Kalousek (TOP 09). Co tyto ostré výměny názorů vypovídají o české politické kultuře? Je něco podobného běžné i v zahraničí?

Je to soutěž o pozornost. Ukazuje se, že je ve sněmovně devět politických stran, z toho šest nebo šest a půl opozičních, když připočítáme komunisty. Bojují o pozornost a chtějí zaujmout a proto často využívají i osobních ataků. Politika se nám často personifikuje a tím pádem se personifikuje i politický marketing. Takže v první řadě podle mě šlo o soutěž o pozornost diváků. Otázkou je, jestli to byl vhodný formát a vhodný čas, protože ne každý měl trpělivost a výdrž to sledovat až do konce.

Logicky se objevila otázka antikomunismu a debata o komunismu, protože tohle je opravdu historicky první kabinet, který se opírá o podporu komunistů.

Spíše mě překvapilo, že až na vynikající projev Petra Fialy a velmi zajímavý projev trochu jiného žánru Václava Klause mladšího, u kterého jsem měl pocit, jako když sám žádá o důvěru pro sebe a svou osobu, byly všechny projevy hodně zaměnitelné. Na rozdíl od zahraničí, kde se politici, kteří buď podporují nebo se vymezují vůči vládě, zároveň nabízejí alternativy a vysvětlují, jaký bude jejich další postup a strategie. A toho se v dobrém slova smyslu dopustil právě jen Petr Fiala, který měl opravdu vynikající projev v tomto žánru. Úplně to odpovídalo, jak to bývá v zahraničí.

Jinak ale úroveň projevů byla velmi zemdlelá, někdy za cenu, že na sebe politici jen chtěli upozornit. A hlavně někteří řečníci nudili i sami sebe – natož aby dokázali zaujmout své spolustraníky, své voliče případně televizní diváky, kteří byli ochotni vydržet. U 80 procent projevů ta úroveň byla velmi špatná, dokonce podprůměrná. Ti řečníci opravdu uspávali i sami sebe. Ani se nepokoušeli využít oné významné události a významnosti tohoto hlasování.