ROZHOVOR | Politolog pro EZ hodnotí volby: Kdo to projel na celé čáře?

Začněme obecně. Přinesly volby z vašeho pohledu něco nečekaného či překvapivého?

Asi největším „překvapením“, nebo možná spíše zvýrazněním rysu, je, že posilují osobnosti a regionální osobnosti. A to dokonce až tak, že v některých oblastech dokonce zachránily ČSSD před pádem do propasti. Někde jsou dokonce tyto osobnosti tak silné, že vytlačily velké politické strany. Je to případ Libereckého kraje, ale i mnohých měst ve středních Čechách.

Ostatně Praha, Ostrava a další krajská města jsou důkazem, že výrazné osobnosti dokáží vstoupit i do velkých zastupitelstev, kde v minulosti dominovaly celostátní politické strany. Komunální volby jsou tentokrát o nestranících a sdružení nezávislých regionálních kandidátů. Vlna regionalismu se ale začíná dostávat o patra výš nejen na okresní města, ale i na města krajská. Pro mě je překvapením, jak se dokáží silně ozvat i ve městech jako Ostrava, Plzeň, ale i městech typu Praha.

Tito lidé v některých městech dokonce vytlačily klasické politické strany – a to nejen komunisty a sociální demokraty. Někde mají problém se do zastupitelstva dostat i občanští demokraté. Objevuje se tu tedy nový rys a bude zajímavé sledovat, jestli standardní politické strany využijí tyto osobnosti a využijí je posléze jako nominanty do sněmovních nebo senátních voleb. Protože právě volby do Senátu ukázaly, že lidé šli jednoznačně za svými osobnostmi. Druhou možností pak je, že strany přepustí pozice regionálním uskupením, čímž ale mohou riskovat svou perspektivu.

Zmínil jste Prahu. Tam to bylo hodně těsné. Hnutí ANO si celorepublikově vedlo velmi dobře, ale právě v Praze, kde čtyři roky vedlo magistrát, propadlo. Může v tom hrát roli výměna lídra na poslední chvíli? Proč ANO nedokázalo svou pozici obhájit?

Myslím si, že jde o kombinaci několika věcí. I když se o tom příliš nemluvilo, myslím, že pražský volič nezapomenul Andreji Babišovi, že sestavil vládu s podporou komunistů. Babiš v Praze dosáhl skleněného stropu – má sice řadu stoupenců, ale nedaří se mu už oslovit ty, kteří donedávna váhali. Ti k němu našli alternativu v podobě Čižinského, Pospíšilovců nebo Pirátů. Andrej Babiš byl hodně zapojený do kampaně a byl to podle mě jakýsi test důvěry pražského voliče vůči Andreji Babišovi.

Druhá věc je ona změna. Kandidát Petr Stuchlík dostal šest týdnů na kampaň a na představení se. A to nebylo dobře. Kandidát patřil výřečným, patřil k těm, kteří hodně vystupovali, byli hodně aktivní, ale těch šest týdnů je prostě málo. Je to stejný případ jako u Jakuba Landovského. Kdyby sociální demokraté dali panu Landovskému rok na vyprofilování, odehrání nějakých příběhů a témat, a kdyby hnutí ANO přesvědčilo paní Krnáčovou, aby poslední tři čtvrtě rok nevystupovala navenek, neprovokovala Pražany a dala šanci panu Stuchlíkovi nebo jinému kandidátovi, měli by podle mě lepší šance. O to víc, že jejich největší vyzyvatelé – Piráti – měli v zádech pana Čižinského, který jim sebral spoustu hlasů.

V Praze už začala první jednání. Dá se už teď říct, jakým směrem se budou vyvíjet a kdo by se mohl stát primátorem? Vypadá to totiž, že ODS, která vyhrála, by nakonec mohla být vyšachována ze hry…

Myslím, že velmi reálná je koalice Pospíšilovců, Čižinského a Pirátů. Velkou hodnotu získali především Pospíšilovci, protože ti jsou rozhodující bohatou nevěstou, která je mezi dvěma světy – ANO a ODS. S velkou pravděpodobností bude primátorem Jiří Pospíšil – to mu podle mého nabídnou obě strany. A teď se jen řeší, jaké rezorty bude mít Pospíšilova formace. To je podle mně to klíčové, o co se teď hraje. S podobnou nabídkou by totiž mohlo přijít i hnutí ANO a ODS – tedy že by dali Pospíšilovi primátorský řetěz. Všichni budou chtít, aby byl Pospíšil v jejich týmu, protože to rozhodne, jaká bude charakteristika Rady.

TOP 09 v Praze se svou koalicí zabodovali, Pospíšil by se tedy mohl stát primátorem. Ale celorepublikově už jejich výsledky tak slavné nejsou. Znamená to, že se z TOPky definitivě stává strana pro Pražáky?

TOP 09 dlouhodobě je strana pro Pražáky. Myslím si, že pražské volby potvrdily, že pokud vše dopadne dobře pro Jiřího Pospíšila a on se stane primátorem ,jeho strategie bude vytvářet širší koalice. Očekávám, že před evropskými, ale i třeba krajskými volbami zavelí, aby TOP 09 povinně vytvářela široké koalice. Protože TOP 09 uspěla pouze tam, kde měla další partnery. A také tam, kde měla zastoupeny regionální osobnosti.

Takže tady se hrálo i o tuto strategii – jestli jít a prosazovat TOP 09 jen jako TOP 09, nebo jestli roztáhnout volební náruč a vytvořit širší volební formaci. Touto strategií šel Jiří Pospíšil, bojoval de facto o své další bytí a fungování v rámci TOP 09 - protože spory mezi ním a Miroslavem Kalouskem prostě jsou. To, kdo dostane primátorský řetěz, teď určí, jaká bude pozice Jiřího Pospíšila v TOP 09 a jaká bude strategie strany do dalších voleb. TOP 09 v podstatě zastavila svůj pád. Nezapomínejme, že do Sněmovny se dostala tak tak a že ji zachránila Praha. Dlouhodobě už byla pražskou stranou. Když to tedy porovnáme s celostátní situací, tak pro ni volby a pražské volby především dopadly dobře a nadstandardně. Jsem přesvědčen, že kdyby šla do boje jen jako TOP 09, tak neuspěje tolik, jako včera uspěla v Praze.

Piráti v Praze také uspěli, byli druzí. Celorepublikově získali výrazně větší počet mandátů než před čtyřmi lety. Přesto, nečekalo se od nich ještě trochu víc? Třeba i s ohledem na to, jakou pozici si drží v Poslanecké sněmovně a v různých průzkumech?

Kdyby v Praze neměli Čižinského, mohli dopadnout ještě lépe. Dovolím si tvrdit, že by vyhráli.

Komunální volby jsou volby jiného typu. Chodí k nim méně lidí. Umím si představit, že kdyby přišel takový počet voličů, který se účastní sněmovních voleb, tak dopadnou lépe. A lépe by na tom byli možná i sociální demokraté. Myslím, že pro Piráty výsledek voleb není důvod pro šampaňské, ale je to na dobře vychlazené pivo kvalitní značky, protože se jim podařilo dostat do zastupitelstev klíčových měst ,takže budou moci konkrétně prezentovat politiku Pirátů, což je pro ně atraktivní. Kdyby měli možnost mít v těchto městech primátory a starosty, samozřejmě by to pro ně bylo krásnější, protože lidé spokojenost posuzují především v souvislosti se starostou nebo primátorem. I tak se jim ale podařilo dostat do mnoho rad a tak mohou konkrétně dělat komunální a regionální politiku – a tím pevně zakořenit do českého politického systému.

Takže z mého pohledu je to pro ně dobrá zpráva v tom ohledu, že i disciplinovaná část voličů, kteří jsou spíše konzervativnější a starší, byla schopná je podpořit. A potřebují do dalších voleb, protože jim budou postupně stárnout jejich voliči a prvovoliči, mobilizovat své příznivce a dostat je i ke komunálním volbám. Velká část jejich voličů totiž zůstala doma, protože jsou to prvovoliči a mladí voliči, kteří tyto volby nepovažují za tak důležité a sexy.

O ČSSD už jste mluvil. Strana propadla, stejně jako komunisté. Znamená to, že se česká levice dostává do hlubší krize a dál se u voličů propadá?

Jednoznačně se dá říci, že levice má problém. Na ni z jedné strany tlačí vysavač Tomio Okamura a z druhé strany vysavač Andrej Babiš. Takže umírněnou levici si přebírá hnutí ANO s tu radikální, naštvanou, protestně naladěnou si bere SPD. Jak pro sociální demokraty, tak pro komunisty je to velké varování, že už nic nemají automaticky dané a že se musí začít profilovat jinými tématy, jinými tvářemi a hlavně to dělat průběžně a aktivně. Protože čelí dvěma zdatným a vytrvalým rétorům – Tomio Okamurovi a Andreji Babišovi.

Pokud bychom to vše měli stručně shrnout – kdo z těchto voleb vychází jako vítěz a kdo jako poražený?

Kuriózně jsou asi největším vítězem regionální uskupení, která bodovala všude. A je jedno, jestli za nimi vidíme Čižinského, Starosty, lidovce nebo regionální osobnosti, či širší koalice. Všude jsou to regionální osobnosti. I v ODS a ČSSD si mnohokrát úlevně vydechli, že měli své regionální osobnosti, které je podržely a přilákaly voliče.

A poražený dne? To je nejen levice, ale i „protest“. Ono to trošku zapadlo, ale i Tomio Okamura si myslel na víc. A neproměnil to. Ukazuje se, že protestní volič k volbám komunálním a senátním nechodí a že jeho požadavek pro tento typ politiky je jiný. Že chce výraznou tvář, věcnou a konkrétní tvář, jakéhosi místního ombudsmana.

Část voličů vybírala i nové senátory. Hned dva kandidáti – Jiří Čunek a Jiří Drahoš – vyhráli v prvním kole. Jak moc obvyklé je, že někdo zaboduje už v prvním kole?

Je to velmi vzácné. Pokud se nepletu, pan Čunek je desátý a pan Drahoš jedenáctý senátor za celé to množství voleb. Vezměte si, že se co dva roky volí – takže od roku 1996 je to pořádná řádka voleb. A za celou tu dobu bylo přímo zvoleno 11 lidí. Včetně toho posledního - pana Drahoše.

Už se objevily spekulace, že vzhledem ke své silné pozici, by se Jiří Drahoš teoreticky mohl ucházet o post šéfa Senátu. Je to reálné?

Myslím si, že tuto ambici bude mít. To bezesporu. A bude to jen o tom, jak se dokáže dohodnout s těmi jednotlivými subjekty, které ho podporují. Ale pokud bude mít ambici jít znovu do prezidentské volby, je logickým mezikrokem post předsedy Senátu.

V senátních volbách ale zároveň řada známých či výrazných kandidátu propadla. Ať už jde o pana Ratha, Paroubka, Jakla, Konvičku či Martu Semelovou. Čím to je?

Lidé chtějí klidnějšího kandidáta, chtějí hlavně místního kandidáta. Je zajímavé, jak se často mluvilo o tom, že by Senátu prospělo regionalizovat ho. Například ho spojit s krajskými volbami a automaticky vysílat za kraje reprezentanty. Teď to tak trochu začínají dělat voliči sami. Mnohem více posunují do Senátu regionální osobnosti, lidi, kteří mají pouto s oním obvodem. A kteří se reprezentují jako vyslanci toho daného obvodu. Do této poptávky pánové s ostrými lokty příliš nezapadli. Ukazuje se, že lidé chtějí malinko jiný typ politiků. Přiznám se, že osobně jsem čekal, že Jiří Paroubek zaboduje mnohem víc.

Už teď je jasná, že vládní koalice ANO a ČSSD po těchto volbách většinu v Senátu nezíská. Jak moc je to důležité pro další politický vývoj?

Už se vládě několikrát stalo, že neměla většinu na své straně. Mírně to zkomplikovalo legislativní proces, ale jen opravdu mírně. Není to tak zásadní, protože většinu věcí má vláda šanci předjednat dopředu a vždy se nějaký kompromis najde. Kdyby měla na své straně své tábory, asi by to bylo snazší a Senát by byl více na její straně. Ale pravda je, že když se podíváme na stranické klíče, dokázali senátoři často vzdorovat i svým vlastním stranám. Obecně platí, že Senát je více osobnostní a tím více nezávislý. Vláda prostě bude muset se Senátem více vyjednávat.

Jediné téma, které je dle mého v tomto aspektu důležité, je, že se posílila skeptická poloha vůči ústavnímu zákonu o obecním referendu a vůči některým zásadnějším změnám politického systému. V tomto ohledu je Senát velmi zásadní partner a bude tyto aktivity komplikovat. Na druhou stranu si ale nejsem vůbec jist, že Andrej Babiš zákon o obecném referendu považuje za nějakou svou prioritu a že považuje za důležité ho prosadit. Vrásky mu to asi dělat nebude a navíc se bude moci odvolávat na to, že on ho chtěl, ale Senát ho odmítl.